Parfém: Příběh vraha

Někdy během srpna minulého roku jsem se rozhodla splnit si svůj drobný knihomolský sen - totiž vlastnit celou jednu knižní edici. Filmová řada od Academie se jevila jako nejlepší volba, protože se skládá z dvaačtyřiceti knih, z nichž valnou většinu tvoří klasika, navíc už jsme doma několik knih měli. Samozřejmě nebudu popírat, že jsem se nechala ovlivnit i kouzlem edice jako celku, totiž příjemnými obálkami a praktickým formátem. Parfém jsem koupila jako jednu z prvních knih za pár korun přes Databázi knih netušíc, co se mezi řádky ukrývá. V tuhle roční dobu jsem po něm sáhla úplně namátkově, nevěděla jsem, co očekávat. Ale už na prvních stránkách se ukázalo, že jsme se osudově našli. 


Jean-Baptiste Grenouille se narodil jako nechtěné novorozeně odsouzené na smrt pod pultem stánku s rybami na nejsmradlavějším místě Paříže. Už od svého prvního nádechu se držel života jako klíště, což ovšem nebylo jeho největší předností. První, co cítil malým nosíkem, byl pach zkažených ryb a jejich vykuchaných vnitřností. První zvuk, kterým na sebe upozornil, poslal jeho matku na šibenici. Vystřídal několik kojných a jen díky dobré náladě pátera Terriera skončil v sirotčinci paní Gaillardové. Grenouille se od ostatních lišil, ale dlouho nevěděl proč. Teprve později zjisti, že lidé se na svět dívají očima, naslouchají mu ušima a nebo ho hmatají špinavýma rukama. Pouze Grenouille vnímal svět skrze prchavou říši vůní a pachů. 

O několik let později Grenouille jako přeživší koželužský učeň ucítil v ulicích Paříže tu nejomamnější vůni. Vůni tak intenzivní, že se mu rozbušilo srdce a roztančily plaménky v očích. Pach dokonalosti ho zavedl k půvabné, ale hlavně překrásně vonící rusovlasé dívce krájející ve stínu noci mirabelky. Grenouille se toužil v její vůni utopit, chtěl vlastnit tu výjimečnou esenci vůně a v záchvatu euforie dívku uškrtil. Její vůně spolu se samotnou existencí vyprchala. A tehdy se Grenouille rozhodl, že se naučí uchovávat vůně. Že se naučí chytat pachy do zkumavek a že si přivlastní všechny pachy, co cítí, všechny pachy světa. Že nedopustí, aby další taková vůně zmizela z povrchu zemského.

"Věděl, že teď ovládá techniky, jak oloupit člověka o jeho vůni, a neměl zapotřebí, aby si to opětovně dokazoval. Pach člověka sám o sobě mu byl také lhostejný. Dovedl lidský pach dostatečně napodobit náhražkami. To, po čem toužil, byl pach určitých lidí: totiž oněch krajně vzácných lidí, kteří inspirují lásku. Ti byli jeho obětmi."
(Úryvek ze strany 156)

Lovec pachů Grenouille 
Jeho matka ho chtěla nechat umřít mezi zbytky rybích vnitřností. Kojné ho nechtěly krmit, protože hltavě pil a působil jako převtělení ďábla. Děti se ho bály a stranily. Vychovatelka v sirotčinci ho raději prodala za pár mincí do koželužské dílny. Ani smrt ho nechtěla, přežil několik nevyléčitelných nemocí. Byl vytrvalý, trpělivý a dosáhl toho, co si usmyslel. Nevěřil v Boha a vyhýbal se lidem. Neviděl, neslyšel. Čichal. Nerozlišoval pachy na voňavé a smradlavé, bral je takové, jaké jsou. Uměl je analyzovat, rozpoznávat nejjemnější vůně, třídit je ve své hlavě, uměl se radovat i z pouhé vzpomínky na vůni, která v něm navždy utkvěla. Grenouille považoval sám sebe za génia, věděl o své přednosti a využíval ji ve svém životě, aby dosáhl svého. A jakkoliv ho společnost vyvrhovala ze svých kruhů, dokázal stvořit parfémy, díky kterým svůj osud parazita na okraji společnosti mohl změnit. 

Ačkoli knihu vypráví autor a mnoho stran je zasvěceno výhradně ději, popisům nebo pachům, dozvídáme se o hlavní postavě možná víc, než by se běžnému čtenáři mohlo líbit. Grenouille je totiž spíše zápornou osobností a čím déle ho čtenář poznává, tím víc toho padoucha, toho vraha, chápe. I když každý, kdo se ponoří do knihy, ví, k jakému konci Grenouille směřuje, nikdo mu nepřeje nic tak krutého. Poté, co se dočteme vše o jeho úmyslech, o jeho posedlosti, o prázdnotě, která ho dusí, není lehké prožívat řádky s odměřeností, kterou by někdo jako Grenouille měl být častován. Pokud by se mě někdo právě v tento okamžik zeptal, kterou literární postavu považuji za nejlépe zpracovanou, která skrze řádky působila nejživěji, pravděpodobně bych vyslovila jméno právě tohoto kulhavého, hrbatého a neobvyklého mladíka, jehož příběh se ukrývá pod půvabnou filmovou obálkou.


Vůně jako podstata života
Kniha Parfém: Příběh vraha mě překvapila tím nejpříjemnějším způsobem. Obvykle mi chvíli trvá, než se do knihy začtu a teprve po dočtení, někdy ani potom ne, mohu hodnotit a posuzovat; u Parfému jsem si však hned po prvních stránkách byla naprosto jistá, že s touhle knížkou se nudit nebudu. Patrick Süskind se mi trefil do vkusu nejen svým nápadem, který přeměnil v lehce hororový příběh s fantaskními prvky, ale zaujal mě i po stránce stylistické. Pravda, skrze překlad se to těžce posuzuje, zvlášť když překladatel musel v rámci německého originálu zachovat spoustu trpných rodů a neslovesných přísudků, ale právě díky tomuhle vyniká to nepřeberné množství přívlastků, jimiž autor charakterizoval pachy všech věcí, o nichž je v knize zmínka. Pach vody, dřeva, červů, prachu, pach lidský a nadlidský. Pach, když se člověk bojí a pach, když člověk prožívá. Pach samotné existence. Autor dokonce dokázal popsat i to, když někdo žádný pach nevlastní, jako třeba Grenouille. 

Během čtení Parfému jsem si začala uvědomovat, kolik je kolem nás vůní. Při jídle jsem si nepatrně přičichla k vařeným bramborům a pečené rybě, během večerní hygieny jsem nasávala vůni zubní pasty, vody z kohoutku, šamponu na vlasy a krému proti akné. Nos jsem strkala do knih, z nichž většina je vytištěna na jiném papíře. Čichala jsem dokonce i venku - svěží vůni jara, posekanou trávu od zahrádek, třešňovou alej, slepičárnu nad vesnicí, potok za domem, benzín. Rozhodla jsem, že se na vůně kolem mě víc zaměřím, abych si nepletla koření nebo voňavé kytky. Nemám sice žádné oficiální měřítko, podle kterého bych knihy hodnotila co se přínosnosti do života týká, ale pokud ve mně nějaké dílo vyvolá chuť naučit se něco, objevovat, pokud se mě kniha reálně dotkne, pak má pro mě větší hodnotu než stokrát opěvovaný román, který mě sice uchvátil, ale tento čtenářský zážitek je to jediné, co mi dal. (Ne, že by čtenářský zážitek nebyl dostatečnou odměnou, však víte.)

Na vlastní nebezpečí
Vždycky, když dočtu knihu, vyhledávám si reference, hodnocení, informace o tom, jak na dané dílo nahlíží společnost. Ne, že by mě to nějak výrazně ovlivňovalo, většinou si svůj názor nedám vzít, spíš ráda zjišťuji, jestli mé mínění o knize s někým sdílím, nebo ne. V případě Parfému jsem se však setkala spíš s nezanedbatelným počtem nepříliš nadšených čtenářů, kteří v knize nenašli to, co hledali. On to totiž opravdu není žádný akční horor na americký způsob, spíš takové zbeletrizované dějiny jedné zapomenuté osobnosti, která vraždila dívky s nádhernou vůní. A právě proto jsem trochu nejistá, zda doporučovat tuto knihu nebo ne. Dovedu si totiž docela živě představit, jak ji někteří čtenáři berou do rukou, aby ji vzápětí znechuceně nebo znuděně zavřeli. Myslím si, že tato kniha má co světu dát a že by měla být čtena a vnímána, ale jak se k ní kdo postaví, to už nezáleží na mé maličkosti.

Ráda bych na závěr připojila pár řádků také o filmovém zpracování. Koneckonců se jedná o filmovou řadu, tudíž je součástí četby zhlédnout film a porovnat ho. Jistě vás nepřekvapím s názorem, že film se knize nevyrovná. Nezamlouvalo se mi herecké obsazení (herec hrající Grenouilla neodpovídal mé představě, Alan Rickman působil strašně uměle a dvě rusovlásky mám zafixované z jiných rolí, jednu jako představitelku Wendy Darlingové a druhou jako princeznu Husopasku) a ani ten děj za moc nestál - samozřejmě se dalo očekávat, že režisér bude muset příběh značně okleštit a přibarvit, nicméně postrádala jsem to původní kouzlo, které má jen a jen kniha. Pokud tedy zvažujete obejití literatury před slibně vypadajícím filmem, dvakrát zvažte a jednou konejte. Abych však film úplně neshodila, musím pochválit hudbu.

Mé hodnocení
85 %


Patrick Süskind - Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, vydáno roku 1985.
Přeložili Jitka a Rudolf Tomanovi roku 1989, v Nakladatelství Academia vydáno roku 2010, 208 stran.

Komentáře

  1. To jsem moc ráda, že tě Parfém nezklamal. Měla jsem z knihy podobné pocity jako ty a taky jsem všude okolo sebe čuchala, když jsem to četla. Film jsem neviděla, ale mám to asi už půl roku v plánu, abych mohla knižní a filmovou verzi porovnat.
    A úplně mě dostalo, jak skvěle jsi napsala recenzi. Řekla bych, že recenze v tvém podání je sama o sobě umělecký literární útvar. Moc pěkná práce! Těším se na všechny další recenze a doporučení. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, trochu se bojím říkat tomu recenze, nicméně děkuji. Chtěla bych teď hodně začít psát zase o knížkách a tak, jenže takovýhle článek je vždycky práce na celé odpoledne. :)

      Vymazat
  2. Skvělá recenze, myslím, že máš v tomhle směru ohromný potenciál!
    Tebou popsaná kniha se mi jeví jako velmi lákavá :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Tvoje recenze mě opravdu zaujala, přemýšlím, že bych si zkusila knihu někde setkat. Zní to hodně zajímavě, podívat se na svět zase úplně jiným pohledem, skrze vůně.

    OdpovědětVymazat
  4. Jé, recenze! (A jen tak báj d vej i velice zdařená ;).) Nechceš jít zas vyžírat nakladatelství? Rozhodně máš sakra velkou šanci!

    OdpovědětVymazat
  5. Na začátek, výborná recenze! :) opravdu. Takto zdařilou recenzi už jsem nečetla hodně dlouho a máš talent, to se musí nechat:)
    a teď k samotné knížce. Nečetla jsem, chystám se. Pár let zpátky jsem dokonce viděla prvních pět minut filmu, ani nevím, proč jsem ho nedokoukala... Každopádně hodlám nejdříve přečíst knížku, protože bych po filmu po ní jistě nesáhla. (Potřebuji v knize překvápka.)

    OdpovědětVymazat
  6. Dneska tvoji recenzi číst nebudu - už roky si totiž slibuju, že se podívá na ten film.
    Po zhlédnutí přečtu :)
    .
    A vlastnit ceou knižní edici - to je krapet šílený :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, potřebovala jsem udělat něco šílenýho. :D Ještě mě napadlo, že bych všechny knížky četla v jejich originálním jazyce, tak to taky někdy uskutečním. :D

      Vymazat
  7. Jé, já mám od Academie Jarmark Marnosti... Výborné! Tuhle knihu bych si nekoupila, protože film jsem neznala, jenom něco mi říkalo název Vanity Fair, a tak jsem ráda, že jsem ji dostala na konci školního roku za reprezentaci...

    Na Přibíběh vraha se chci už dlouho kouknout, ale vždycky tak nějak na něj zapomenu... :D Musím se už na něj už konečně podívat!! :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky