Novoroční ohlédnutí

Jaký máte názor na ohlížení se zpět? Někdy může být opravdu příjemné pokochat se tím, co jste dokázali. A často se stane, že namísto pocitu hrdosti se dostaví zmatenost, znechucení, stesk. Včera jsem si četla své staré články, co jsem napsala na začátcích roku. Zdá se mi to, nebo jsem rok co rok větším a větším pesimistou? Každý rok touhle dobou se situace zhoršuje a zhoršuje. Jsem z toho docela vykolejená. 


Měla bych si psát nějaký sešit, jehož obsahem by nebylo nic jiného, než tátovy výbuchy vzteku, jeho nesmyslná a jedovatá slova. Zrovna takovými se rozhodl pohřbít včerejší večer. Já z toho (jak jinak) vyšla jako líný blbeček, odnesla to máma, coby nespokojená špatná hospodyně, co rozvrací naši rodinu. Bylo to naprosto absurdní, nechal se unést proudem výroků, které nikdo nevyřkl, ... máma si šla lehnout, on koukal na televizi. Šly jsme se s Ančou projít a podívat na ohňostroj. Poprvé v životě jsem v nich neviděla žádný symbol nového začátku, ale jen drahé, zbytečné a hlučné kraviny, z nichž vzejde spousta úrazů, neštěstí a nepořádku. Za blýskání se na zamlžené obloze jsem, nepříliš šťastná, pár minut po půlnoci usnula. 

Tento rok byl plný změn, plný zážitků, rozhodně na něj jen tak nezapomenu. Mám spoustu nových zkušeností, dobrých i špatných. Zase jsem se trochu změnila, zase jsem se víc poznala a popravdě jsem se zase uzavřela trošku víc do sebe. 

V lednu se toho stalo hodně. Kariol byla ambiciózní. Vstoupila do Autorského klubu, četla ostošest a začala spolupracovat s Fragmentem. Radovala se z nového foťáku, inspirovala se kdekým. Dala si tolik předsevzetí. Zhubnout. Stát se lepším člověkem. Užít si rok 2014. Dokončit Nemalé radosti. Většina z vás ví, jak to nakonec všechno dopadlo. 

V únoru a březnu jsem poctivě psala o knihách, četla. Do celostátního kola Dějepisné olympiády jsem se nedostala. V dubnu totéž.

V květnu jsem odešla sem. Byla jsem najednou plná inspirace a touhy tvořit, psát, fotit, žít. Dokazuje to i návštěva Světa knihy a křestu knihy Zakleté víly od Marie Brožové. Obojí jsem podstoupila s Annikou. Asi to bylo i tím létem. Červen se nesl v podobném duchu.

V červenci jsem prožila nezapomenutelné dva týdny na Maltě. Poznala jsem tam fajn člověka, naučila jsem se vyjít sama za sebe. Zvládla jsem si přivolat pomoc, domluvila jsem se anglicky. Poté jsem ještě procestovala na kolech okolí Telče. V červenci a srpnu jsem opět začala recenzovat. Múza mě opustila. V srpnu mě čekala další zkouška - jela jsem na International youth festival do Liberce. Poznala jsem spoustu Američanů, spoustu Nizozemců. Spoustu skvělých lidí. A taky jsem zjistila, že vlastně anglicky vůbec neumím. Myslela jsem si, že jsem se toho strachu z dělání chyb zbavila, ale místo toho se mi v obklopení rodilých mluvčích prohloubil... 

V září jsem nastoupila do kvarty. Měla jsem ambice učinit tento rok lepším. Nepovedlo se. Dostali jsme špatné učitele, znechutilo se mi to, co jsem kdysi měla ráda. S Iris jsme zahájily Hřejivou výzvu. I když je to někdy pekelně těžké, myslím, že to byl dobrý nápad. A že není nemožné dokončit to.

V říjnu jsem se naposledy pokusila obnovit své knižní blogerství. Nakonec jsem z deseti knih přečetla jednu, což pro mě znamenalo, že bych měla skončit. Tak se tak stalo. Navštívila jsem Terezín a utvrdila jsem se v tom, že nejsem ten typ člověka, který by mohl pít, juchat a pařit až do rána. Neumím to a nemám to ráda. Také jsem se podívala do německého Pegnitz, i zde jsem získala nové zkušenosti s Němci. Svou němčinu jsem nepoužívala. Co máme učitelku, kterou máme, ztratila jsem chuť a zájem o ten krásný jazyk. 

V listopadu jsem začala přemýšlet o odchodu od nás z gymplu. Půjdu nejspíš na Kladno, na čtyřletý. Nebojím se, že bych přijímačky neudělala. Začnu se tam učit ruštinu, ať mám základ ode všeho. Využiju možnosti cestovat. Poznám zase nové lidi, třeba tam najdu nějakou spřízněnou duši. A když už nic jiného, alespoň budu mít dobrý pocit. Doufám. 

Prosinec byl, jak už jsem tolikrát zmínila, zlomový. Těch hádek bylo čím dál víc, chvilky plné přemýšlení se prodlužovaly, rány na duši prohlubovaly. Chtěla jsem to vzdát a pak jsem si uvědomila, že přesně to udělat nesmím. A i kdyby to znamenalo, že tu budu otravovat svým pesimismem, nevzdám se té téměř jediné věci, která mi můj život naplňuje. 

***

Navzdory pochmurné náladě mám chuť opět pokořit sebe sama, překonat hranice, něco udělat nejen pro sebe. Nevím, jestli to, co si dám, jsou předsevzetí. Prostě je to něco, co je pro mě důležité a co bych chtěla udělat. 

Chci se stát minimalistou. Ne nijak striktně, neumím si představit, že bych měla mít prázdný pokoj a tak. Mám ráda věci, drobnosti, vzpomínky. Pro začátek začnu tím, že si vytřídím skříň. Vyladím svůj styl oblékání tak, abych toho nemusela mít hodně a přitom toho měla dost. Knihovnu jsem už třídila v průběhu podzimu. Spočítala jsem si, že ve své knihovničce mám přes stovku nepřečtených knih. Čas to během tohoto roku napravit. Proto si nekoupím žádnou jinou knihu. I kdyby byla ve slevě, ne a ne a ne. Samozřejmě, pokud mi někdo nějakou daruje, je to jiná věc, které se nebráním. Chci se stát minimalistou ne proto, že bych neměla ráda věci, ale proto, že nechci žít konzumní život. Chci se odprostit od té potřeby vlastnit, kterou v pravidelných dávkách pociťuji. Jinak to nejde.

Chci si přečíst a vyzkoušet knihu 52 kroků ke změně. Chci se změnit k lepšímu... 

A v neposlední řadě chci šetřit. Pod stromečkem jsem našla docela slušný obnos, který jsem pevně rozhodnuta neutratit. Když k tomu budu přidávat své kapesné, peníze z doučování desetileté holčičky, výdělky z brigád, kterých se chci účastnit a další peníze, které se mi dostanou do rukou, mohlo by to být dostatečně k tomu, abych pak mohla udělat to, co považuji za důležité nejen pro sebe.

Ráda bych vám všem popřála krásný Nový rok. Měl by být pěkný. Doufám, že v něm naleznete spoustu radosti, štěstí, zdraví a že se setkáte především s lidmi, kteří vás potěší a pomohou vám posunout se dál. 


Komentáře

  1. Jak s oblibou říkám, každý rok je přelomový. Některé více, některé méně,... ale každý rok se stane něco důležitého, něco, co ovlivní budoucí dění v životě.
    I já ti přeji krásný nový rok (ještě jednou ;-)) a ať jsi pořád tak super, jako doteď. Jsem moc ráda, že jsem tě během uplynulého roku trochu poznala.
    A tu výzvu dokončíme, neboj. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. A jak zase říkám ráda já, jednou jsi dole, jednou nahoře :-) Teď jsi možná spěla směrem dolů, věci se hroutily a kazily a srdce se plnilo pesimismem, víš ale co to znamená - brzy poletíš zase vzhůru! :-)
    Ať se ti v roce 2015 ve všem daří!! Ať jsi spokojená a ať jsou spokojení i všichni lidé okolo tebe!

    OdpovědětVymazat
  3. Přeji, ať je pro tebe rok 2015 lepší, než ten právě ukončený. Snad tě ta příležitost ke změně učiní šťatsnější a třeba i silnější. Snad konečně najdeš, to co hledáš.
    Hodně úspěchů v blogerském a knižním životě, v osobním hlavně pohodu a důvody k úsměvu. Někdy ke změně stačí málo, není třeba činit radikální kroky. Nezbavuj se vzpomínek, nezanevři na podstatu toho, kým jsi byla do teď :)
    Buď silná :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vlasti, nádherný článek... Hodně jsem na něj byla zvědavá, ale asi mi potvrdil to, co jsem tušila.
    .
    Přechod do Kladna se mi zdá jako dobré řešení. Jak jsem mohla vytušit z tvého psaní, spolužáci za moc nestojí a když nejsi spokojená ani s učiteli, asi není nic, co by tě tam přespříliš drželo. Jen si prosím rozmysli ten jazyk... Mám sice nekonečnou lásku k němčině (díky své profesorce), ale spíš mě zaráží, na co je v dnešní době třeba ruština? Já nevím... hodně lidí, říká, že jsou Němci arogantní, ale já se s tím nesetkala.. oproti tomu nadřazení Rusové nejsou tak vzácnou záležitostí... Navíc jsem měla možnost na zámku některé potkat - nebyli schopni domluvit se anglicky, ani německy (ani se zeptat na cestu, nic...) - a když jsem vydolovala jednu ze svých 3 ruských vět, tak na mě koukali jak višně... No nic, to bych se zase rozohnila. :) Je to tvoje rozhodnutí... :)
    .
    Hodně mě zaujalo tvoje "předsevzetí" minimalismu. A vlastně jsem, když se tak kouknu zpátky, před pár lety udělala to samé. Držím ti v tom palce. :) Jsi hodně statečná holka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se těch jazyků týče - mám potvrzeno, že v němčině se víceméně začíná odznova, a připadá mi zbytečné učit se to, co už umím. V němčině bych si pokračovala sama doma a ruštinu bych měla právě proto, abych se domluvila i s nepřizpůsobivými občany. Navíc věřím Čapkovi, že kolik jazyků člověk umí, tolikrát je člověkem. :) No, uvidíme, je to ještě daleko. Možná mě automaticky hodí na němčinu, když jsem ji měla i teď... :)

      Moc děkuju.

      Vymazat
    2. Naprosto souhlasím. Já se do sebe snažím nahustit jazyků co nejvíce a ruština je jedním z nich. Myslím, že mi jednou bude užitečná; navíc se mi ten jazyk vždycky líbil. :-) Opomeneme-li éru komunismu, Rusko byla vždy docela zajímavá země.
      Bylo by dost zbytečné, kdyby tě zařadili na tu němčinu, když německy už umíš.

      Vymazat
    3. Nevím, jak moc umíte německy, ale já se to stejné jako na ZŠ učila zhruba půl roku :)
      .
      Samozřejmě vám rozumím. A máte pravdu. :) Asi máte na jazyky větší talent než já. Já si říkám, že když budu umět dva na použitelný úrovni, tak mi to bude stačit :)

      Vymazat
    4. Ehm, holky, neumím ani anglicky, ani německy. Umět jazyk podle mě spočívá v tom plynule se domluvit, být schopný číst i odposlouchávat. Má angličtina odpovídá (i když tahle měřítka nemám ráda) úrovni B2, má němčina A2. Jazyky mám ráda, ale nevím, jestli jsem na ně nadaná. Prostě mě to baví a proto mi to možná i o trochu víc jde než jiné záležitosti. :)

      Majdo, ty jsi jedna z nejvíc nadaných lidí, co znám. A Iris je ta druhá. :D Takže žádný že ne. :)

      (stejně obdivuju ty lidi, co uměj například 10 jazyků. Ale často ti lidé neumí nic jiného. :))

      Vymazat
    5. No nevím, za dva roky dobrovolné ruštiny na střední umím leda tak jakž takž přečíst azbuku a říct [Ja nechaču gavarit pa rusky]... Radši bych uměla dva jazyky dobře než od každého dvě věty :-)

      Jo a teda umět jazyk podle mě klidně znamená úroveň B2. Já ji mám a nemám absolutně problém se anglicky plynule domluvit...

      Vymazat
    6. Inu, na jednu stranu souhlasím, jazyky by se měly učit naráz jeden dva a ne pět současně, protože to nikam nevede, ale přesto by mě ta možnost lákala. :)
      Co se týče angličtiny, já to ještě rozlišuji na gramatiku a slovíčka. Svou slovní zásobu musím tak dvacetkrát rozšířit, abych byla spokojená. :)

      Vymazat
  5. Zajímavé, že se spousta věcí začala kazit se začátkem nového školního roku (v září) a s příchodem zřejmě ne dobrých učitelů. K tomu se možná navalovaly další věci...
    Protože, od začátku roku do konce prázdnin to všechno vypadalo dobře, nadějně a se spoustou elánu.
    Pak najednou zlom.
    Myslím, že jsi ve fázi hledání (a ta fáze může být ještě několik let). Zaujal mě minimalismus, protože, i když jsem nad tímto směrem taky mnohokrát přemýšlela, došla jsem k názoru, že mi nesedí. Samozřejmě ten přecpaný chaos, co mám doma, taky není dobrý, to cítím - mně by asi nejvíc sedělo něco, co můžu spojit se slovem "útulný".
    Ale rozhodně si to zkus. Setřídit šatník na pár kousků, které budeš kombinovat (a to, co ve skříni máš, opravdu nos, všechno!)
    Přečíst knihy nepřečtené. Jestli si za celý rok nekoupíš ani jednu, nevím, stát se může ledacos, ale knihy nepřečtené čekají.
    Změnit školu! to se mi jeví jako nápad nejlepší, aspoň tak mi to vyplývá z tvých emocí.
    Setkání s cizinci a zjištění, že nemluvíš anglicky tak dobře, jak sis přála, tě může jen pošprtnout dopředu - určitě se budeš učit líp, a taky praxe, mluvit, mluvit, mluvit, jestli máš s kým, to hodně pomáhá.
    K volbě ruštiny - ta zní zajímavě, protože ruština možná bude hudba budoucnosti (to, že tento jazyk po dvacet let upadl v zapomnění, neznamená, že bude v zapomnění pořád, navíc se mi zdá, že Rusko vystrkuje růžky a dá nám ještě vědět, že tu je.
    Ale neruš kvůli tomu angličtinu ani němčinu, nebo si aspoň ponech jeden z těchto jazyků.
    Ostatně, jestli jsi jazykově dobrá, zvládneš i tři jazyky.
    Vlasti, v novém roce ti přeji vše nejlepší, deziluze nechť se rozpustí jako pára nad hrncem a hlavně, přeji ti nové chuti do tvoření, ať psaní, nebo focení. A taky příjemná setkání, novou dobrou školu, nové zajímavé spolužáky (snad se takoví trotlové nevyskytují všude!), a schopné profesory a profesorky.
    O změně přístupu tvého tatínka ani nemluvě, nevím, co se v jeho myšlenkách děje, asi je s něčím velmi nespokojen, ale s tím se musí poprat hlavně on sám.
    Hezký nový rok 2015.

    OdpovědětVymazat
  6. V tom, co píšeš, vidím sebe v tvém věku. Nejsem o tolik starší a přesto mi přijde, že píšeš líp, než já. Na psaní nejsem. Prý je to chaotické. Vážím si lidí, kteří to umí, protože slovo je kouzlo. A pro člověka momentálně jedno z nejsilnějších.
    Víš.. já si vždycky hrozně ráda na konci kalendářního roku sepíšu, co jsem v tom roce dokázala a co zase v příštím dokázat chci. Zlepšování se je cesta, kterou člověk kráčí celý život a nikdy nedojde konce. Nejde to. Přesto je krásné vidět posuny, které člověk udělal. Ráda se vzdělávám, ráda si docházím k moudrostem sama a ráda si urovnávám myšlenky tím, že sepisuju různé seznamy do deníku. Každý rok si píši, že cílem je umět nakládat s časem. Protože to je asi klíčem k jakémukoliv úspěchu.
    Vím, že knížky si nechceš kupovat, ale je to škoda. Už jen kvůli tomu pocitu, který člověk má, když knihu poprvé otevře a ona lupne. Mně se taky kupí sloupek knih čekajících na přečtení. Ale... co když tvým cílem není je přečíst a jen se ochuzuješ o radost z nové knihy? Někdo sbírá známky, třeba sbíráš knihy. Nebraň se tomu ;)
    A abych přidala nějaký to vopravdický předsevzetí, tak se chci do konce tohohle školního roku naučit tak dobře německy, abych příští rok z němčiny mohla maturovat. Každý den se učím 20 nových slovíček a začnu chodit do jazykovky. Chci za 2015 přečíst všechny knihy k maturitě (což bude pro mě dosti velký oříšek). Postavit si skleník (to je předsevzetí i z minulého roku :D ) A další mé předsevzetí je ztloustnout tak, abych zaplnila své oblíbené kalhoty :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jakou mám radost z tvého komentáře. ... :)

      Není to tak, že bych si knížky vyloženě nechtěla kupovat. Chci. Miluju ten pohled na svou knihovnu a divím se, že někdo může žít bez toho. Jenže pokoj je malý a knihovnička ještě menší. Musím přečíst nepřečtené a vytřídit to, co mě nezaujalo. Potom mileráda vyrabuju knihkupectví. :)
      Páni, tvá předsevzetí jsou taky velká a já je obdivuji. A přeji ti, ať si je splníš! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky