pondělí 19. ledna 2015

Vzpomínky

Autor
Už hodnou chvíli přemýšlel o svém životě. Vzpomínky se začaly vynořovat, jakmile mu sestra donesla ranní poštu. Čekal na něj velký, do několika vrstev papíru schovaný balíček. Zavřel se ve svém pokoji, sedl na postel a rozbalil krabici. S gesty dědečka uvyklého na pomalost, šetrnost a vychutnávání činnosti prozkoumával obsah. Nejprve jeho prsty sevřely velké fotoalbum. Postupně jím listoval, na každé fotce ulpěl jeho pohled několik minut. Většina fotek byla černobílá, jen nejnovější hýřily barvami. Z desek na něj koukaly události dávno minulé, jež někdo, povětšinou on, zaznamenal pomocí fotoaparátu. Usmívala se na něj jeho milovaná Marie, na fotkách si hrály jeho dcery Kristýnka a Barborka. Jednu fotku omývalo moře, z druhé k němu doléhal vítr alpských hřebenů. Nazval by to životem v obrazech. Všechny ty šťastné okamžiky, které mu někdo poslal poštou, přes vlny nedávných událostí plných bolesti málem zapomněl. Když umřela Marie, když se pohádal s Kristýnou a rozloučil s Barborkou, která emigrovala, když jim vyhořel dům a přišli o většinu úspor, celý život se obrátil vzhůru nohama. Už ani nedoufal, že se něco změní. Až teď ten balíček. Kromě fotoalba ležel na dně krabice také dopis. Otevřel obálku a četl. 
Drahý táto,“ stálo zde Kristýniným písmem.

Tak dneska double drabble. Ještě jsem ho nezkoušela, snad se povedlo.

Z jiného soudku - dnes jsem psala dějepisnou olympiádu, okresní kolo. Materiály jsem si dvakrát přečetla, ale bylo mi to absolutně k ničemu, protože nic z toho se v otázkách nenacházelo. Ze sta bodů mám jistých 68, počítala jsem si to, ostatní záleží na náhodě. Doufám, že to na postup bude stačit, minulý rok se mi taky povedlo vecpat se do krajského kola se 76 body. A navíc všichni říkali, že to dneska bylo vážně těžký, spousta lidí některé otázky úplně vzdala... Prosím, prosím, ať to vyjde. 

Mimochodem, potřebuji vaše palce ve středu dopoledne, dělám olympiádu z němčiny. Držte palce, ať si vyberu jednoduše popsatelný obrázek, na který bude stačit má slovní zásoba, ať dobře slyším a ještě lépe konverzuji. 

Hezký večer přeji!

3 komentáře:

  1. To je milé. Takový nový začátek. Perfektně jsi vylíčila atmosféru.
    Držím palce ve všech soutěžích. Olympiáda z němčiny bude už jaké kolo? Školní, okresní? My totiž ve školních kolech takovýchto jazykových soutěží vůbec neděláme mluvenou část. Vy ano? (kdybychom ji my dělali, asi bych se do nich nehlásila s takovou radostí) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude teprve okresní. Ale nejspíš budu soupeřit jen se svou spolužačkou, co tam jde jako náhradnice za mě. :D
      Ano, my ve školním kole mluvili. Měli jsme říct něco o sobě a k tomu se nás učitelky ptaly na různé věci. Mě třeba na to, čím bych chtěla být, co právě čtu a co mě baví ve škole. :D

      Vymazat
  2. Krásný příběh, dokonce dojemný (ale nesentimentální), taky cítím takovou nostalgii nad starými fotkami, někdy si i říkám, jestli to opravdu bylo, a díky těm fotkám mám potvrzené, že bylo, paměť sama je mnohdy děravá, ale fotky nelžou.
    Akorát ten závěr mi připadal trochu nedotažený, čekala jsem pokračování při rozkliknutí, jako by to byl začátek dopisu, který měl mít pokračování. I když se dalo logicky usoudit, že ta krabice s fotkama byl dárek od oné Kristýnky, která zřejmě tu krabici našla při stěhování nebo tak něco a chtěla udělat dědovi radost.
    Ale to je jen taková malá poznámčička na okraj, jinak celé drabble mělo atmosféru, dobře se četlo a vyvolalo emoce.
    Počítám, že dnes máš už i po olympiádě v němčině, tak doufám, že to dobře dopadlo!

    OdpovědětVymazat