Představy o štěstí a vztahové iluze

Nejprve mě trochu mrzelo, že jsem nestihla knížku Esej o tragédii od Knihcentra, ale pak mě zaujala anotace ke knížce Sestra a sestřička od Magdy Váňové, pro mě naprosto nové a neznámé autorky. Nemyslela jsem si, že ji přečtu tak rychle, přeci jen to ze začátku vypadalo spíše na půlměsíční čtení než na čtyřdenní skvělou rychlovku. Jenže jak to tak bývá, nakonec jsem se neodtrhla ani přes nabitý program festivalu, o kterém budu psát v některém z příštích článků.


V románu Sestra a sestřička rozvíjí autorka poutavý příběh dvou sester, které jen nesnadno uskutečňují vlastní představy o štěstí. Oběma na začátku dospělosti vstoupí do života stejný muž. Zatímco starší citlivou Hanu jeho cynismus zasáhne tak hluboce, že se pokusí o sebevraždu a při výběru dalšího partnera je natolik poznamenaná svou předchozí negativní zkušeností, že už se nikdy nechce zamilovat, mladší energickou Ester jeho nestoudnost a bezohlednost vyburcuje jít si vytrvale a samostatně za svým vysněným cílem. Vztah mezi sestrami zkomplikuje Esteřino nechtěné těhotenství, ale pouto, které mezi nimi vždycky existovalo, se v následujících dramatických událostech ještě upevní. Přes všechna klopýtnutí a rány pod pás k sobě znovu naleznou cestu i za cenu, že Ester musí pohřbít tajemství, které by ji o starší sestru připravilo. Sestra a sestřička je román nejen o zradě a nenávisti, ale také o lásce, odpuštění a prohlédnutí, že nic na světě nestojí za to, aby přervalo pokrevní svazek mezi dvěma sestrami. 

"Jednoduše." Na vteřinu zaváhala. "Už nikdy nepřipustím, abych se znovu tak bezhlavě zamilovala. Můj příští kluk bude milovat mě, ne já jeho." Nahlas se zasmála. "Potom už se mi přece nemůže nic podobného stát."
[...]
S doktorem Hahnem jsem se definitivně zbavila i Dominika. Vymažu ho z paměti, jako by nikdy neexistoval, ale ty obrazy mu nikdy nezapomenu. A každý chlap, který mi přijde do cesty, si to za Dominika odskáče. Už nikdy se nezamiluju, naopak se nechám jen obskakovat a hýčkat. Láska je bláhovost, člověka přivede leda tak do blázince.
(Hana při odchodu z psychiatrické léčebny, str.120,121)

Myšlenková zákulisí

Styl, kterým je kniha psána, si nejde neoblíbit. Hlavními, ne však bezprostředními, postavami jsou na začátku knihy sedmnáctiletá Hana a její o jedenáct let mladší sestřička Ester. Ve vedlejších rolích se však poměrně často můžeme setkat s jejich matkou Sylvou, otcem Rudolfem, Haninou první láskou Dominikem, jeho kamarádem Denisem a v druhé polovině knihy také se Sylviným milencem, později manželem Karlem a Haniným partnerem Hynkem. Všichni tito lidé, obyčejní, se svými dobrými vlastnostmi i zlozvyky, nás na přeskáčku zasvěcují do děje jejich vzájemně nějakým způsobem propojených životů, točících se především kolem Hany a Ester.

Zajímavý je především rozdíl mezi dvěma sestrami, který je patrný a rozdíl, který mezi nimi vidí a dělá jejich okolí. Hana vyrůstala ve zchudlé domácnosti, její otec nedostával coby scénárista žádné smlouvy a kvůli tomu pil, její matka se marnivě hroutila a útěchu hledala v náručí svého spolupracovníka v nemocnici a malá, otravná pětiletá Ester zůstala na krku právě Haně. Matka ji neustále obviňovala za nepořádek v domě, který ona sama se svým chaotickým způsobem života nedokázala ukočírovat, otec vždycky podpořil spíše Esterku. Jenže pak se Hana seznámila s Dominikem, bláznivě se zamilovala a svět byl hned růžovější. Bohužel nenarazila na toho pravého, Dominik si vybíral holky podle materiální bohatosti, aby je následně okradl a opustil. Když právě tohle udělal Haně, zařekla se, že už se nikdy nezamiluje a změnila svůj způsob života - stala se ženou v domě, uklízela a udržovala pořádek, vařila, studovala, našla si práci a nestála o lásku. Jenže ani tak se svým rodičům delší dobu nelíbila a nakonec odešla z domu s Hynkem, kterého sice nemilovala, ale z jeho strany to láska byla. Další roky jí však štěstí nepřinášely - Hynkova láska postupně opadávala, Hana se trápila kvůli vztahovým problémům a pořád přibírala. A když pochopila, že chce dítě, byla to zase jen jednostranná touha.

Ester oproti své sestře vyrostla v blahobytu, neboť záhy po Hanině pokusu o sebevraždu se otci začalo dařit. Vždycky to chtěla dotáhnout daleko, na modelku. Měla velmi vysoké sebevědomí, byla zvyklá, že na ni všichni upínají svou pozornost a věnují jí volný čas. O nedostatku peněz nebo snad ostychu z vodění si přátel do domu nemůže být řeč. Když nevyrostla tak, jak si přála, zaměřila se na kariéru kadeřnice, kosmetičky a vizážistky v nejvyšších kruzích. Pal se seznámila s Dominikem, ale na rozdíl od Hany se po rozchodu nestáhla do sebe a nepřestala věřit ve štěstí a lásku, ale naopak byla rozhodnutá ještě pevněji se držet a jít si za svými sny. Komplikace nastaly tehdy, když Hynek začal podezřele často přijíždět k nim domů a pořád Ester někam zval, namísto aby svůj volný čas trávil s Hanou...

Mohla bych takhle popsat životy všech zúčastněných, ale to bych vyzradila příliš mnoho a navíc by asi nikoho nebavilo to číst. Lepší je přečíst si to v podání autorky Magdy Váňové, kterou po tomto čtenářském zážitku považuji za skvělou autorku. Ráda bych se však vyjádřila právě k těm myšlenkovým zákulisím, díky kterým jsem si nejspíš knihu tak užila. Zatímco hlavním postavám zůstávají jejich iluze o druhých i sobě samých, čtenář má možnost vidět prakticky každou situaci z několika pohledů, měnících se plynulou, nenásilnou, nevtíravou a originálně obyčejnou formou. Musím se přiznat, že jsem tak občas některé postavy obzvlášť nesnášela - třeba Sylvu, pro mě naprosto nezodpovědnou, dětinskou, malichernou, náladovou a nesprávnou matku. Kdybych já měla někdy děti, neporovnávala bych je mezi sebou tak, jak by se mi to hodilo. Sylvě pořád něco vadilo - za zády i do očí kritizovala především Hanu, kterou považovala za nepovedené dítě. Její "nedostatek" však spočíval pouze v tom, že nebyla taková, jakou si ji přála Sylva.

Hana se sice stala mou oblíbenou postavou, ale občas jsem měla chuť přeskočit tu část, ve které uvažovala právě ona. Někdy mi přišla příliš chladná, domýšlivá. Často si hrála na nejrozumnější a občas se chovala vůči Hynkovi dost sobecky. Ale vesměs jsem ji chápala, dokonce se mě osobně dotkly její večerní útoky na ledničku a následné vyčítání si toho a vyslýchání nepříjemných a nevkusných poznámek od rodiny. A to, co v závěru knihy udělala pro svou sestru, to mě dojalo a dostalo. Nevím, jestli bych to po poznání Esteřina vztahu k Haně a Hynkovi dokázala udělat také.

I Ester mi byla povětšinou příjemnou společnicí během čtení, jenže na rozdíl od Hany jsem se do ní nedokázala vcítit a vžít se do její role. Ester vyrostla v blahobytu prakticky jako jedináček, nikdy se nemusela s někým dělit nebo nést za někoho zodpovědnost. Pozoruhodné na ní bylo, že poté, co se rozhodla stát se kadeřnicí, hodnotila každou postavu kolem sebe podle účesu. :) Nejvíc mě štvala ve chvílích, kdy se neférově chovala k Haně, ačkoli by jí měla být vděčná za to, co pro ni po smrti jejich otce udělala.

Otravně působivé

Už jsem to zmínila v předchozích odstavcích, ale ráda bych se k tomu vyjádřila i zde. Jedná se totiž o prvek, který dělá knihu tak přitažlivou a přirozeně působivou.

Autorka do příběhu totiž vnesla naprostou obyčejnost a přirozenost. Postavy se chovají láskyplně i sobecky, lžou, podvádí, milují a touží. Dokážou být vděčné i zlomyslné, jejich povahy jsou barevné a jejich činy leckdy nevyzpytatelné. A to samé s prostředím - postavy nežijí svůj život v pohádkových světech, peníze nepadají z nebe, ale zároveň se nenacházíme v potemnělé šedi chudobné pražské spodiny, která je spíš k pláči než ke smíchu. 

Tahle obyčejnost a lidskost vyzařující z každé stránky knihy se odráží úplně ve všem - chování, povahy, prostředí i události. Nečekejte nic epického a dobrodružného. Slibuji však, že vás příběh, který napsal (nebo by mohl napsat) sám život, pohltí tak jako tak.

Malenová. Když chodil s Hanou, tahle holčička plácala na písku bábovičky. Jaká náhoda! S Hanou se už nikdy nesetkal, zato poznal její matku a teď tu sedí s její malou sestrou a nebude trvat dlouho a bude ji mít v posteli. Bude lepší než Hana? Je ve stejném věku, jako byla ona, když s ní spal. Ale tenkrát byl cucák a dnes je dospělý chlap. Vytáhne z takové holčičky víc rozkoší, než byl schopen tenkrát.
(Dominik při seznámení se s Ester, str. 231)


Perfektně vystřiženo

Vše, co mělo být řečeno, řečeno, respektive napsáno bylo. Nyní už víte, o čem kniha je, znáte můj názor na ni a samozřejmě, pokud mi důvěřujete, tušíte, že si ji v případě zaujetí přečtete. Já vám to tedy vřele doporučuji. :)

Ale abych ospravedlnila to jedno strhnuté procento v hodnocení, musím se přiznat, že jeden kaz na třpytícím se chrupu přece jen kniha má - spisovnost v dialozích! Proboha, autoři, vzpamatujte se. Jasně, chápu, taky nemám ráda, když píšu a mám polovinu slov červeně podtrhaných, ale čtenář mnohdy víc ocení přirozenou mluvu v dialozích. Když někoho posíláte do nejtemnějších zákoutí lidského těla, asi se to v reálu bez obecné češtiny a nadávek, které ve slovníku nenajdete, neobejde. Slyšeli jste někdy mluvit malé dítě? Já ano, mám o dvanáct let mladší sestřičku, která mi každý den říká, že mě má "jáda". O nějakém Ř nemůže být řeč a souvislé věty jsou výjimkou, natož aby byly spisovné. Bětuška papá, hajá, hačá, spinká (v jejím případě pinká) a podle toho se i vyjadřuje. No, na tohle téma by asi bylo fajn napsat samostatný článek, tento už prodlužovat nebudu. 

Mé hodnocení:

99 %

Magda Váňová: Sestra a sestřička
Vydalo nakladatelství Šulc - Švarc roku 2014, 416 stran. 

Za přičichnutí k zajímavé autorce děkuji knihkupectví Knihcentrum

Tuto neobyčejně obyčejnou knížku si můžete zakoupit zde!

Komentáře

  1. To může být hodně zajímavá kniha s ne tak často užívaným námětem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vida, sesterský příběh, ty já ráda. Natrefím-li v knihovně na tuto knihu, nejspíš ji připojím do imaginární sbírky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sesterské příběhy vždycky vedou. :D

      Vymazat
  3. Jsem ráda, že jsem tě objevila pod nenápadným písmenkem V. Pořád tě v mysli vedu jako Kariol, ale ta mi zmizela. Píšeš krásné recenze a bylo by to výborné napsat úvahu o řeči a slovníku malých dětí. Tvoje sestřička Bětuška by ti určitě dodala moře materiálu.♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kariol byla přezdívka, Vlasta, zkráceně V. je pravá identita. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky