Plejtvák

Je to sice už událost ze včerejška, nicméně nevypovědět o ní by opravdu byl hřích. Navíc bych ji byla bývala napsala včera, kdybych se domů nedostala v půl dvanácté. Tak tedy, návštěva divadla Ypsilon a nejlepší zážitek školních let.

Toť, prosím pěkně, Ivánek. :)

Chodím k mé bývalé učitelce, té kterou vyhodili z gymplu, protože jim vadila, na konverzaci z němčiny. (Protože s naší novou učitelkou zásadně nekonverzujeme.) Celá naše třída Táňu Kuhnovou miluje a také jsme se dost hlasitě ozývali proti jejímu vyhazovu. Podařilo se nám domluvit s ní "výlet" do Ypsilonky, která se nachází ve Spálené ulici v Praze. Ona, jakožto skvělá učitelka, která se svými studenty neztrácí kontakt, nám zarezervovala patnáct lístků. Já vybrala peníze. Dohodli jsme čas, datum, místo. Všichni pozvaní dorazili. I bývalý spolužák, který přestoupil na sportovní gympl na Kladno. Řeknu vám, ticho nebylo. Na zastávce, v autobuse, cestou tam i zpátky. Vyprávěli jsme si o škole, o nás, hlavně jsme všichni byli nadšení z akce samotné. 

Když jsme dorazili na místo činu, zbývala nám půl hodinka do začátku představení. Většina lidí se rozeběhla utišit hlad do KFC, já, můj spolužák Jiří, jeho brácha Ondra (oba znám od dětství) a paní Kuhnová jsme zůstali v kavárničce náležící divadlu. Tam se odehrálo něco, z čeho mi ještě pár dní minimálně bude hlasitě tlouct srdce. Tánin bývalý student, Ivan Lupták, se nikdy nejevil jako nadaná osobnost, ale náhodou se dostal na DAMU. Kuhnová je na něj samozřejmě nejen náležitě pyšná, ale má s ním takový vztah, jako by snad byl jejím vlastním synem. (Které má mimochodem dva.) Tak tenhle Ivánek, jak ho oslovuje má drahá češtinářka, si na zavolanou přišel pro jídlo, protože Kuhnová mu příležitostně vaří, aby nemusel žít z hospodských rychlovek a domácích pokusů o stravu. A právě tehdy jsem ho poprvé viděla, usmála se a paní Kuhnová mě mu představila. Možná trochu přeháněla, ale i tak jsem se červenala. Vím, že to možná nic neznamená, ale setkat se s někým, sedět vedle někoho a povídat si s někým, kdo hraje hlavní role v mnoha představeních a objevuje se jak v divadle, tak na plátně, to je prostě pěkný pocit. A když k tomu všemu víte, že o vás ví jen to, co mu řekla učitelka, která si o vás myslí samé pozitivní věci, pak můžete být nanejvýš spokojeni. 

O chvíle, kdy na jevišti spustili hru, až po moment, kdy se potřetí celá herecká parta (kterou Kuhnová pochopitelně zná... :)) uklonila, jsem si to užívala. Bylo to vtipné. Promyšlené a perfektně vyvedené co se týče scénáře i obsazení a hereckých výkonů. Nejsem schopna to popsat - v příběhu se zkrátka vše točí kolem doktora Struny, který se angažuje v umístění kostry plejtváka do Národního muzea, kolem jeho služebné Magdalény a jejího muže Jaroslava Karusselského a kolem problémů spojených s velrybou. Tolik vtipných a přitom přirozeně vyplývajících poznámek ze scénáře... Na scéně se dokonce objevil i autor sám, což byla zajímavá a neobvykle příjemná vsuvka. Abych tak uvedla něco pro zasmání - doktor Struna povídá: Jsem rozladěn. Hlas plejtváka Lindy má na svědomí Linda Rybová. Karussell je německy kolotoč a protože je Jaroslav pracovníkem u kola, všechno se kolem něj točí. No, to bych chtělo ukázku, kterou vám přes obrazovku bohužel neposkytnu. Ještě mě napadá například salám Rakousko-Uherák, obuvník Herrmann s dvěma r, dvěma n a dvěma bradami. 
Můžete se podívat ZDE na stránky Ypsilonky a třeba na Plejtváka někdy zajít. Za sebe to doporučuji a myslím, že nebudete litovat!

Zde však zážitky večera ještě nekončí. Po představení jsme měli více než hodinu volného času, autobus odjížděl až ve čtvrt na jedenáct. Seděli jsme vedle sebe v kavárničce a kecali. Řešili problémy a dumali nad tím, co řešit ani nemá cenu. Smáli se lidské (nebo spíš učitelské) blbosti a samozřejmě komentovali zhlédnuté představení. Pít k tomu čaj nebyl rozumný nápad, půlku jsem otočená ke zdi vyprskala smíchy. V autobuse živá konverzace pokračovala, navíc nám to okořenil jeden ožrala, co se na nás u zastávky nalepil. (Trochu připomínal toho z metra... :))

Dnes se mi vůbec nechtělo vstávat. Byla jsem svědkem vlastní únavy tělesné a naprosté duševní bdělosti. Dokonce máme naplánované další představení, ale to až tak za měsíc, za dva. Do té doby můžu čerpat z včerejších vzpomínek.


Komentáře

  1. Malinko zmatené, ale o to možná autentičtější....
    Je krásné, když učitelé zachovávají vztahy se svými žáky, přestože už je neučí... Takhle mě moc potěšil bývalý profesor, který přišel na maturitní ples... Nikdy předtím na žádném nebyl (ani na synovo)... Přišel jen proto, že jsme za ním s kamarádkou 2x došly do současného pracoviště... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. zmatené.. hmm, jinak holt už asi psát neumím.
      Tahle učitelka byla výjimečná tím, že jí na našem vzdělání, na nás samotných, fakt záleželo, nikomu se nevnucovala a zároveň byla neodbytná... :) Mnohem radši bych ji na naší škole viděla zpátky než deset jiných učitelů... :)

      Vymazat
  2. Me to pripada velmi krasne napsane :) Rozhodne velmi pekne tema ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, tak to muselo být super :)) Kamarád se připravuje DAMU, takže mu držím palce... :) Je dobrý, dostane se tam! :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky