Okouzlující a nádherně napsaný příběh první lásky a zlomeného srdce

Toho dne jsem ještě pobývala na Maltě. Byla středa a já dočítala Digitální demenci a děsila jsem se, že v letadle na zpáteční cestě nebudu mít co číst. Shodou náhod jsem dostala mail z nakladatelství Host, že vychází nová kniha pro mladé. Obálka i anotace na mě na tu dálku neobyčejně zapůsobily a tak jsem poprosila paní Plevovou právě o tuto novinku. Nakonec jsem ji začala číst až doma, nějak jsem v letadle spíš koukala z okna a sentimentálně přemýšlela o uplynulých dvou týdnech.


Duncan, i přes události předchozího školního roku, nastupuje do posledního ročníku na prestižní Irvingově škole. Coby čtvrťák dědí pokoj po předchozím studentovi a (ne)psanou tradicí je, že zde od bývalého maturanta najde nějaký dárek. Minulými událostmi dosud otřesený Duncan se příliš neraduje z toho, že má lehávat ve stejné posteli, kde před rokem spával albín Tim Macbeth, jeden z těch, na které by raději zapomenul. Tim mu však připravil neobyčejný dárek - několik cédéček, v nichž Duncanovi vypráví o sobě, své nedosažitelné lásce Vanesse, eseji o tragédii (disertační práci, kterou musí napsat každý čtvrťák) a samotné tragédii, na kterou by Duncan nejraději zapomenul. Timovo vyprávění má však v sobě cosi očistného, motivujícího a zároveň deptajícího a pro čerstvě zamilovaného a rozpolceného Duncana není lehké vyrovnávat se s minulostí.

Když mi řekli, že budeš bydlet v tomhle pokoji, skoro jsem tomu nemohl uvěřit. Nejspíš už víš, co se chystám říct, ale stejně ti to řeknu. Je důležité, abys věděl, proč a jak se všechno přesně událo. Někdo to vědět musí; někdo by možná mohl ty informace využít a neudělat stejnou chybu jako já. Možná. Nevím. 
Musím ti říct jednu důležitou věc — a vsadím se o cokoli, že to, co ti tady zanechám, jsi určitě nečekal: ta slova, hudba, příčina mého neštěstí, stejně jako tvoje domnělá nebo skutečná role v tom všem, to všechno ti poslouží mnohem líp, než by ses kdy nadál. 
V podstatě ti dávám ten nejlepší dárek. Ten nejlepší poklad, jaký sis mohl přát. Dávám ti materiál pro tvůj esej o tragédii. 
(Úryvek z dopisu, který Tim Duncanovi zanechal v pokoji, str. 9)

Doslovné prožívání slov

Je mým nepsaným zvykem, že v jednom z odstavců recenze se pokouším přiblížit hlavní postavy děje. Jenže teď nějak nevím, u koho začít. Oba dva hlavní hrdinové - Duncan a Tim - jsou si v lecčem velmi podobní a Duncan si to během Timova vyprávění uvědomuje a snaží se nedělat stejné chyby, jako udělal právě Tim. Například v oblasti dívek.

Zatímco Tim, nepřehlédnutelný albín, nováček na Irvingově škole a tak trochu outsider, se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, krásky z úplně jiných společenských kruhů, Duncanovou láskou je pohledná Daisy, kterou se dlouho bál oslovit. Ačkoli Vanessa Timovy city opětuje, na veřejnosti nedává nic znát, protože nechce přijít o své postavení mezi vrstevníky. Duncanův vztah s Daisy je naproti tomu otevřený všem novinkám, Duncan se snaží strávit se svou první láskou co nejvíce volného času. Dělá to především kvůli Timově vyprávění, kde mnohokrát mluví o promarněných příležitostech být s Vanessou.

Společnou vlastností těchto dvou chlapeckých hlavních postav, které jsem si mimochodem opravdu oblíbila, byl nedostatek sebevědomí. U Tima se není čemu divit - celý život se potýká s pletí, vlasy a očima bez pigmentu a díky jeho citlivosti nemá zrovna lehké dospívání. U Duncana, takového toho průměrného teenagera s hrstkou dobrých přátel, rodinným zázemím a relativním štěstím, se čtenář dozví až na konci knihy, proč je takový, jaký je. Proč se bojí dělat rozhodnutí. Proč nedokáže smysluplně uvažovat o závěrečném eseji, aniž by si ho spojoval s minulostí. Proč si ostatní povídají o věcech, o kterých se s ním bavit raději nechtějí. Proč prostě nemůže coby předseda ročníkové hry vymýšlet nějaký odpolední program.

Dvě časové roviny

Není to vyloženě originální a neobvyklý prvek v literatuře. Zatímco Duncan žije přítomností, studuje v maturitním ročníku, prožívá lásku s Daisy a snaží se chovat jako jeho spolužáci, Timův příběh se odehrává v předešlém školním roce, v minulosti. Přesto je krásně paradoxní, že Tim mluví na cédéčkách v přítomném čase a vypravěčka popisuje Duncanův život v tom minulém. :)

To však není ten hlavní důvod, proč se mi toto střídání časů líbí. A není to to jediné, co se mi na celé formě příběhu líbí. Často už na začátku nějaké trošku tragičtější knihy víte, jak dopadne. I zde, v Eseji o tragédii, dostáváme určité nápovědy, Duncan neustále naráží na některé Timovy činy, které se tragédie při závěrečné hře týkaly. Které se týkaly i jeho. Musím se, s ponižujícím úšklebkem, přiznat, že má bujná fantazie při vymýšlení, co vlastně bylo tou tragédií, se rozhodně nenudila. Hlavou se mi míhal pobyt v divočině se střetem s rozzuřenými šelmami, samozřejmě smrt, zabloudění, vystupňovaná šikana i skandální odhalení. Jak to nakonec bylo, prozrazovat nebudu, to si čtenář zjistí sám. Je jasné, že se minulý školní rok stalo něco tragického, na co Duncan jen nerad vzpomíná a co ho pronásleduje dnem i nocí, jenže Tim ve svém postupování nezačíná koncem, ale začátkem, tedy seznámením se s Vanessou. Slibuji, že budete (ne)příjemně překvapeni.

Duncan moc dobře věděl, co Tim uvedl do pohybu. Proč jen neexistuje nějaké velké červené světlo, které by se rozblikalo, kdykoli se někdo rozhodne špatně, nebo v tomto případě přímo katastrofálně? Nějaké varování, které by člověka upozornilo, že by se měl včas zarazit a svoje rozhodnutí přehodnotit. Cítil se tak sklíčeně, že by všechna cédéčka nejraději vyhodil z malého kulatého okénka a nadobro na ně zapomněl. Jednou už si to prožil, tak proč se k tomu vracet? Prodělat to celé znovu bylo poslední, co potřeboval. Jenže bylo pozdě a Daisy už spala, takže ho nic nerušilo. Slyšel Timův chraplavý hlas, jak mu děkuje, že poslouchá. Nechtěl ho znovu zklamat. To už jednou udělal.
(str. 153)


Tragické čtení s rozhřešením

Tragédie, to slovo všichni známe a všichni si pod ním dokážeme něco představit - skutečnou událost z vlastního života nebo ze života někoho jiného, tragickou divadelní hru či knihu nebo film, tragické události v dějinách lidstva. Jenže zkuste napsat esej o tragédii, včetně odborných definicí a deptajících úvah o jednotlivých termínech. Tim doopravdy, jak na začátku ve svém dopisu sliboval, poskytl Duncanovi spoustu materiálů k přemýšlení. K nekonečným úvahám o vlastní vinně, o tragických okamžicích a hloupých rozhodnutích. Mile vás proto potěší i tragický, přesto rozhřešení podávající závěr. Ono je to dost sporné tvrzení - závěr knihy nemá s tragédií, která se stala v minulém školním roce, nic společného, jen ten zlom pohne (nejen) Duncanovým smýšlením.

Abych však konečně přešla k závěru článku. Knihu všem, bez rozdílu věku či pohlaví, doporučuji. Pokud si neoblíbíte Tima nebo Duncana (nemožné), stále ještě můžete najít sami sebe ve Vanesse či Daisy. Nenaplněné lásce s tragickým koncem či volně pokračujícímu zrodu pevného láskyplného vztahu. A nebojte se, že byste se nevyznali, kdy se v knize jedná o Tima a kdy o Duncana. Duncan je vždy psát v er-formě, Tim vypráví ve své vlastní osobě. A navíc máte na začátku každé kapitoly napsáno, o kom je řeč.

Další výhodou knihy je relativně velký počet kapitol. Mám ráda, když má kniha hodně kapitol, lépe se mi tak čte od jedné k druhé. Když potřebuji zastavit, celkem brzy narazím na závěr kapitoly a nemůžu se vymlouvat (i když, to bych taky netvrdila), že mi čtení trvalo dlouho v závislosti na neodděleném úseku. Pravdou totiž je, že vás nezastaví ani ty kapitoly, kniha je mimořádně čtivá, příjemná a dokonce i poučná, když si vezmete ponaučení z osudů hlavních hrdinů.

Za sebe musím dát více než slušné hodnocení a slíbit si, že tento výtisk budu vlastnit i ve skutečné podobě, tedy v tištěné formě. Má nádhernou obálku a já si příběh, hlavní postavy, myšlenku knihy i autorčin styl vyprávění zamilovala a byla bych mimořádně mrzutá, kdybych nemohla šířit světlo a krásu po boku s touto knihou!


No a posledním bodem dnešního programu je zmínka o společném čtení, které probíhá na blogu Bastery. Trvá do 10.8. a můžete vyhrát jeden výtisk této neobyčejné knížky. Já se zapojuji, ale i pokud mi štěstěna nebude nakloněna, knížku chci vlastnit. :) (Součástí společného čtení je i uveřejnění ukázky z knihy v samostatném článku, který můžete očekávat zítra.)

Mé hodnocení:

97 %

Elizabeth LaBanová: Esej o tragédii 
Z anglického originálu The Tragedy Paper vydaného roku 2013 přeložil Štěpán Hnyk. Vydalo nakladatelství Host roku 2014, 320 stran.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí této výjimečné e-knihy k recenzi!

Komentáře

  1. Takové chvály :) Moje zvědavost roste s každou přečtenou recenzí. Už abych ji také měla.

    OdpovědětVymazat
  2. Ooo jak ja si tu knihu chci precist!

    OdpovědětVymazat
  3. Výborně napsaná recenze, s upoutávkou na děj, rozbor hlavních postav, bravo! Už jsem psala v minulém komentáři, že si knihu zkusím sehnat, a tato recenze mě v tom utvrdila.

    OdpovědětVymazat
  4. Opět naprosto dokonalá recenze (fakt tě obdivuji!!). Tahle knížka mě moc zajímá, zkusím si ji sehnat. Ach jo, je ještě takových knížek, které bych si chtěla přečíst, ale já čtu tak hrozně pomalu, že to nestihnu ani do konce svého života. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mi povídej, já si furt píšu seznamy a stejně vůbec nestíhám číst. :D Jsem si říkala, jak za léto přečtu celou knihovničku a zatím skutek utek a prd. :D
      Já si ty vaše chvály ani nezasloužím. ;-)

      Vymazat
  5. Zní to docela zajímavě :-) Pokud ji uvidím v knihovně, myslím, že si ji půjčím.

    A~

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná recenze, o četbě tohoto titulu poslední dobou přemýšlím - bude se hodit na dlouhé zimní večery .)

    OdpovědětVymazat
  7. Krásná recenze a jsem moc ráda, že jsi se zapojila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ráda, žes tohle pořádala. :-)

      Vymazat

Okomentovat