Na konci světa je krásně


Pravda, bylo víc důvodů, proč se netěšit. Přijdu o celý volný týden jarních prázdnin. Budu téměř pořád se svou rodinou, což nevěstí nic dobrého a většinou to nedopadne dobře. (Taky že nedopadlo) Strávím své patnácté narozeniny v autě. Vrcholnou náplní dne se stane snaha nespadnout na sjezdovce. Nakonec se mi v italských Alpách, ve středisku Santa Caterina Valfurva, moc líbilo. Mělo to sice své mouchy (přímo mušinec, řekla bych), ale co se týče přírody, areálu... nádhera.




















































Možná by bylo vhodné nějaké shrnutí v podobě rozpisu jednotlivých dnů, abych nezapomněla. Stejně jako když jsem psala článek o Maltě, snažila jsem se do slov otisknout všechny své pocity, abych si je uchovala. A když si dneska článek pročítám, divím se, kolik jsem z toho zapomněla a co se mi vybavuje do nejmenších detailů... :) 

Zpátky k Itálii. K fotkám toho tolik říct nedokážu, je na nich vše podstatné zachyceno. Bavilo mě fotit vlající vlajky, takže se tomu prosím nedivte. Rovněž "nežasněte" nad kvalitou většiny fotek, na sjezdovku jsem si foťák nebrala, tudíž mobilová kvalitka. Mezi záplavou sněhového nadšení bych ráda napsala jen několik málo postřehů, momentů... zkrátka to nejdůležitější.

V residenci Roda jsem přebývala už potřetí (v Itálii jsem byla dvakrát, pokaždé s tátou, Ančou a tátovým kamarádem a jeho dcerou) a moc dobrou reputaci si u mě nezískala. V noci zde netopili. Polovina zásuvek nefungovala. Recepční byli krajně nesympatičtí lidé - nejprve mi lhali, že neznají heslo na svou vlastní Wifi, když jsem ho zjistila a připojila se, síť vypnuli a nakonec heslo úplně změnili. Jedinou výhodou Rody byla její poloha - stačilo vylézt přímo na sjezdovku, zapasovat se do lyží, pustit se z kopce tak sto metrů a lanovkou vyjet do ski areálu. 

Navzdory tomu, že mám Bětušku ráda, na dovolenou s ní už nikdy nepojedu s takovým nadšením. Patnáctihodinová jízda autem se přežila jen stěží, z Prasátka Pepiny, Prince a Večernice, Bibi Blocksberg a Popelky už mě bolí hlava a to radši nebudu detailně popisovat příhodu, kdy Anča zapomněla ve sprše žiletku a Bětka si zahrála na tatínka a pokusila se oholit si vousy... Co se týče křehkých ledů mírumilovné atmosféry, pukaly až příliš často - tři z šesti dnů se nesly v duchu hádek s tátou. 

Ke svým patnáctým narozeninám jsem dostala malé množství skvělých dárků. Jak už jsem uvedla, strávila jsem je v autě, ale i kdybych byla doma, nejspíš by se žádná bouřlivá oslava nekonala. Sestra mi koupila knížku, protože mi to dlužila za to, že jsem jí dala knížku pro kamarádku k Vánocům. Mámu jsem se vší námahou přemluvila, aby mi objednala učebnici italštiny a ta naštěstí stihla dorazit včas, abych si ji mohla sbalit s sebou. Na Facebooku mi přistálo neuvěřitelné množství gratulací, On mi napsal krátkou zprávu plnou "mucinqoidních" smajlíků z Messengera, Annika mi poslala skvělý dopis, který mě rozbrečel dojetím a smíchy a přidala dokonalé drobnosti, Vendy si dala tu práci a vytvořila mi spoustu úprav mých fotek a spolužačka mi koupila lístek do divadla na Hrdého Budžese. Jednatřicátého ledna jsem se také chtěla účastnit 24-hodinového read-a-thonu, ale po několika kapitolách v prudkých švýcarských zatáčkách můj žaludek rezignoval a já se rozhodla nechat výzvu plavat. 

Během týdne, kdy jsem tak dvě až tři hodiny denně lyžovala, jsem se hodně učila italsky (svůj sešit velebím a učebnici též, i když mi ji Bětka polila čajem O.o), občas četla Dceru sněhu, koukala na filmy z notebooku a snažila se psát. Napsala jsem valentýnskou povídku, kterou mám v plánu zveřejnit ve správný čas, chtěla jsem pokročit ve Hřejivé výzvě, ale v opojení vším tím sněhem a mrazem se pod mýma rukama žádná povídka či báseň o ledu nezrodila. 

Za normálních okolností bych bez připojení k internetu v pohodě vydržela, ale když si člověk zvykne na milé ranní vzkazy a večerní přání krásných snů, usíná se bez toho těžko. Tak jsem holt jela na mobilní data a i když jsem utratila téměř veškerý zbytek kreditu z telefonu, stálo to za to. Napínám vás? Nebojte, na konci února už konečně vyjdu s pravdou ven, do té doby nechci dělat předčasné závěry. 

A jaký jste vy měli týden? Lyžujete rádi? Jaký máte názor na Itálii, Italy, italštinu? :)

Komentáře

  1. Taliansko milujem :) a to krásne závidím :) a fotky sú prenádherné :) a to negatívne sa proste v živote objaví a treba to len zvládnuť :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, tak to jste byli skoro kousek od nás...I když, možná ne..:D Každopádně jsme také byli v Itálii na horách. :)
    Já už byla celkem vylyžovaná ze školního kurzu, ale nakonec to stálo za to. Poprvé jsme jeli do jiného penzionu/hotelu a musím si ho vynachválit - topili téměř až příliš a slečna recepční byla neskutečně milá. Lidé jako ona by měli pracovat na všech recepcích. :) Bohužel si ale (já ostuda) nepamatuji jméno penzionu. :/ :D
    Jsem ráda, že jsi si to alespoň v rámci mezí užila! A fotky máš opravdu krásné! A s těmi vlajkami tě také chápu, z nějakého důvodu mi připadají vážně moc pěkné. :)
    Moc se těším na tvé další články. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Uf, a já ti neposlala nic. To je dost blbé. Vzpomněla jsem si, že teď někdy jsou tvé narozeniny, ale to je tak všechno. Promiň. :-/ Snad se mi někdy podaří to napravit.
    Fotky jsou krásné (nejvíc se mi líbí ty s vlajkami a také ty, na nichž jsi ty) a jsem ráda, že sis užila prázdniny.
    A abych zodpověděla tvé dotazy: Týden jsem měla klidný, lyžování moc nemusím, jako ostatně žádný sport, ale myslím, že na sjezdovkách bych ještě něco zvládla (běžky ne, na těch je to nebezpečné). Italy žádné (bohužel?) neznám, italština je hezká řeč a je hodně podobná španělštině, takže si myslím, že nemůže být příliš těžká, a Itálie je kolébka kultůry a ráda bych se tam někdy podívala, zejména do Říma. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Fotky nádherné. Na jednu stranu závidím, na druhou ani ne, neboť mám z hor vážně respekt (lyžování beru za nejnebezpečnější sport!).
    Na koncoúnorové zvěsti čekám s velkou nedočkavostí :)

    OdpovědětVymazat
  5. No kruci, ta první fotka je dokonalá! A na těch, kde jsi ty, ti to moc sluší :) Proč do háje nejezdím lyžovat do Alp? :D Super sníh a málo lidí :)
    Škoda těch hádek a těžkostí po cestě, ale jinak to mohl být prima relax. Až na narozky v autě. Nevolnost se dala řešit audioknihou, kdybys nějakou měla po ruce :)
    Zlí lidé na recepci by se měli zakázat! Co to mělo být s tou wifi? To jim nedělá právě dobrou vizitku. Ale jestli mají tak dobrou polohu co se sjezdovky týče, asi si mohou vyskakovat no :(
    Super shrnutí :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nikdy jsem nebyla v zimě v takhle velkých horách, jen dvakrát na lyžáku v Krkonoších. Krajina musela být opravdu impozantní!
    Co se týče tvého dotazu na konci článku: "Lyžujete rádi?"... o mém epickém lyžování bych mohla napsat tragikomický román :-D Vzpomenu-li si, třeba někdy na sraze povyprávím :-)
    Hrozně mě těší, že ti má zásilka udělala radost!
    A už aby byl ten konec února! :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Přes všechny mouchy a mušince jsi pořídila spoustu nádherných fotek. Opravdu nádherných! A foceno mobilem? Pak musíš mít opravdu dobrý mobil, ostatně už jsem četla debaty a názory, že foťáky snad časem zaniknou, protože dotykáče dnes dokážou fotky skoro ve stejné kvalitě (i když, foťáky určitě nezaniknou, ale výrobci budou muset vymýšlet, čím je obohatit). Fotky máš totiž opravdu nádherné, máš opravdu cit pro záběr, dobré vidění - a opravdu nádherné fotky. (Neopakuju se? :-))
    K ostří mezi tebou a tátou - je to škoda, akorát si zkazíte týden (věřím, že ty hádky jsou nepříjemné i pro něj). Cestovat s malým dítětem (Bětuška) je náročné, protože cesta je opravdu daleká, to platí pro všechny cestování s malými dětmi. Ale už jsi doma a ty nepříjemnosti se ti budou vytrácet z paměti...
    Ještě k hádání se s rodiči, v tomto případě s tatínkem - mně připadá, že táta cítí, že tě ztrácí, že už přestáváš být jeho malá holčička a dospíváš, máš dokonce tu troufalost mít své vlastní názory a nedejbože názory odlišné od jeho vlastních. To se někdy těžko nese, ale časem to pomine a pak najednou si budete s tátou zase rozumět. Aspoň myslím...
    Dovolená na lyžovačce ti přes všechny ty peripetie svědčila. Je vidět, že na lyžích se cítíš skvěle, a panoramata hor - fantastické.
    P.S. jsem ráda, že úpravy fotek se líbily!
    P.P.S. ti recepční byli fakt nějací divní a celkově, jestli v noci netopili, asi byste příště měli změnit lokalitu. Netopit v zimě? Jsou na hlavu?

    OdpovědětVymazat
  8. Přeju ti, Vlasto, všechno nejlepší k patnáctinám, už jsi na poloviční cestě do dospělého světa. Hádek s rodiči je mi líto, bohužel ze zkušenosti vím, že ponorka je opravdu svině - nejlepší je osamostatnit se, jak to půjde...
    Fotky z Itálie vypadají naprosto perfektně - i když hory v zimě nemám ráda a lyžování je pro mě horor. Raději na hory jezdím v létě, chodím po lesích, apod. :3 To je moje kafe. :)

    www.empty--island.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však to taky chci, co nejdřív vytáhnout do světa. :) Děkuju. :3

      Vymazat
  9. Oooch, v prvé řadě musím pochválit nádherné fotky! :) Hlavně ty, kde jsou vidět velké hory a před nimi oblejší kopečky zasypané sněhem, mi naprosto učarovaly. Věřím, že výlet stál za to i přes nepříjemnosti, které s sebou snad každá dovolená obnáší. Opožděně všechno nejlepší! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jako kousek ze severního pólu :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky