(Nejen) na kole (nejen) kolem Telče

Vlastně to není tak úplně přesný název. Ano, kola jsme sice těch asi sto osmdesát kilometrů přes dálnice a vesnické silničky vezli, ale nakonec jsme se během třídenního pobytu v Telči blízké vesničce Řásná projeli na jejich sedlech pouze během středečního dne. I tak jsem moc ráda poznala zase trochu jinou kulturu českých končin (doslova, v té přírodě a tak jsem si připadala jako na konci světa, jen to wifi volné připojení to kazilo), provětrala se na čerstvém vzduchu, protáhla nohy na pětadvaceti kilometrech a ochutnala speciality tamních restaurací. Ale pojďme to vzít popořádku.


Řásná
Po dvou a něco hodinách nudné jízdy zapařeným autem, během nichž jsem si stihla přehrát celý play list na telefonu, zhlédnout komedii Protivný sprostý holky, přemoct chuť vyzvracet vanilkovou zmrzlinu a popovídat si s tátou o Maltě, budoucnosti a studiu angličtiny, jsme konečně v pondělí večer dorazili k Penzionu Pařezáček, kde jsme na nadcházející tři noci měli nalézt ubytování.

















Vybalili jsme si, přivítali se s přáteli (já s mou spolužačkou a kamarádkou Kačkou, táta s jejím tátou a máminým věčným studentem angličtiny Jirkou), s Kačkou jsme si popovídaly o životě, prázdninách, klucích (no jo, už to na nás leze. :D Ona s někým chodí, já vyžívám ze vzpomínek...) a trapnosti našich tátů a pak se šlo na večeři do místní hospůdky. Neměla jsem hlad, tak jsem si dala jen vodu a míchaná vajíčka. Večer jsme si opět vyprávěly s Kačkou historky svých prázdninových životů, četla jsem si knížku (na niž napíšu recenzi během příštího týdne) a šla spát. To byste neřekli, jak vás jen hloupá jízda autem unaví.

























Druhý den ráno jsem si řekla, že bych se po té malé vesničce měla projít a nerušeně si ji zdokumentovat pomocí foťáku. Udělala jsem to, stejně všichni spali. Ta příroda byla tak neodolatelná, že mi později přestali vadit i mravenci. Prostě jsem si to užívala jako malá. A navíc jsem měla neobvyklou snídani - natrhané jahůdky, maliny, rybíz, třešně, švestky a hrušky. Mmmm. Sbíhají se vám sliny? Muhehe. :D

Dačice
V úterý, když už se všichni nasnídali, oblékli a tak, jsme rozhodli, že se zajedeme podívat do Dačic, asi dvacet pět kilometrů vzdáleného zajímavého města. Na programu bylo, díky hezky modré obloze a hřejivému letnímu slunci, koupání v dačickém bazénu (venkovní aquapark, chcete-li), poté procházka po městě a na odpoledne výlet do Slavonic.






Koupání v bazénu bylo zvláštní. Jelikož jsme si pro to vybrali dopolední hodiny, aquapark zel poměrnou prázdnotou (kromě nás a několika rodin s dětmi tam nikdo moc nebyl) a bohužel se nám zatáhl slunečný zdroj tepla a voda se tím pádem zdála opravdu studená. Nakonec jsem si zaplavala deset bazénů, přečetla kousek knížky, popovídala s Kačkou a byla připravena jet dál.





Pokladní u bazénu jsme se zeptali, kde je v Dačicích nějaká dobrá hospůdka pro oběd. Jakousi nám doporučila, a my, hladoví, jsme tam vyrazili. Objednala jsem si kuřecí kousky na žampionech s rýží a bylo to parádní jídlo. Jen ta voda mi to zkazila - nesnáším perlivou nebo jemně perlivou vodu, dělá se mi z ní špatně a bolí mě břicho! A co mi na přání "obyčejnou vodu, prosím!" nepřinesou? A jelikož má má kamarádka tatínka experta, přisolil mi můj už tak hnusný nápoj se slovy, že díky soli všechny bublinky vyprchají. Oběd jsem si tedy moc neužila a zachránila mě až obyčejná voda z nějakého potravinového krámku za třináct korun.




Po obědě jsme se šli projít po Dačicích. Vyšli jsme si na rozhlednu, obešli náměstí, došli na konec města a zase zpátky a ve večerních hodinách (cestou zpět domů) jsme se stihli podívat i na zámeckou zahradu dačického zámku, mimochodem opravdu nádherného.












Také jsme se dost divili, že jsou Dačice slavné (a pyšné) takovou prkotinou, jako je první kostka cukru. Ale vlastně, proč ne? :)

Slavonice
Odpoledne, po prohlídce Dačic, jsme autem popojeli o kus dál, do tradičního městečka Slavonice. Zde jsme se pokochali krásným historickým náměstím, dali si mléčný koktejl, já si vylezla na rozhlednu a také jsme prolezli uličky kolem náměstí a osahali si zbytky středověkých hradeb.

















Maříž
Tátův průvodce po Slavonicích nás odkázal do Maříže, malé vesničky bez signálu, v níž vás operátoři vítají v Rakousku. Po revoluci byla tato pohraniční vesnička znovu obydlena jakýmisi umělci, keramiky a řezbáři, i když to byli spíš prostě nadaní hipísáci.
















Prošli jsme se po lesoparku i vesničkou, pokochali jsme se keramickým uměním a odjeli z toho konce světa zpět do jiné končiny naší republiky.

Telč a okolí
Aby se neřeklo, že jsem vám v názvu článku lhala, napravuji to. Druhý den, ve středu, jsme totiž vytáhli cyklistické přilby a kola a vyrazili jsme směrem na Telč. Ten je od Řásné zhruba osm kilometrů z kopce, takže pohoda. Projeli jsme přes jakási golfová hřiště, malé upravené vesničky a všemožná nemožná zákoutí, až jsme stanuli před branami starého města Telč, přes který jsem letěla na Maltu a zpět.









Prošli jsme se po krásném náměstí, vystoupali na rozhlednu (a připíchli si špendlík na mapu návštěv do míst kolem Slaného), pokochali se roztodivnými stromy v zámecké zahradě a zastříleli si z luku. Také jsme zvažovali návštěvu zámku, ale nakonec jsme to neshledali až tak důležité.











Opět jsme sedli na okolené oře a mírně terénově náročnou cestou jsme se vydali do vesničky Kráhulčí, kde jsme se chtěli naobědvat. Kaččin táta to tam totiž zná nebo co. Zaparkovali jsme kola u příjemně vypadající hospůdky s dřevěnými lavičkami a korýtky na květiny z kmenů stromů. Najedla jsem se lahodného salátu s těstovinami, kuřecím masem, zeleninou a sýrovou omáčkou. A velký palec nahoru pro servírku, která mi přinesla velkou sklenici obyčejné kohoutkové vody s citrónem! :)









Pokračovali jsme v jízdě, vlastně v bloudění. Měli jsme původně sice v plánu jet na jakousi zříceninu, ale mně ani Kačce se nechtělo a tak jsme vlivem náhle horkého dne usoudili, že bude nejlepší se jít vykoupat. Vzali jsme to tedy rovnou do Řásné přes vesničku Mrákotín. Jenže ani tady jsme neodolali zastávce a nakonec jsem odjížděla s výborným zmrzlinovým pohárem v žaludku. A to nebyla naše poslední zastávka. O několik minut později se na nás usmály třešněmi zčervenalé třešně. Chudinky, nemohli jsme je tam nechat, vždyť byly sladké už jen na pohled. I vylezl můj tatík na strom a naplnil igelitovou tašku. I nacpali jsme se třešní, až nám bylo špatně. A zároveň dobře, neboť jsme za sebou měli pětadvacet kilometrů. :)

Velký Pařezitý rybník
Ještě toho dne jsme se jeli vykoupat k nedalekému rybníku. Na kolech, samozřejmě. Bylo tam hodně lidí, ale není čemu se divit - čistá voda, písečné dno a žádní komáři. Minimum mravenců, borůvčí v nedalekém lesíku a travnatá pláž vybízející k poležení.





Toho podvečera se nám stala zajímavá věc. Pršelo. Pršelo, lilo jako z konve, a přitom na obloze nebyl ani jeden mráček. Bohužel duha nevyšla...





Ale aby na tom bylo něco pozitivního, našla jsem v lese při sbírání borůvek krásný ručně dělaný náramek (takový ten náramek přátelství) - barvy hnědá, žlutá, zelená, bílá, ne přesně v tomhle pořadí. Takže mám suvenýr. :)

Pelhřimov
Než jsme se stihli zabydlet, už jsme zase odjížděli. Domů. Cestou tam jsme se jeli podívat do Pelhřimova, města rekordů. Dle mé kamarádky žijící v tom městečku jsme se neměli na co těšit, ale já bych to tak černě neviděla.






Jelikož jsme se v Pelhřimově ocitli v čase odpoledním a žaludky pěly hladové písně, nejprve jsme se chtěli naobědvat. Museli jsme projít asi třemi restauracemi, v nichž nejlevnější jídlo bylo za sto šedesát korun, než jsme zapadli do Kačkou označeného pajzlu U Dubů, kde jsem uspokojila své kručící útroby vepřovými žebírky na brusinkách s americkými brambory.

Poté následovala prohlídla městečka, vlastně jen jeho náměstí. Vyhlídková věž se mi líbila především díky normálním schodům, neboť po předchozích třech rozhlednách jsem si nemohla být jistá jejich kvalitou. I ten výhled byl fajn.











Následovala procházka po náměstí, obchůzka kolem městských bran a v neposlední řadě mou zde žijící kamarádkou doporučovaná točená zmrzlina. Mmm, dobrá byla, díky ti, N.! Označila bych tu vanilkovou točenou mňamku za sladkou tečku za třídenním výletem. Jo, to je přesné! :)

Jak bych tedy tento třídenní třetinově cyklistický výlet shrnula? Určitě se mi líbil. Užila jsem si to. Bylo mi potěšením poznat poměrně blízké koutky Vysočiny, neboť jsou i přes relativně nepatrných sto osmdesát kilometrů od mého domova úplně jiné, než co znám. V městech na vás dýchá středověk, nádherné zdobené domy, z nichž je každý jiný, vám nabízí své ochranné podloubí a leckteré z těchto měst se pyšní věží, zámkem, muzeem nebo starým kostelem. A co se přírody týče - pohádka. Rybníky, konec světa, úzké silničky a ticho. Ticho plné ptáků, kobylek a zurčení potoků. To stojí za pozornost, no ne? :)

Komentáře

  1. Ta třetí fotka je krásná. A tak vůbec, musel to být příjemnej výlet! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Grrrr! Tenhle komentář píšu už po druhé :-(
    Máš nádherný a ostrý fotky. Já na vysočině žiju a musím přiznat, že jsem si ji zamilovala. Zrovna ve středu jsme byli deset kilometrů od Pelhřimova na třešních, mohly jsme se potkat ;-)
    Doufám, že si užíváš prázdniny! (Nedávno jsem zjistila, že se nebezpečně ztenčují XD)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, kéž by se prázdniny zase vrátily. :D

      Vymazat
  3. Milá V.,
    děkuji za překrásný článek! :-) Opravdu nádherné fotky! :-) Je vidět, že si zatím prázdniny užíváš plnými doušky, což je moc dobře! :-) Já si je začnu užívat asi až mi skončí brigáda, protože takhle nic nestíhám :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych taky brala prázdniny. Klidně i brigádu. :)

      Vymazat
  4. Jé, chce se mi z toho taky někam jet, ať už na zámek nebo do přírody! Ale naštěstí se brzy dočkám, fajkusovská výletová sezóna začíná co nevidět :-)
    Místa, která jsi navštívila, vypadají velmi pěkně. Myslím, že do Telče a nejspíše i do Slavonic se někdy dozajista pojedu podívat :-)
    A mimochodem, díky moc za pohlednici z Malty i za putovní fotografii! Rozhodně ti také někdy napíšu, tak se děs, pardon, těš! :-)

    A~

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vaše výletové sezóny miluju. Teda, ty reporty z nich. :D :-)

      Vymazat
  5. Skvělá fotoreportáž? Tři dny? Mně to připadá jako celý týden, dokázali jste toho vměstnat do těch tří dní tolik! Máš nádherné fotky, maliny, mňam, hned jsem na ně dostala chuť. Bohužel si ji musím nechat zajít.
    Ale ještě víc se mi líbí fotografie krajinné, máš vážně dobrý foťák a dobré oko.
    A fotky Telče, Slavonic, Dačic - perfektní! Telč je nádherné město, ale dokázala jsi vychytat moc pěké záběry všude.
    Osobně mě okouzlila Maříž. Trochu mi to připomíná Paříž, i když do Paříže to má hodně daleko... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, když výletit, tak pořádně. :D
      Děkuji. :)

      Vymazat
  6. P.S. to první měl být vykřičník, ne otazník. Takže, znovu zdůrazňuji, skvělá fotoreportáž!

    OdpovědětVymazat
  7. Haha, Maříž, no jasně. Tam to znám. Na operátora vítajícího v Rakousku bych už málem zapomněla. :D Velká škoda, že sis nevyrobila hrníček. Já vyráběla dva a jeden je hnusnější než druhý. Někdy bych ti je měla ukázat. :D
    Jo, takhle trávím svůj první květen... čtením starých článků.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky