Náhodná

Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře. Život plyne jak voda a smrt je jako moře. 
(Voskovec, Werich, Ježek)

Jaká náhoda, že se mi podařilo vyfotit slunce pár vteřin před tím, než zmizelo.... :)

I když se to nezdá, ve skrytu duše jsem částečný perfekcionista. Ti, kteří mě znají, tomu stěží uvěří, protože rozhodně nemám tendence být ve všem perfektní a leckdy nad touhou po dokonalosti zvítězí prachobyčejná lenost, zvlášť nemám-li dostatek motivace nebo chuti. Přesto tam někde uvnitř mě dřímá osoba, která má ráda pořádek a řád. Ve věcech, ve vztazích, v životě. To tahle bytost se zamilovala do germánských národů, proslulých svou hodinkovou přesností. To ona tak často přemýšlí o věcech s nadhledem a odhodláním a plánuje svou budoucnost do nejmenších detailů - co bude nosit, jak se bude chovat, s kým se pozná, kam se podívá, kde skončí a kolik let to všechno bude trvat. Maluje si, jak by mělo vypadat její vlastní bydliště. Píše si, které jazyky by se měla naučit. Připíná špendlíky do staré mapy světa na místa, která by chtěla vidět na vlastní oči. Projíždí internetové obchody s oblečením, knihami, nábytkem nebo jinými věcmi a do speciální složky v oblíbených položkách si řadí ty věci, které by v jejím budoucím perfektním životě mohly přispět k dokonalosti bytí. Naštěstí pro ni i pro okolní svět se neskládá pouze z této podoby, a tak může normálně (?) žít, spát, občas nic neřešit a občas vnímat jenom tu přítomnost. A smířit se s tím, že nic není dokonalé. Že život je jen náhoda.

Kolikrát jsem si už plánovala své dny. Večer před tím jsem seděla u stolu a psala v bodech své myšlenky a představy o dalším dni na papír, nebo jsem ležela v posteli, dívala se do tmy a snažila se v ní spatřit něco jako přesnou vidinu, jejíž podobu si sama určím. Pokaždé usínám s očekáváním, že nadcházející den bude úplně podle mých představ. A většinou tomu tak, díky náhodám, není. 
•  Nikdy nevím, jestli se ráno probudím včas před šestou, abych všechno krásně stihla a mohla se do školy dopravit prvním autobusem, nebo jestli můj spánek bude tak hluboký, že procitnu až po půl sedmé a dva autobusy ze tří mi ujedou. 
•  Nikdy nevím, jestli budu mít ráno hlad, náladu na zdravý životní styl nebo chuť na makový koláč. 
• Nikdy nevím, jestli budou lidé v mém okolí, rodinou počínaje, spolužáky a učiteli konče, mít dobrou náladu nebo jestli si na mně nevylijí své rozbouřené emoce. Nevím, jestli to příčinou vzteku nebudu já sama.
• Nikdy nevím, jestli mě čeká nějaká písemka, zkoušení, úkol. A často také v situaci, kterou neočekávám, nevím, jak zareagovat.
To jen tak pro příklad, co všechno v tom úplně nejvšednějším školním dni, jako je třeba ten dnešní, ovlivňuje náhoda.

Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdybych si svůj život, den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roku, mohla naplánovat a sestavit úplně sama. Abych dopředu věděla, co se stane, jak zareaguji a kam má rozhodnutí povedou. A i když ten perfekcionalistický ďáblík uvnitř mě při té představě nadšeně tleskal a skandoval, dospěla jsem nakonec tou racionálnější částí mé osoby k tomu, že by to, co by z pravého života zbylo, byla jen obyčejná existence bez špetky koření. Nikdo by do mě nevmíchal nové pocity, nikdo neosladil život milými a neplánovanými slovy ve chvíli, kdy bych se vlivem náhody ocitla na dně. Nikdy bych se na tom dně vlastně ani neocitla, a tak bych nevěděla, jaké to je být nahoře. Nemohla bych čerpat novou inspiraci z výjimečných zážitků, které tvoří právě jen samé náhody. Nemohla bych se uvolnit a přenechat všechno osudu, náhodě, času, ...

A na závěr dnešního článku, při jehož psaní jsem vlastně také vsadila na náhodu, co mě zrovna napadne, která písmena se mi připletou pod prsty, se vás zeptám, jak vy vnímáte náhody? Myslíte si, že v našem životě hrají největší roli náhody, osud nebo třeba Bůh či jiné síly? A co pokládáte za tu nejpřínosnější náhodu ve svém životě?

Komentáře

  1. Moc hezká úvaha a nádherná fotka. :-)
    Musím říct, že mě tvůj článek donutil k zamyšlení (v překladu: tohle bude dlouhý komentář). Sama totiž nevím, jestli jsem nebo nejsem perfekcionista, jestli radši plánuju nebo spoléhám na náhodu. V posledních letech snad už spíše plánuji, co se týče každodenního života, neboť nejsem takový hazardér, abych na náhodu nějak spoléhala. Na druhou stranu jsem ale nikdy neměla sklony k takovému životnímu plánování, jak ho popisuješ tady v článku; už jen ta představa, že bych měla v počítači roztříděné složky, je v mém případě dost nepředstavitelná. :-D O všem mám takové matné představy a mnohdy i když jdu nakupovat, nemám vůbec tušení, co si přinesu domů. Jsem možná životní chaotik. Mamka mi vždycky říká, že "si to můžu stokrát naplánovat v hlavě, ale pak to bude ta stá první možnost" (třeba když mám nervy před nějakým vystoupením nebo školní akcí).
    Stejně tak nemám jasno v tom, jestli naše 'osudy' řídí náhody nebo vyšší síla. Sice se mi líbí rčení, že všechno se děje z nějakého důvodu, ale na druhou stranu, připadá mi příliš patetické představovat si tu vyšší sílu, jak tu řídí svět (někdy se mi ale dějou takové věci, že se mi zachce tomu uvěřit :-D).
    Takže plánuju, ale s náhodami počítám (i když je pro mě někdy docela těžké se s nimi pak i smířit).
    A největší náhoda v mém životě? Může to být třeba i to, že jsem na svět přišla nebo že jsem se neudusila v sanitce, ale abych nezacházela do příliš filosofických témat; velká náhoda je třeba to, že jsem začala hrát na klarinet. Dodnes nevím, proč jsem si vybrala zrovna tenhle nástroj, protože jsem se původně hlásila na zobcovou flétnu a bylo mi řečeno, že jsem na to už moc velká, ať si vyberu něco jiného. Proč jsem se rozhodla pro klarinet (který jsem nikdy předtím neviděla), je velká neznámá. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, doufám, že to nevyznělo, že já si všechno plánuju, třídím do složek a pak podle toho žiju. :D Nikdy nevím, co udělám nebo co se stane. Příkladem může být například mé počínání si v létě na Maltě - vždycky, když jsem se večer blížila k bytu hostitelské rodiny, nacvičovala jsem si věty, co řeknu, že jsem dneska dělala nebo tak něco, zkrátka abych nelovila slova a neříkala nesmysly. Ale většinou to bylo na nic, protože se buď nezeptali na nic a nebo se ptali na něco úplně jiného. :D
      Jo, náhoda, že přijdeš na svět, to je klasika. :)

      Díky moc za komentář. :)

      Vymazat
  2. Krásná fotka:)
    Myslím, že to není o náhodách, ale o finálních rozhodnutích, které jsou tak důležité... A v momentálním myšlenkovém stavu bych se přiklonila k tomu, že Bůh je ten hybatel mé... přítomnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. :) Spíš mě poslední dobou zajímá otázka, jak moc se náhoda liší od osudu? Není to jen odlišné pojmenování té samé věci? Není náhoda nakonec to, co nás k osudu dovede? Nebo ty dva výrazy jen definují prvotního hybatele (ano, zítra píšu z filozofie :D)
    .
    Vlasti, jsme na tom asi dost podobně. :) Můj sen je udělat za 1 den všechno, co si naplánuju a jíst to, co si připravím. Místo toho se buď jeden den flákám, nebo mám naopak na seznamu moc věcí. S jídlem je to stejně tak. Někdy sním svačinu ještě před první hodinou a jindy jí třeba přinesu domů :D... Chtěla bych, aby mi to alespoň 1x vyšlo podle plánu - abych věděla, jaké to je :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky dobrá myšlenka - náhoda rovná se osud. Náhoda řízená osudem? Něco na tom je, nemůžu si nevzpomnět na jednu bouračku, jediný syn našeho náměstka. Jel na rovném úseku, kde byl jediný strom. Zřejmě mikrospánek a napálil to právě do toho stromu, přitom stačily dvě vteřiny rozdílu a byl by ten strom minul, zřejmě v pořádku. A ten vlak ve Studénce? Stačila minuta - minuta před nebo minuta po, kdy se ten most zřítil - a bylo by všechno úplně jinak. Náhoda? Osud? Těžko říct...
      A to samé, když potkáš někoho, koho jsi dlouho neviděla, dobrou kamarádku nebo kamaráda, a to zrovna ve chvíli, kdy je ti zle. Náhoda? Osud? Těžko říct...

      Vymazat
  4. Skvělá a moudrá myšlenka. Ještěže si nemůžeme přesně naplánovat (a dodržet) každou minutu našeho bytí! Sice to občas dokáže vytočit, něco se nepovede, většinou díky zásahu někoho dalšího, někdy nám ujede autobus nebo vlak, někdy se natáhneme na nejbližším náledí, někdy ztratíme peněženku nebo je nám ukradena... někdy je to k zlosti, jindy k radosti. A už kvůli tomu raději ať tyhle neplánované okamžiky existují i dál. Jaká by to byla radost, kdyby byla naplánovaná?
    Ale život úplně bez plánů by byl hrozně chaotický. Tvoje plány jsou moc pěkný a můžeš je realizovat. A když ti je okoření nečekané náhody, o to budou zajímavější.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky