Polapená

Hledala jsem tě, dlouho jsem křižovala cesty a nakukovala na všechna možná místa, kde bys mohla být. Ozdobila jsem ti svět zelenými travinami, ale tebe to asi nenalákalo. Otvírala jsem nepopsané sešity, ořezávala polámané pastelky a dnem i nocí vyvolávala tvou přítomnost v mé blízkosti, ale tys nepřišla. Jsou to už desítky dní, během nichž jsme se nesetkaly. Proč? Copak ses urazila? To, že jsem s příchodem letních dní dala přednost čtení a psaní o knihách, snad nemohlo zavinit tvou tak dlouhou nepřítomnost. Vůbec jsem tě nechtěla vyhánět a nahrazovat papírovými příběhy, ale někdy jim nelze odolat. Nejen ty jsi pro mě inspirativní a nejen ty umíš vyprávět příběhy. Jenže to, co mi jako jediná dokážeš poskytnout, co v knihách ani nikde jinde nenajdu, je chuť a cit pro psaní. Inspirace jsem nachytala dost, ale bez tvé pomoci si s tou fůrou nápadů nevím rady. Prosím, odpusť mi mou ignoraci a vrať se mi, slibuji, že tě v deštivých podzimních dnech budu hýčkat, rozmazlovat a patřičně uctívat!


V zoufalství jsem se procházela se svým fotoaparátem dnešního deštivého rána po vesnici. S odchodem všech devíti Múz (o nichž napsala nádherný článek s vlastními ilustracemi Iris!) se i na foťák začalo prášit. Jakoby mě opustil ten snílek ve mně, plahočila jsem se den za dnem obyčejnou školou, od denního shonu ke stereotypu školních lavic, z postele do postele, od ničeho k ničemu. Tělo bez duše a duše bez těla.

Dnes jsem v mlžném oparu svítání babího léta vyšla ze spícího domu ve společnosti čtyřnohého psího kamaráda. Šli jsme za nosem. A pak jsem je uviděla. Všech mých deset Múz, devatero řeckých bohyň a desátou dlouholetou přítelkyni Cecilku. Chytly se do sítí bezesné reality, pesimistického vzezření obyčejnosti. Nejprve jsem se o ně bála, jestli si snad neublížily, jestli po tomto zážitku nebudou mít mé společnice trauma a nebudou se bát přijít za mnou. Pak jsem se obořila sama na sebe a v duchu jsem se svým Múzám omluvila za křivé nařčení ze zrady a opuštění. A najednou mě napadlo, jestli na mě v těch pavoučích sítích nečekají úmyslně, abych si krajkových vzorů osminohých členovců všimla...










Doufám, že jsem Múzám prokázala, že si jejich pobízení patřičně vážím a že mě v těchto nicotných dnech nenechají opuštěnou.

Pokud jste si všimli, že tu nádherný vzhled od Iris vydržel právě ty dva týdny a dnes jsem ho vyměnila za obyčejnou obyčejnost, pak vězte, že to není trvalé. Měla jsem však určitou vizi s Irisiným travnatým pruhem a pro její uskutečnění se ještě musím naučit pracovat s určitými jevy v HTML. Do té doby to prosím vydržte s touto zeleností a Iris, omlouvám se, že tu ještě nějaký ten pátek tvůj úžasný výtvor nebude. :)

Komentáře

  1. Hurá! :-)
    Nemám více slov. Ze spojení Múz a Vlasty jako vždy vzešlo geniální dílo!
    A tenhle design se mi líbí.
    A taky se mi líbí, že sis na svém blogu udělala místo na Reginu Spektor ;-)
    Mým favoritem je fotka číslo 6, ale všechny jsou úžasné. Miluju makrozáběry! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně to neměl být jen odkaz, ale samospouštěcí věcička, ale to je jedno.. :D Udělám si dole takový koutek plný odkazů, písniček a jiných blbostí, které bych tu ráda měla. :)
      Makrozáběry... sranda je, že ty nejpovedenější fotky na makro foceny nejsou, protože mi na ty pavučinky zaboha foťák nechtěl zaostřit i s mým maximálním úsilím. :D

      Vymazat
  2. Kdo by řekl, že tak krásné pavučinky, něžné a jemné jako samet, ale pevné jako horolezecké lano, dělají tak nevzhlední tvorové.
    Snílek v tobě se probudil, jakmile slyšel zacinknutí kapky rosy, co na pavučinu padla.

    OdpovědětVymazat
  3. Polapená se ti povedla! Nejprve krásný úvod o ztrátách a pak přišly nálezy. Sítě pavoučí jsou opravdu něčím dokonalé a kupodivu i dost pevné. I když je utkají takové ošklivé obludy.
    U nás na dvoře jedna taková je, zavěšena mezi okapem střechy a listovím hroznoví na protější straně. A já pořád přemýšlím, jak ji ten pavoučisko udělal, jak to dostal z jednoho konce na druhý. To se rozhoupal na niti? Nebo prostě skočil? :-)
    Tvé múzy tě neopustily, jen se na chvíli schovaly a chtěly, abys je našla.

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem viděla tu první fotku, říkala jsem si: "Co se to stalo? Od kdy si Vlasta půjčuje fotky od jiných?" ... no a pak mi došlo, že jsi to fotila ty. :)
    Musím říct, že většina záběrů se mému amatérskému oku jeví jako lepší než snímky většiny mých spolužáků, kteří mají na FB svou fan stránku xyz Photography. Děláš neuvěřitelné pokroky. Jak slovní, tak fotografické.
    .
    Přeju Ti, ať polepená zůstává polapenou ještě dlouho a neztrácí se s každým větším deštěm :)

    OdpovědětVymazat
  5. Reina-Sun: Že ano, pavouky nesnáším, ale jejich orosené výtvory miluji. :)
    Vendy: Ano, taky by mě zajímalo, jak se dostanou pavouci z jednoho stromu na druhý a vytvoří mezi nimi pevnou pavučinu, do které jsem schopná zamotat se i já... :D
    Magdaléna: Jé, moc děkuji! :D Pravdou je, že mi focení toho dne moc nešlo, vůbec se mi nedařilo na pavučinky zaostřit. Až pak, když vysvitlo slunce a objevila jsem tu s tím pavoukem, se foťák umoudřil a začal spolupracovat. :D A ta první fotka vlastně ani není na makro a je proti sluníčku... :) Moc, moc děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
  6. P.S. ještě bych chtěla říct, že ta první fotka je naprosto úžasná.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky