pondělí 15. září 2014

Zloději slov

Nemám slov. Nedokážu shromažďovat dostatek slov, abych dokončovala dlouho plánované a rozepsané články. Co mě však čas od času dožírá víc, je to, že i blogerům a mým potencionálním čtenářům někdo krade slova od úst. Ráda bych toho zloděje dostala, zpracovala a pěkně vyprovodila pryč ze všech počestných blogů, které jsou plny kvalitních článků. Jenže s tím budu potřebovat pomoct. (To jsem zvědavá, jestli ten kriminálník znovu zasáhne i v komentářích pod tímto článkem...)


Přiznávám se, že jsem zklamaná. Naštvaná. Nepopsatelně rozohněná. Jak je možné, že tolik skvělých blogů, na nichž naleznete kvalitní autorský obsah všeho druhu, zůstává bez povšimnutí? Že nikdo neumí ocenit autorovu práci s článkem/výtvorem a nedokáže mu udělat radost ani krátkým komentářem? Čím to je, že ty skvělé světy nadaných lidí nevynikají mezi směsicí populárních blogů, jejichž obsah se jeden od druhého o mnoho neliší? 

Včera mě chytla nostalgická nálada a neubránila jsem se pročtení některých svých článků na starých blozích. Jako příklad mohu uvést blog Cielin. Schválně se podívejte třeba do srpnového archivu. Denně jsem psala články - přidávala jsem fotky, plnila projekt Deset dní, vypisovala své "zajímavé" zážitky a publikovala hromadu jiných článků. A pod každým z těch krátkých, z mého dnešního pohledu nepříliš interesantních článků najdete minimálně dvacet komentářů, někdy i kolem čtyřiceti. A ne, polovinu z nich nezabírají reklamy a mé odpovědi, i když to se tam taky vyskytuje. Chápete ale, co tím naznačuji? Nedokážu přijít téhle zapeklitosti na kloub - čím to je, že tehdy se u mě zdrželo a zanechalo nějaký komentář tolik lidí a dneska, když už blogování vnímám úplně jinak, když do každého článku vkládám tolik energie a úsilí, se pečlivě vypracovaný článek dočká reakcí v průměru tří lidí? Co dělám špatně? A je to vůbec moje vina? Byla bych ráda, kdybyste se mi pokusili odpovědět, protože už mi opravdu dochází nápady k argumentaci.

Nejvíc člověka zamrzí, když se mu nedostává odezvy. Jak se získávají noví čtenáři, noví přátelé? Tak, že jim pravidelně komentujete články a i do psaní komentářů dáváte něco ze sebe. Problém nastane tehdy, když si autor komentář sice přečte, ale na adresu dané osoby neklikne. Ten komentář se stává součástí jeho blogu, jeho sice potěší, ale už ho nenapadne, že by člověku na druhé straně mohla zpětná vazba rovněž zpříjemnit den. Snažím se zhlédnout stránky každého, kdo mi do mého Vesmíru přispěje souhvězdím vlastních slov. Lidí, které pravidelně sleduji, čtu a komentuji, je minimálně padesát (nehleďte na to, kolik odkazů najdete v menu, už jsem to dlouho neaktualizovala a navíc zde jsou jenom blogy, kde se zdržuji při každé příležitosti publikace nového článku). Lidí, kteří podle Bloglovin sledují mě, je něco kolem dvaceti. Kolik jich však komentuje, to snad ani nestojí za zmínku.

Abych však tady jenom nenadávala na to, jak já, chudinka malá zasněně naivní spisovatelka, nemám věrné čtenáře, vězte, že takhle to nevnímám. Spoustu lidí, které čtu, znám zároveň osobně nebo alespoň s nimi udržuji komunikaci pomocí mailů a korespondence, a vím, že je nemusí vždy zaujmout všechno z mého blogu, ostatně je tomu i naopak. Důvod nekomentovanosti by se dal také vyložit jako neznámost mé adresy. Jistě, nedostává se mi takové pozornosti jako Kariol, ale na všech svých minulých blozích, které dosud existují, mám odkaz do tohoto Vesmíru a tak se nikdo nemůže vymlouvat, že neví, kde mě najít. Navíc se zveřejňování a sdílení své tvorby nebráním ani co se týče online světa... 

Když jsem se znovu zamýšlela nad tím, proč tehdy tolik lidí komentovalo mé články a dnes to není ani jejich čtvrtina, napadlo mě také, že bych mohla ke komentování přivést lidi pomocí soutěží. Už jsem to jednou udělala, ale vlastně mi ty reakce pod články žádnou radost nepřinesly - aneb když soutěžícímu nedojde, že si můžu z toho, že během dvou minut okomentuje tři dlouhé recenze, vyvodit, že je asi nečetl a komentuje na základě názvu knihy, případně mého hodnocení daného titulu... Kdepak, nechci si pozornost vynucovat. Přála bych si, nehledě na to, jak dětinsky to může znít, aby se ke mně lidé vraceli rádi. Aby rádi komentovali. Abych měla motivaci k dalšímu psaní, protože bych si tohle všechno mohla psát do šuplíku a do deníčku a vyšlo by to nastejno co se týče obdivu/kritiky veřejnosti. Aby mě to víc bavilo. Nechci mít okruh nespočtu čtenářů, tak bláhová opravdu nejsem. Doufám však, že jednou kolem sebe budu mít kroužek lidí, na jejichž slova se můžu po zveřejnění nového příspěvku těšit. 

Tímto bych také ráda poděkovala všem, kteří mi takovou radost více či méně pravidelně dopřávají a já vždycky doufám, že právě jejich jméno v komentářích pod článkem najdu. Konkrétně to jsou Iris, Annika, Vendy, Ailin, Magdaléna a Míša Vavřínová. Děkuji, děkuji! Ráda bych vám popsala, jakou radost při čtení vašich reakcí mám, euforické štěstí.. :) A i když nevím, jak se na tuto reklamu budou slečny tvářit, nemohu si to neodpustit a s vědomím toho, že má propagace stejně ztratí mezi nečtenáři svůj smysl, bych vám ráda doporučila tyto tři blogy: 
Iris Virág aneb blog Better place, v němž velice literárně i výtvarně nadaná slečna T. polemizuje o všednostech, přidává ukázky ze své kreslené i psané tvorby (výtečné, vydařené, skvělé) a mimo všechno jiné píše například i o své oblíbené hudbě, kterou z větší části tvoří písně Reginy Spektor. 
Anniku a její blog A básníkem být nechci, rovněž zaměřený na samotnou královnu bílých růží, kterou byla ještě před nechtěným básníkem. Píše o svých  na Japonsko zaměřených záležitostech, neboť tento obor na VŠ studuje - od psaní nádherných haiku, přes recenzování knih, anime a divadla až po hudbu či své postřehy z na Japonsko laděných zážitků či všedních pocitů. Svůj zájem sice nijak výrazně nepropaguje a na blogu se dobře mohou orientovat i obyčejní smrtelníci jako já, ale pokud se o Zemi vycházejícího slunce zajímáte, určitě Anničino doupě navštivte. ;)
Ailin a její blog o Knihách a jiných jejích radostech, kterými jsou například fotografování nebo výroba náušniček. Pokud jste příznivci krátkých článků, jistě si Ailinin blog oblíbíte. :)

Hmm, zase to celé nevyznělo tak, jak jsem původně plánovala. Vlastně ani nevím, co jsem před chvílí chtěla napsat. Na úvahy a hlubokomyslné záležitosti mě neužije. Přesto bych ty, kteří se rozhodly přečíst si můj článek a třeba by byli i ochotni zanechat svůj ctěný komentář pod ním, chtěla srdečně poprosit, jestli by nebyli od té lásky a trochu se nerozepsali. Jak to máte vy s komentovaností? Jak si získáváte/udržujete/hýčkáte pravidelné čtenáře? Co pro vás hraje před čtením nebo komentováním článku důležitou roli? 
A sebestřednost musí být - Dělám podle vás něco špatně? Změnili byste něco na mém stylu psaní, pravidelnosti přispívání, nadpisech, stylizaci textů, rubrikách, tématech příspěvků a jánevímnačemještě? Určitě všechno napište, nebojte se přiznat barvu, protože bez ní to tu nebudu moci dle vašich (a mých, samozřejmě) představ vymalovat.

Děkuji všem, kteří napíšou... 
Omlouvám se všem, kteří komentují a já je zde neuveřejnila.
Omlouvám se všem, kteří se cítí mým výlevem dotčeni, uraženi, pobouřeni nebo jinak znehodnoceni. 
Přeji všem hodně zdarů s blogováním a alespoň na prstech spočitatelný počet čtenářů, díky nimž stojí za to povolovat kolonku "Přidat komentář". 

A abych nezapomněla, vymyslely jsme s Iris novou výzvu pro pisálky, očekávejte informace o ní v neděli jednadvacátého. :)

17 komentářů:

  1. :-)
    Mockrát ti děkuji za takovou krásnou propagaci. To si snad ani nezasloužím, aby mne někdo za moje divno-slohovky takhle chválil. Kdyby ti propagace na mém blogu byla něco platná (čímž už se dostávám k své reakci na tebou komentované téma), nějakým způsobem bych ti to určitě oplatila. :-)
    Co se týče komentovanosti (a čtenosti?) mých článků, dá se to shrnout asi takhle; začala jsem odpovídat na komentáře pod svými články, aby mi trošku nabobtnal jejich počet (komentářů, ne článků :-D). Dřív jsem ty komentáře prostě nechávala bez odezvy a ještě předtím jsem odpovídala na blogy jejich autorů, ale tohle je podle mě lepší.
    Udržet si čtenáře je podle mne přece jen jednodušší, než si je najít a získat (protože když je už jednou zaujmeš, je pravděpodobné, že se přijdou podívat znova), ale pravda je, že když zjistím, že jsem nějakého častého návštěvníka ztratila, přemýšlím nad tím, co jsem udělala špatně. :-D To je výhoda blogů s opravdu hodně vysokou komentovaností; jejich autoři se většinou ztráty návštěvníka ani nevšimnou (protože to snad ani nejde).

    Ty podle mě neděláš špatně nic. Fakt, nemůžu tu najít nic, co by mi vadilo.
    To spíš u sebe - občas si říkám, že mám příliš divné názvy rubrik, ale to je prostě jedna z těch základních věcí, které mám od začátků své blogerské kariery a nehodlám se jí vzdát :-D
    A výzva bude. Už se těším ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. What i don't understood is in reality how you're now not actually much more smartly-preferred than you might be right now.

    You're very intelligent. You recognize thus significantly with regards to this matter, produced me individually believe it from
    so many various angles. Its like women and men don't seem to be involved except it is one thing to do with Woman gaga!
    Your individual stuffs nice. At all times maintain it up!


    Here is my page cheap web hosting uk wordpress

    OdpovědětVymazat
  3. Vím moc dobře, jak se cítíš. Občas mám pocit, že čím víc práce si s článkem dám a čím víc se těším na komentáře, tím je jich méně a jsou "horší". Je to jeden z důvodů, proč se musím velmi přemlouvat, abych opravdu uvařila alespoň 10 receptů k napsání recenze a abych udělala komplexní popis nějakého - pro mě zajímavého výletu. Už dlouho chystám články o kuchařce Jamieho a Hanky Zemanové, stejně tak jako plánuju krásnou virtuální prohlídku Březnickým zámkem a zveřejnění dost netradičního zážitku z autobuso-veteránového výletu přes půl republiky. Jenže!
    Jsem obrovsky ráda, za všechny milé lidi, kteří se ke mně na blog vracejí - jsi mezi nimi i ty a moc si toho vážím. A to nejen kvůli komentářům, ale i kvůli osobnímu setkání a občasné korespondenci přes FB. Zrovna nedávno jsem s kamarádkou diskutovala o Martinu Hilském a na závěr jsem dodala "učil Vlasty mamku". A to není poprvé, co jsem o tobě mluvila. :) Víš a takovýchhle propojení si já moc cením.
    Na druhou stranu taky vnímám, že teď se sledovanost trochu snížila. Dávám to za vinu převážně sobě, protože nemám moc času na komentování (a skoro ani na psaní). Je toho na mě opravdu moc - maturita hnedle za půl roku, přijímačky už skoro v prosinci, přípravný kurz, další přijímačky... navíc vlastně nevím kam chci, zjišťuju, že na to nemám chuť, kapacitu ani peníze (o tom, jaký je to vydřidušství článek rozhodně napíšu!!!). A to nemluvím o tom, že jsem chtěla mít brigádu, chtěla si v zimě udělat FCE, pokud možno i ÖSD (německá obdoba). Do toho všeho chci taky žít a ne odmítat výlet na Rabí a pozvání na oslavy. No nic. to jsem se zase rozohnila... Tohle a ještě mnohem víc jsou důvody, proč třeba neokomentuju každý článek, proč nekliknu na každý odkaz v mých komentářích. Prostě to momentálně není priorita, i když mě to mrzí. Snažím se to dohoni různě po víkendech, ale to je mnohdy až 14 dní zpětně.
    .
    No, konec sebestřednosti... Myslím, že neděláš nic špatně. Jen prostě spousta lidí nemá čas a chuť věnovat tolik energie komentářům, protože tu energii zkrátka potřebují jinde. Oproti tomu ale můžeš mít daleko větší radost z těch, kteří to i tak dokáží překonat.
    Vím, že ta nevšímavost často mrzí. Možná bych zkusila psát kratší články, které nebudou o nic méně kvalitní. Mně se občas osvědčil i celkem přízemnější název článku, či až šokující (Jak jsem začala cvičit, Malé sexuální zamyšlení atd... :)). Vyvarovala bych se všech výzev a projektů - ale to jsi tuším opustila spolu s identitou Kariol :)
    Myslím, že nemáš nic, co bys ve velké části měla měnit. Chce to jen překlenout tohle období, nenechat se tím příliš pohltit a uvidíš sama - o podzimních prázdninách, o Vánocích... a zkrátka tehdy, kdy je času víc, počet komentářů určitě stoupne :)
    .
    p.s. Tvůj "citát" pod záhlavím mě naprosto šokoval. Paralyzovalo mě to na několik minut. A dojalo. Děkuju. Děkuju moc.

    OdpovědětVymazat
  4. Rozumím tvým pocitům.
    Když jsem v létě přeputovala z KBR na ABBN, počet komentářů pod mými články se zmenšil. Na KBR bylo vždycky tak okolo pěti, u ABBN vždycky hopsám až do stropu, když mám víc než jeden (tím rozhodně nechci říct, že tvé věrné a pěkné komentáře znevažuji, naopak jsou pro mě záchytným bodem a vždycky se na ně těším :-) Chápu, že po přesunu blogu se ledacos změnilo, ti, co mě čítávali si možná říkají, že už to není taková Annika, jako bývala - což je pravda, chápu je, ABBN už není KBR. Ale i přesto to v koutku duše maličko zamrzí. O to víc si každého komentáře vážím, ať už jde o nějakého "starého známého" nebo o někoho, kdo šel náhodou kolem. Když vidím nový komentář, vždycky jsem vděčná a toho druhého obratem navštívím a prohlédnu si jeho blog.
    A zde je zádrhel. Já sama jsem totiž hrozně líná komentovat :-D Řekla bych, že ze sedmi článků, které přečtu, okomentuju jeden. Ani ne tak proto, že bych neměla co říct, co pochválit, proti čemu se ohradit... ale jsem prostě líná. A řekla bych, že nás líných je tu víc, proto jsou komentáře vzácné (když nepočítám spam a reklamy). Vím, že bych na tom měla zapracovat - už jen z těch zištných důvodů, že můj komentář možná druhého potěší, možná mě navštíví a možná se mu zalíbím :-D
    Mrzí mě taky vždycky, když vyloženě na konec článku strčím otázku typu "A co vy? Taky vás to baví? Co vás na tom baví? A bla bla bla...?" A stejně nikdo nereaguje ani na ni :-D
    Ale nechci vypadat, jako bych si tady vylévala své raněné srdéčko. Já vlastně jsem spokojená, jsem v AK, mám pár opravdu věrných čtenářů - ale člověk vždycky chce víc a víc! :-D

    Díky, žes o mně utrousila hezké slůvko :-) A myslím si, že ty špatně nic neděláš. Máš články dlouhé tak akorát, prokládáš je fotkami, stránka je čitelná, komunikuješ se čtenářem... Na tvé straně je všechno ólrajt :-)
    A jsem zvědavá, co to bude za výzvu!

    OdpovědětVymazat
  5. Já bych na tvém stylu psaní blogu nic nezměnila, je velmi osobitý, takový příjemný :) Pokud se nechceš zajímat jen o návštěvnost, tak ji vůbec neber v potaz, podobně jako já. Taky jsem bývala zklamaná, že mě nikdo nečte, nekomentuje a teď se situace zlepšila. Chce to brouzdat po ostatních blozích a čtenáři se potom najdou :)

    OdpovědětVymazat
  6. Všem třem vám děkuji za vaše tak rychlé a tak obsáhlé reakce!!! :)
    Iris: Věz, že si to zasloužíš! O tvé tvorbě by mělo vědět co nejvíc lidí! :) A souhlasím - nejtěžší bývá prostě si čtenáře získat. Dost tomu pomáhají nějaké osobní vazby, komunikace mimo blog nebo třeba osobní setkání s člověkem na nějakém srazu, ale ne každý si čtenáře získal takhle. Zrovna u tebe je to podle mě tím, že se o tvém skvělém blogu neví! :) A tvé názvy rubrik mám ráda, ale mohla bys v nějakém článku třeba objasnit, proč ses k nim rozhodla a jestli třeba mají nějaký zvláštní význam. :) U některých už jsem to pochopila nebo se snažila si to nějak odvodit, ale i tak by to mohlo být zajímavé. :)

    Magdaléna: Přesně. Někdy se fakt patláš s textem, hraješ si se slovy a lovíš speciálně laděné fotky, aby nakonec tvůj čas tomu věnovaný téměř zmizel v éteru. -_- :)
    Jé, to vážně vykládáš? :D Myslím, že si na mamku ani nepamatuje, ale ona na něj jo. :) Taky se několikrát sešla třeba s Arnoštem Lustigem, chodil občas k nim do práce za nějakým známým či proč vlastně, a prý s ní dost laškoval. :D :)
    Jistě, i já si uvědomuji, že už nestíhám všechno tak jako před těma dvěma roky. Škola mi začíná zabírat většinu odpolední (a stejně jsem svůj prospěch neodstartovala moc slavně... :D), do toho mám ještě "brigádu", hudebku a doučování. Taky pořád píšu o spoustě knížek k recenzím, snažím se sportovat, tvořit, často trávím volný čas hlídáním Bětky nebo pomáháním v domě. A o víkendech je člověk rád, že má na chvíli ode všeho pokoj. :) Já to mám však obráceně - často v takových momentech čtu články (a tak trochu tím zabíjím volný čas a relaxuji) a, jak bylo patrné poslední dva týdny, nepřidávám žádné příspěvky. Chtěla jsem, ale prostě to nešlo. :) Budu držet palce, abys to všechno stihla, aby ti to nepřerostlo přes hlavu a abych v tom nátlaku a shonu neudělala špatné rozhodnutí nebo nějakou velkou (osudovou) chybu.. ;)
    Žádná sebestřednost, jsem moc ráda, že ses vypovídala a řekla mi to, na co bych asi sama nepřišla. :) Co se týče délky článků, třeba těch deníkových, já si prostě neumím pomoct. :D Nechci rozkouskovávat jednu věc na nevímkolik částí a navíc se ze mě linou slova s úplně jinou intenzitou, než když píšu něco "uměleckého". :) Ale pokusím se to omezit, dobrý tip. ;) Jen s těmi výzvami asi nemáš pravdu - připravuji totiž s Iris asi více jak čtyřiceti denní pisálkovskou výzvu, do níž se taky zapojím. Je to však půlroční záležitost a navíc to není nic řetězového, takže by to snad nemuselo být tak dětinské. :) Některé body jsou totiž opravdovou výzvou! :) (zahájíme to celé v neděli jednadvacátého a i když se asi z časových důvodů nezapojíš, můžeš se podívat. :))
    Na tvůj výrok, část komentáře, jsem narazila při čtení článku o mé zamilovanosti, červnového. :) A to mě jeho kouzlo a hloubka šokovalo! Vždycky jsem chtěla mít na svědomí nějaký výrok nebo citát, který by jednou mohl být slavný a známý, ale tys mě předběhla! :)

    Annika: Jo, přestupy bývají v tomhle ohledu problematické. Třeba ani ne proto, že by tě lidé přestali sledovat kvůli změně osobnosti (i když i to může hrát roli), ale často to bývá kvůli tomu, že jsou neschopní (líní.. :D) zapamatovat si adresu nebo ji zadat třeba do bloglovinu a jiných aplikací. :)
    Já někdy nekomentuji ani ne z lenosti nebo čeho jiného, ale proto, že prostě nevím, co napsat. Často se mi to stávalo třeba u Luné, stává se mi to někdy i u knižních recenzí nebo třeba fotek... :)
    Jsem moc ráda, žes přilila vodu do ohně, díky! :) Jo, člověk je prostě nenažraný, bohužel to sama na sobě pozoruji dost výrazně... :D Zvědavá být můžeš, jak jsem napsala, v neděli to tu bude (u mě nebo u Iris, to jsme se ještě nedomluvily... :D)

    OdpovědětVymazat
  7. Píšeš pořád stejně dobře, nebo bych řekla, že píšeš i líp než předtím (zkrátka, vyrůstáš, i po kvalitativní stránce).
    Jedním z důvodů, proč ztrácíš své blogové příznivce, je, řekla bych, tvé časté stěhování, rušení starých blogů a zakládání nových. Já vím, že tě lze dohledat (a taky jsem tě dohledala), ale mnozí nemají rádi takové změny a pak to vzdají. Ona ta nestálost taky nepůsobí dobře, i když chápu, že jsi potřebovala hledat a hledat, co ti sedne, to je lidské.
    Bloglovin je dobrá věc, ale každá nová adresa se tam musí zadat a vypsat, to samé, pokud tě měl někdo v oblíbených, musel tvůj odkaz změnit a přepsat. Jistě, je to záležitost minuty, ale možná je odrazuje ten fakt, že musí něco měnit - a ne jednou.
    Další věc je komentování, ale to vím, že komentuješ a dobře komentuješ.
    Možná jedna z věcí, které mi tu chybí, jsou tvé reakce na komentáře. Jistě, ne vždycky má člověk náladu, ale pokud v pěti nebo deseti článcích nereaguješ na komentáře, je to ke škodě. Každý je totiž zvědavý, jestli jeho komentář byl dobrý nebo zajímavý, něčím podnětný.
    A taky je možné, že jde o pouhou nechuť, únavu, ať letní nebo pracovní nebo ve školním roce školní.
    Ale vím, že jsi mívala komentářů víc a od více lidí. Chybí tu Bea, chybí tu Mniška (která ale nemá čas ani na vlastní blog), nevím jestli ti nekomentovala i Lucerna (ta taky přestala psát, aspoň na čas)...
    Chce to svůj čas a možná něco z tvé strany. Kvalitu článků a psaní neřeším, píšeš výborně a máš moc pěkný a poutavý styl, hodně na úrovni. Stejně tak máš krásné i fotky, pamatuji si tvé první pokusy a dnes jsi o hodně dál.
    Soutěž je dost dobrá věc, jak upoutat pozornost na blog, zejména když je soutěž opravdu zajímavá. Zkus to!

    OdpovědětVymazat
  8. P.S. nevědět, co psát, se mi stává občas také - a jak píšeš, i u samotné Luné. Měla úžasné básně, básnivé obrazy, kouzelná slova - člověk se mohl jen nadchnout a obdivovat, ale co napsat? Je to, jako když se díváš na nádherný obraz -jsi z něj okouzlena, ale když bys měla slovně okomentovat, jsi v koncích.
    To samé se mi stává i u recenzí - pokud jsem knihu nečetla, můžu zhodnotit samotnou recenzi jako výbornou, ale o knize už nemůžu nic napsat, než že si ji zkusím sehnat, nebo že mě nezaujala.
    Pokud jsem knihu četla, ocením recenzi jako takovou, ale můžu připojit i pár osobních dojmů z knihy.
    Tím nechci říct, abys přestala psát recenze! Chraňbůh! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Naprosto tě chápu. Myslím, že dost dělá i to, že už nejsi v AK, přece jen, když vidím článek na titulce, kliknu na něj spíš... Takhle (vzhledem k časové nouzi) sice spoustu blogů jednou za čas otevřu, ale z několika článků, co mi unikly, přečtu třeba jeden.
    Mě osobně moc nebaví recenze knih, něco takového čtu, jen když mám knihu vážně ráda, daleko víc si vážím osobních článků a tvorby. Takže jsem u tebe poněkud vybíravá, ale rozhodně to není nic proti tobě, jde jen o mé preference.
    Možná, že na občasného návštěvníka, jako jsem já, jsi moc produktivní. Ale já jsem teď v úsporném režimu, takže podle mě řídit frekvenci článků by byla fakt blbost. :-D Jen si myslím, že to možná bude i tím, je začátek školy, spousta lidí prostě nestíhá...
    Nic z toho, co jsem napsala, není asi moc užitečné, protože to nezměníš, ale opravdu myslím, že za tím nemusíš hledat svoje chyby. ;-)

    Kdybych měla nějak poradit, tak bych být tebou zkusila udělat třeba trochu tajemnější úvody článků, aby byl člověk nucen to rozkliknout. :-)

    Komentovanost stoupá a klesá, lidi mizí a vracejí se, ale ke tvé cti je u tebe vždy co číst! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tak já jsem na tvůj blog narazila náhodou a poprvé někdy minulý týden (?), ale ohromně se mi líbio, jak píšeš, tak jsem napsala komentář a potom se tu párkrát zastavila. A tenhle článek mě zaujal. I když by mě asi zaujal i nějaký jiný, protože fakt úžasně píšeš, tvoje články jsou sice možná delší, ale já je stejně čtu hrozně rychle. :D Taky bych chtěla takhle umět psát. :P
    A k těm komentářům. Myslím, že všechno podstatné bylo zmíněno v předešlých komentářích - tvoje články jsou skvělé, na tom bych nic nemělnila, jenom možná odpovídat na komentáře. Já jsem zvyklá vracet se na blogy a koukat, jestli mi autor odpověděl na komentář (moc často se to nestává, ale stejně to dělám).
    A asi je to těžší, když jsi dřív měla takovou (pro mě ohromnou) sledovanost. Já mám sice "nějakých" osmnáct "pravidelných čtenářů", ale k čemu mi to (sakra) je, když si nikdo z nich nenajde čas, napsat mi pár řádek milých slov. :/ Hodně mých článků zůstává bez odezvy, i když to na jednu stranu docela chápu, protože asi nejsou tak moc poutavé a já nejsem asi tak dobrý pisálek, jako třeba ty. Ale tak proč se tedy řadí mezi ty pravidelné čtenáře, když mi vůbec nedávají vědět, že můj článek četli?
    Tak teď jsem si krásně postěžovala, ale snažila jsem se tak nějak krkolomně vyjádřit, že tě (snad) docela dobře chápu. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Vendy: Ano, vím, že vůbec neodpovídám na komentáře, je to hrozná neřest. Vždycky si říkám, že odpovím, ale pak si třeba komentáře čtu přes telefon a když mám možnost odpovědět, už ze mě nějak vyprchá chuť. Každopádně se to pokusím napravit! :)
    Co se týče změn adres, vím, že je to nepříjemné a že jsem si tím mnoho lidí odrazila. Ta holka, co se furt stěhuje. Víc by se mi líbilo tvé druhé přirovnání - ta holka, co furt hledá sebe sama. Myslím, že jsem se zase na nějakou dobu našla a vysvobozená ze všech osobnostních rozporů tu i chvíli zůstanu. :)
    Nápadů na soutěže mám několik a při nějaké příležitosti je určitě zrealizuji! :)
    Recenze psát nepřestanu, ale asi si od těch, které jsem celé prázdniny psala, dám menší pauzu a budu přidávat pouze na pbkjjtbd.blogspot.cz takové krátké články o knížkách, recenzemi bych to nenazývala.. :) Ráda bych se teď s příchodem múz, které co nevidět doufám dorazí, zaměřila spíš na osobní tvorbu, myšlenky, deník... :)

    Missneverfree: Tedy, takhle jsem ty komentáře chtěla úplně nejvíc - stručně a jasně řečeno, co ti osobně trochu vadí. :D Frekventovanost článků asi neovlivním - rodím, když jsem plodná, ale do psaní se nenutím. ;D S AK to samozřejmě už nijak nespravím, ale zajímavější úvody se pokusím dělat! :) (na Nadpisy nejsem moc dobrá. :D)

    Matty: Co se odpovídání týče - jak už jsem říkala Vendy před tebou, chci to napravit! :)
    Dřív to taky byla opravdu ohromná sledovanost oproti tomu, co je teď.
    Nepodceňuj se. Články máš dobré a řekla bych, že pro čtenáře stravitelnější, protože vědí, co k nim napsat! :)
    Díky moc za komentář! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Vždycky je mi líto, že na procházení spřátelených blogů nemám tolik času, kolik bych si přála, a obzvláště to platí u tvého blogu.
    ...Podle mě jde hodně i o přesunutí se z blog.cz na blogspot, jelikož ten čítá o něco méně čtenářů a napsání komentáře si obvykle žádá o jedno kliknutí navíc. Zdá se to jako prkotina, ale i to může hrát roli. Ale potom...lidé mají obecně málo času a raději si přečtou článek o několika větách, než složité, propracované útvary, které ti zabraly třeba i několik hodin. Pak ale není na škodu, když se čtenáří vytřídí na ty, kteří si i delší články rádi přečtou a na ty, kteří zásadně komentují jen kratičké články. Občas jeden dobrý komentář potěší víc, než deset nanicovatých :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Tvůj komentář mě velmi potěšil. :)

      Vymazat
  13. Ještě přemýšlím nad délkou tvých článků. Ale v podstatě jsem pro, abys je nechala takové, jaké máš. Máš totiž co říct. Je dobré, že je prokládáš fotkama, dá se takhle líp soustředit na jednotlivé úseky.
    Takže, piš, jak ti srdce diktuje.
    Klidně dávej i recenze.
    Ale taky můžeš dát kratší hodnocení knížky, kterou zrovna čteš, nebo jsi zrovna přečetla. Ostatně, mám dojem, že psaní recenzí na zakázku je dost únavné - musíš přečíst knihu, ale už si ji nevychutnáš jako při samotném čtení, protože musíš myslet na to, co z ní vytáhnout, podtrhnout, zaznamenávat si úseky, které tě zaujaly - to už není čtení, ale práce. (Jednou jsem takhle zkusila recenzovat a zjistila jsem, že mě to zas až tolik nebaví. Kdežto napsat o knížce, co chci, v době, kdy chci, to je něco jiného...)
    K různým soutěžím a výzvám - mně se líbí. Je to něco, co trochu změní směr, něco, co na chvíli rozptýlí. A je to hravé!

    P.S. je fakt, že psaní komentářů je tady složitější než na blogu. Znovu a znovu vyplňovat jméno a blog a ještě potvrzovat...ještěže tu nemáš potvrzovací otravný kód! :-) to už je vůbec radůstka...

    OdpovědětVymazat
  14. Ještě jedna věc: ono, nevím, jestli zrovna dobrý nápad na udržování potenciálních čtenářů je ta hudba. Mě to samozřejmě neodradí, ale že většinou při brouzdání internetem poslouchám vlastní hudbu, vždycky mě to vyruší, zamračím se a okamžitě to pauzuji... A i když zrovna nic neposlouchám, pokaždé, když vlezu kamkoli, kde hraje něco, co zrovna sama nemám chuť poslouchat, pokaždé jdu z té stránky pryč, ať už je na ní cokoli, protože "nevyžádaná hudba" mi zkazí chuť tam cokoli prohlížet, ať je sebelepší...

    Možná to ale mají ostatní jinak, mluvím pouze za sebe... A já jsem přizpůsobivá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už mě to napadlo. :D Jakmile přijdu na to, jak se vypíná, udělám to. ;)

      Vymazat