sobota 1. listopadu 2014

Dušičková

Už je zase listopad. Ještě v mých vzpomínkách nevybledly jeho loňské barvy a příroda už zase září v barvách podzimu. Změnu času jsem nijak neprožila, to samé se dá říct i o těchto dvou týdnech. Jistě, něco se událo, jinak bych dál pokračovala ve své nečinnosti a na blogu by se nic nedělo, ale vlastně to za zápisky do deníku snad ani nestojí. Škola, stres, zabíjení času plánováním budoucnosti a prohlížením internetových stránek vysokých škol a cestovních agentur.

Autor

Mám pocit, že jsem to psala už několikrát, ale nejde to mu zabránit. Jak mám své pocity, svůj život nazývat, do jaké psychologické škatulky ho zařadit? Krize osobnosti? Dospívání? Přehnané přemýšlení? Nežití přítomností? Nadchnutí pro dvacet neslučitelných věcí najednou? Hledání sebe sama, ztrácení se v sobě? Ponořuji se do zjišťování podrobností ohledně au-paiření, minimalismu a jógy. Nic z toho neprovádím i přes snahu a přesto bych chtěla. Přesto mě to zajímá. Ráda bych tvrdila, že mě zajímají i ušlechtilejší věci, jako jazyky, historie, kultura, ale upřímně, jen si to namlouvám. Možná působím jako komunikace schopný, zdravě do budoucna nahlížející jedinec s životní filozofií a vlastními cíli, ale pravdou je, že jsem se jen zahrabala do svých nedostatků a naplňuji se podrobným plánováním příštích měsíců a let, aniž bych pro růžovou budoucnost hubené plavovlásky s perfektními znalostmi pro ni zajímavých i nudných oborů něco dělala. Nejsem dokonalá. Ne, jsem něco horšího. Mám pocit, že vůbec nejsem...

Už měsíc čtu jednu knížku. Celé léto se mi dařilo vybírat si pěkné knížky, které mě zaujaly, ale poslední dvojice knižních novinek mě zklamává. A navíc na to ani nemám čas. Ve škole mám co dělat, abych o přestávkách stihla zpracovávat informace na písemky, doma nemám na knížku ani pomyšlení. Přesto zažívám knižní dobrodružství. Od července skupuji a kompletuji edici Filmová řada, což jsou takové ty pěkné barevné paperbacky s filmovou obálkou z Academie. Je jich celkem asi čtyřicet a mně už chybí jen dva, Smrt krásných srnců a Vzpomínky na Afriku. Objevila jsem díky tomu kouzlo bazaru na Databázi knih. Současně s tím prodávám staré i novější knihy a v novém přílivu chuti po minimalizaci přebytečného majetku jich nejspíš prodám víc. Nebo věnuji do soutěže, kterou bych chtěla pořádat. Uvidíme.

Řeším takové podivné dilema, tedy ve chvílích, kdy ve stavu bdělosti mysli dokážu připustit, že nezvládnu všechno, ani kdybych chtěla. Totiž, stejně jako vloni je i letos dějepisná olympiáda, v níž jsem se minulý rok dostala téměř do celostátního kola, oželela jsem kvůli ní Srbsko a poštvala si proti sobě pár lidí a učitelů. Tentokrát to není takové pohodové povídavé téma "Město v proměnách času", ale vše se bude točit kolem bojů, bitev, válek, vojenství a násilí. Ne, že by mě takové věci nezajímaly, ale nikdy jsem nebyla na čísla a názvy dobrá a tak pochybuji, že by se mi vedlo tak, jako loni. Jistě, kdybych do činnosti vložila větší úsilí, něco by se s tím dalo dělat. Jenže úsilí mám jen jedno a to bych ráda vložila do přípravy na přijímací zkoušky na gymnázium v Kladně, kam jsem se rozhodla příštím rokem jít. Jsem sice na osmiletém, ale už vím, že na této škole zůstat nechci. O kolektiv ani tak nejde, s tím jsem se naučila žít, ale jinak - vyhodili dvě jediné učitelky, které pro mě byly symbolem kvality a prestiže. Pokud na slánském gymnáziu nejste přírodovědně zaměření, nemáte tam co dělat. Platí to i o počtu hodin týdně v daných ročnících vyššího gymnázia - na Kladně značně převažují jazyky a dějepis na úkor fyziky, chemie a biologie, což by mi vyhovovalo. A jsou i další důvody, které bych nerada ventilovala. Myslím, že dějepisná olympiáda půjde stranou. Koneckonců, k ničemu mi to nepomůže a akorát bych si přidělala stres a práci, které už beztak mám dost. Plním si asi pět výzev současně, od blogových a školních až po osobní, takže na tuhle opravdu nemám energii. Jak to vidíte vy, co byste na mém místě dělali?

Když jsem dnes konečně po dlouhé době využila bloglovin a přečetla všechny články, které jsem chtěla, dostala jsem u jednoho z Anničiných vytoužený nápad na sedmý den Hřejivé výzvy. Konečně. Na helouvína jsem se dívala na realistický thriller FROZEN (doporučuji) a ten mě totálně zmrazil. Ještěže mi Anničin článek poskytl čepici, zahřála se mi hlava a dostala jsem nápad. Chtělo by to ještě rukavice, aby mi rozmrzly i prsty a já mohla příběh hodit na papír, respektive do Open office. :) Tak, kdo má pár rukavic navíc? :)

Už zase jsem sklouzla do zvyku neodpovídat na vaše komentáře pod články. Moc si jich vážím a vždycky si říkám, že odpovím, ale sliby chyby. Prostě to nejde. Pokusím se napravit to.

Co mě čeká v následujících dnech? S němčinářkou budu projednávat svůj článek o výměnném pobytu v Pegnitz, kterého jsem se před třemi týdny účastnila. V pondělí píšu čtvrtletku z matiky. Držte mi prosím od osmi do devíti všechny palce a jiné prsty, stiskněte kamínky, sepněte ruce, já nevím co, protože to musím dát alespoň za dva. Nemůžu si dovolit trojku... (známka je velká, tři sta procentní a to se nedá moc dobře s mými špatnými výsledky opravit...) Čeká mě také sraz s Annikou a Mniškou, na který se moc těším a doufám, že ho nikdo a nic nepřekazí. :) Na stole na mě čekají tři nepřečtené knížky, které měly být do konce října zrecenzovány. Ne, recenzáky omezené lhůtou už ne. Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nestačím, promiňte vážení, mám veliké zpoždění...

A jak se máte vy? :)

6 komentářů:

  1. U sebe tvému současnému stavu říkám "krize osobnosti". Pořád se vrtám ve svém životě a to, co jsem dosud považovala za své mínusy, beru jako něco, co by se mělo bez milosti vykořenit a z původních plusů se najednou stanou nové mínusy. Pouštím se do tisíce věcí a 999 z nich nedokončím. Chce to se nějak z toho vytrhnout. Třeba zajít na koncert. Možná ti na sraze přeci jen tentokrát zazpívám, to tě tak vyděsí, že se veškeré hluboko- i mělkomyslné úvahy leknou a utečou :-D
    Pardón, už zase nejapně žertuji.
    Řekla bych, že takovýto duševní stav člověka prostě občas potká, ať už to je puberťák či dospělák. Kdo z nás se má tak dobře, že si nepřipouští žádný důvod k pochybování o sobě samém a k hledání jiných a nových cest, kterými je možno se vydat? :-)
    Budu ti držet palce, aby se ti na novou školu podařilo dostat a pokud to vyjde, abys tam byla spokojenější než ve Slaném. Je nepříjemné, když se škola, kde musí každý den celý den sedět, zaměřuje více na věci, které člověku zrovna příliš blízké nejsou. Snad na Kladně bude líp jak ve věcech studijních, tak třeba i v kolektivu :-) S tou DO... nevím, já sama bych se na to asi vykašlala. Navíc jestli ti válečné téma není zrovna blízké... Ale těžko říct.

    Jsem upřímně napjatá na tvůj další bod HV! A rukavice navíc kdyžtak mám, a jsou růžové (!), s těma psaní půjde samo! :-D
    A už se moc těším na náš sraz. Chtělo by to se zase jednou pořádně odpoutat od světa kandži a možná i od světa sopránů a altů. A musím si v galerii koupit jednorožčí kalendář, dvatisícepatnáctka už se mílovými kroky blíží.
    Snad si v pondělí mezi osmou a devátou vzpomenu :-)

    A mimochodem, máš tu pěkný nový design, ale nejvíc se mi na něm líbí tvá fotka. Nevím proč, ale mě přijde prostě parádní. Máš tam hrozně super výraz! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuji za komentář, i když díky posílám hodně opožděně. :D

      Vymazat
  2. Držím ti palce, abys to všechno zvládla (hlavně tu písemku). A bude tady/ je tady nějaký článek o tom německém výměnném pobytu?
    Jinak můj blog je: http://sedmikraskova.blogspot.com/ (Chudobka je lidový název sedmikrásky, ne?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, nebyl, jak vidno. Letos ho snad spatlám.

      Vymazat
  3. Myslím, že toho máš moc a budeš muset vytřídit, co je nutné a co je pro radost a co může být odsunuto stranou. Přemýšlíš nad budoucností a vybíráš další školu,současně píšeš písemky a testy a chceš být na ně připravená, to je dobře. Také se chceš věnovat psaní a blogu, to je také dobře. Mimoto žiješ i reálný život, s rodinou a kamarády, to se také nedá opomíjet... Myslím, že tu dějepisnou olympiádu můžeš opravdu odsunout, teď jsou pro tebe důležitější věci. Škoda těch dvou odejitých učitelek, zřejmě byly opravdu dobré. Je to znak našeho školství? Že kdo je dobrý, musí pryč? To snad ne...
    S knihami je to těžké (a už na to přicházíš sama) - název i anotace zní atraktivně, ale kniha sama je nudná nebo moc jednoduchá, nedokáže zaujmout ani nadchnout. Ale musela ses k tomuto poznání sama dopracovat. Já se takhle spálila i u samotného Kinga, od kterého jsem zatím četla samé výborné věci, ale dva nebo tři romány od něj považuji za slabší. Asi měl blbé období, kdy abstinoval od drog... :.-)
    Přeji ti, aby tvé plány vyšly. Krize zase pominou a znovu přijdou a znovu pominou. Hlavně, aby vyšlo to, co vyjít má!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vychází i nevychází, už se v tom ztrácím... :)

      Vymazat