Zvonek zvoní, škola končí

Jo, kéž bych mohla tak velkolepě vyjít před majestátní a reprezentativní budovu zchátralého gymnázia jako Zuzka Norisová a stejně krásným hlasem se vznášet v melodiích známé písničky z muzikálového filmu Rebelové. To by to byl parádnější odchod ze života terciánky...


Nechápu, proč mi v běžných dnech plných povinností, stresu a pospíchání záhadným způsobem nezvoní budík a mé tělo se z postele hrabe až dobrou půl hodinu po stanovené lhůtě k pohodovému stihnutí všech ranních rituálů, zatímco pokaždé na začátku a konci roku jakoby nedočkavě procitnu ještě před svítáním. Co mám, sakra, tu hodinu a půl doma dělat, když oblečení mám připravené, do složitého účesu se nepouštím, šminky si k tělu nepouštím, oběd si nemusím připravovat a s naštvanou rodinou se nemůžu bavit? Asi všichni uhodli, že jsem si nakonec četla. Mimochodem, čtu lehce (lehce?) eroticky perverzní román Tampa, ale baví mě to. Hmm, to bych se ale dostala někam jinam a to si nechám na jindy, přeci jen mám na tyhle úvahy ještě trochu času. ;)

Už včera jsem koupila v květinářství kytky. Šla jsem tam s K., se kterou pojedu mimochodem na konci července na kola někam k Telči. Pro dějepisářku fialovou gerberu jako menší úplatek za to, jak na mě navzdory mým pubertálním vzdorům vůči učení nudného devatenáctého století a jeho revolucí a nesmyslných zvratů v politice byla docela hodná; pro češtinářku, které včera dal ředitel výpověď (čímž mě pochopitelně naštval, lepší učitelku byste nenašli.), žlutou kalu ozdobenou jakýmsi koprem a bílými kvítky; pro němčinářku rovněž stejně zdobenou kalu, neboť mám tuto učitelku opravdu moc ráda a vděčím jí za svůj zájem o němčinu a své znalosti v tomto oboru (i když malé); a pro mou třídní, kterou v lásce nemám, jakousi jednu pálenou gerberu s ohnutými lístky. Vlastně se ty lístky ohnuly až při pěší cestě domů, ale to je vedlejší. Šla jsem tedy pěšky, pečící se na nečekaně horkém odpoledním slunci v těžko svlékající mikině, v dlouhých tmavých kalhotách a nevětrajících teniskách. Skvělá kombinace. Cestou jsem si všímala tolika nádherně rozkvetlých květin hrajících všemi barvami duhy a litovala jsem dvou věcí - že nemám foťák a nemůžu tyto skvosty nikdy více zvěčnit, protože v září už tam nebudou, a protože má peněženka byla ochuzena o jednoho oranžového Komenského, i když jsem mohla natrhat nádherné voňavé opravdu živoucí kvítky vesnické flóry.

Mamka se na nás včera naštvala, protože jsme si z ní s Ančou udělaly legraci. Vzala si to moc osobně a nemluvila s námi. Teď už je to lepší. Táta byl ráno taky nesvůj, protože panicky pobíhal po domě a ve spěchu cyklisty hledal služební průkaz. Měl ho v bundě, kde ho samozřejmě mít nemohl a nakonec prohlásil, že jsme mu ho tam někdo dal.

Autobus byl překvapivě prázdný. Půjčila jsem Anče na kytku pro třídní a na pizzu, ukončuje nižší gymnázium a při příležitosti dojemného odchodu několika jejích spolužáků pořádali v jedné vyhlášené městské restauraci rozlučku.

Už mě nebolí nohy z černých lodiček na malém podpatku, které jsem si nedávno pořídila. Ze začátku mě dřely do pat, otékaly mi z nich malíčky a tvořily se bolavé puchýře na chodidlech a palcích. Nevím, jestli ten náhlý kompromis s mými neforemnými dolními končetinami způsobila výhodná koupě silonových pleťových ťapek, nebo jsem si dámské botky zkrátka vyšlápla dle vlastních potřeb. Tak jako tak jsem ráda, můžu teď konečně normálně chodit.


Cestou do školy jsem potkávala zástupy lidí čekajících před květinářstvími, studenty scházející se a naposledy konverzující za školou, do roztomile slušňáckého oblečení navlečené děti radostně výskající a těšící se na prázdniny a všemožná i nemožná individua mířící si pro vysvědčení. Polovinu vzdálenosti mezi autobusovou zastávkou a školní budovou jsem ušla v nepřirozené společnosti mého spolusedícího na němčinu. Bylo vskutku vtipné vejít s ním do třídy plné do košil oblečených spolužáků a v letních šatičkách se hihňajících spolužaček. Zapředla jsem hned s hloučkem holek rozhovor a každý z nás se předháněl, kdo že má pro drahou třídní "nejlepší" kytku. Jeden spolužák jí utrhl tři vypelichané kytky někde u cesty, jinému vyjmul jeho spolusedící ze své velké kytice jednu oschlou žlutou gerberu. Několik holek přineslo karafiáty, někteří nic.

Drahá třídní se s klidem zpozdila o dvacet minut, následně rozdala vysvědčení (devatero vyznamenaných, mezi které hrdě patřím), s ironií nám popřála hezké léto a neodpustila si nemožnou přednášku o pracovních a studijních povinnostech. Poté jsme s Ančou šly za dějepisářkou, která nebyla moc příjemná, za češtinářkou, která nás dojatě objala a všichni jsme brečeli, zatímco za námi stálo dalších padesát studentů přicházejících vzdát hold skvělé vyhozené učitelce, a poslední zastávkou byla má němčinářka a Ančina bývalá ruštinářka, setkání bylo vskutku jedinečné.

Rozlučka se spolužáky byla krátká, vlastně jsem se žádné akce neúčastnila. Tolik ze života společenského vyděděnce. Mnoho lidí mi hezké prázdniny nepopřálo a já neměla příležitost popřát pěkné léto těm, kterým jsem ho opravdu přála. Tak příště.

Jako třída jsme se fotili ne s naší třídní, kterou nemáme rádi, ale s paní Kuhnovou, češtinářkou, které dali výpověď a kterou máme všichni moc rádi a které si moc vážíme. Omlouvám se za kvalitu fotek, nejsou mé, já je nemám takhle pěkně podepsané. :D

Chcete vědět, jaké budou mé prázdniny? Znudění učitelé, kteří v posledních hodinách nevěděli, co s námi, tuhle otázku mnohokrát položili, ale já nikdy nemohla odpovědět. Myslím, že by to vypadalo jako vychloubání a lehká namyšlenost v myslích mých spolužáků. Vám to však ráda prozradím.
Od zítřka do dvanáctého se budu slunit, ale především učit anglicky na Maltě, budu tam žít v jedné fajn rodině, ve které už byla před rokem sestra. Budu chodit do školy a mluvit a mluvit a mluvit. A fotit a fotit a fotit. Bohužel asi moc číst nebudu, ale beru si tam dvě knížky, pro jistotu třeba na letiště a tak. :)
Následně se chystám na několik dní s tátou, K. a jejím tátou na cyklovýlet někam k Telči, kde se ubytujeme a budeme podnikat výlety do zajímavého okolí. Těším se.
Čeká mě také přespání u Něj doma, jen tam on nebude, neb celé dva měsíce tráví se svým tátou v Americe. Bude tam však jeho maminka, organizátorka Bridgebuilders klubu. Při naší poslední schůzce nám oznámila, že čeká už své šesté dítě. Přála bych jí, aby ho donosila, ale je jí už přes čtyřicet, tak je to celé nejisté...
Na začátku srpna přijedou do České republiky američtí bridgebuildťáci, tři dny u nás pobudou a následně s nimi já a Bětka, další členka klubu, pojedeme do Liberce na Bridgebuilders festival. Moc se těším! :)
Srpen se nejspíš ponese v duchu zanedbaných knih, babiččina bazénu, makro prosluněných fotek a naprostého nicnedělání. To zní dobře, že? :)
A co plánujete vy? :)

Inu, nyní sedím doma, dobaluji poslední věci do kufru, abych maximálně naplnila povolenou hmotnost patnáct kilo a přemýšlím, jaké články na dobu mé nepřítomnosti představím. Mamka mi přišla říct něco málo o tom, jak to proběhne na letišti a při té příležitosti mě vyzkoušela ze základních frází, které dozajista během svého pobytu na Maltě použiju. Pořád ještě nevím, co tam budu dělat vlastně dělat. :D

Zítra v půl dvanácté odlítám z Ruzyně. Tedy, z letiště Václava Havla. Nějak si na to nemůžu zvyknout, je to prostě Ruzyně. Jsem na to docela zvědavá, doufám, že se mi podaří najít "stanoviště" mého letadla, že si sednu k okénku, že se nepozvracím, že poznám svůj kufr při výstupu, ... Ne, nemyslím si, že by se letadlo mohlo zřítit, takové představy nemám, já už jen vidím, jak jsem tam někde v maličké cizí vzdálené zemi ztracená a bezmocná. :D Držte palce, ať to všechno dobře proběhne, ať tam třeba najdu nové přátele, ... no, prostě držte palce a myslete na mě. ;)


A co se týče toho, co by se tu během mé nepřítomnosti mělo objevit - pokud to tedy stihnu dnes večer nebo zítra ráno sepsat. Recenze na Velkého Gatsbyho, který se mi četl překvapivě dobře, možná nějaká ta iluze, pokud se mi podaří vyfotit něco tematického na Maltě, tak příspěvek do Aurory, možná jedna knižní výzva a pak možná (s malou pravděpodobností) knížky, které mám uvedeny v menu. Samozřejmě nutno dodat, že zde nebudu, tudíž nemohu číst a komentovat vaše články, opravdu tam chci co nejvíc chodit do společnosti - mimochodem, krásné anglické slovíčko socialize. :)

Tak se mějte krásně, užijte si začátek prázdnin, pochlubte se mi svým vysvědčením a svými prázdninovými plány a mažte se opalovacími krémy, ať se nespálíte jako v loňském květnu Annika. ;D

Komentáře

  1. Fíha, ta Malta už je takhle moc blízko! Tak budu držet všech dvacetnebokoliktomám prstů, ať se ti tam líbí, daří a podobně! A ať dobře proběhne i ten let a všechno zařizování na letišti. Budu jakožto zkušený letec duchem s tebou :-) Škoda, že Malta je na jihu a ne na severu nebo na východě. Nám totiž pořád létají letadla nad naší čtvrtí, tak bych nejspíš bývala viděla i to tvoje a mohla bych mávat :-D :-D

    A jinak gratuluji k vyznamenání! A řádně si užij prázdniny!
    Ohledně mé osoby: můj školní výsledek je velmi uspokojivý - průměr 1,33 a všechny zápočty úspěšně získány. Na prázdniny ještě nemám žádné jisté plány - jen ten velký blogerský sraz, co shodou okolností zrovna vyšel na můj slovutný svátek.
    A krémem se dozajista mazat budu! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za všechna přání, která snad k něčemu byla. :)
      Na ten sraz se vzpomíná docela dobře. Bůh, historie, transsexuálové a co ještě? :D

      Vymazat
  2. Tak Ti moc blahopřeji ke krásnému vysvědčení... A na fotkách Ti to moc sluší.
    Jak tak koukám, tak jsme obě společenští vyděděnci. Moje "rozlučka" se třídou totiž dopadla úplně stejně. A to jsem končila nižší gymnázium. Předpokládám, že zbytek třídy jistě nějakou akci pořádal, ale na mne se prostě vykašlali.
    Nevadí...
    Černé lodičky? Tak to jsi dobrá. Já mám loďky a obecně boty na nižším podpatku moc ráda, ale stále jsem ve stádiu "tak co, zabiju se na dalším kroku, či ne?". Tělové ťapky mi popravdě nikdy příliš nepomohly a vždycky lezly zpoza okrajů, ale stejně si myslím, že jsou děsně roztomilé :3

    Hodně štěstí na Maltě! Doufám, že si to užiješ a už se moc těším na to, co napíšeš, až se vrátíš.
    A doufám, že si při setkání Bridgebuilders v Liberci stihneš naše město prohlídnout. Je tu u nás moc hezky. :-)

    Já žádné extra plány nemám - kromě toho, že budu mít patnáct let a půjdu se fotit na občanku. :-D
    Tak ještě jednou, hezké prázdniny a vše si užij!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluju tvé komentáře. Vůbec si neuvědomuji, jak dlouho už se "známe". :-)

      Vymazat
  3. Závidím skvělé plány na prázdniny. Já třeba v letadle sama nikdy neseděla a asi ještě nějakou dobu sedět nebudu. Rozhodně také přeju vydařený výlet do Telče a celkově jsem moc a moc zvědavá, jak s ti celý ten červenec bude líbit.
    .
    Trochu mě děsí ten společenský vyděděnec. Je mi to moc líto, na druhou stranu vím, že na základce jsem se cítila úplně stejně, ne-li ještě hůř.
    .
    Moje plány na prázdniny jsou jednoduché. Výlet na jih, když to vyjde, tak s mamkou na poslední chvíli odletíme někam do Španělska, jízdy, jízdy, jízdy a závěrečky na řidičák. Do toho učení textů na zámek tentokrát i v němčině a pak celý srpen brigáda na zámku.
    Zkrachoval mi festival (respektive za něj nechci dát tolik peněz), voda i druhá brigáda, ale člověk asi nemůže mít všechno.
    .
    Užívej prázdniny a nezapomeň nám napsat, jak bylo na Maltě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, takhle hoodně zpětně, za komentář. :D :)

      Vymazat
  4. Už když jsem četla, že se ráno nemáš co dělat, tak jsem ti chtěla napsat - čti, čti a čti! Ale vidím, že sis nakonec četla s vlastním uvážením. :-) Taky někdy čtu ráno, ale já většinou nestíhám. :-D Vysvědčení máš úplně ukázkové, ale nejvíce mě dostalo, že mám stejné číslo v třídním výkazu. 24 ! :-)
    Páni, tu Maltu ti neskutečně závidím. A nestydím se za to. Vždyť závist je ta nejčistší forma uznání. :-) Ale asi bych si tam vzala více knih, já bych to prostě bez těch knížek nikdy nedávala. :-D Užij si to tam a pokud ještě přidáš tu recenzi, tak budu moc ráda. Sama jsem Gatsbyho četla na začátku roku, nebo snad už rok minulý? A celkem se mi líbil. :-)
    PS: Na té třídní fotce jsem tě hned našla. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, číst bych měla, ale je to rok od roku těžší a nestíhám. -_- :D

      Vymazat
  5. Wow, gratuluji k tak parádnímu vysvědčení :-)
    Moje první boty na podpatku jsem si koupila kvůli vyřazku v devítce.. pro začátek jsem zvolila až moc velký podpatek a chodit po kočičích hlavách na našem náměstí to byla taky bomba :-D
    Hlavně se netrap tím, že tě ve třídě neberou. Třeba se to časem změní... anebo máš nás a blog, ve škole si čti a neřeš to :-)
    Pořádně si užij prázdniny a odpočiň si do nadcházejícího školního roku! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejlepší by bylo neřešit nic, což moc dobře nejde.
      Díky za komentář! :-)

      Vymazat
  6. My jsme si letos předávání vysvědčení moc neužili :) S těžkými taškami po plenéru jsme se dovlekli do školy, oblečení jako bezdomovci, rozcuchaní a utahaní, a zatímco ostatní studenti byli dávno doma, my jsme si teprve rozdávali ty naše hrůzy :) A i když jsem se po prváku na prázdniny moc těšila, ta škola mi v něčem bude chybět.. Gratuluji k vysvědčení a přeji krásné prázdniny ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Ta Malta musí být dost zajímavá, ale to letadlo by mě nejspíš odradilo od jakéhokoliv výletu. :D Nemám z letadel moc dobrý pocit, raději bych autobusem nebo vlakem a potom lodí. :D Jinak gratuluju k dobrému vysvědčení. Já ho v tercii měla nejhorší za celých osm let, co jsem byla na gymplu. :D Nejlepší vysvědčení jsem měla na vyšším gymplu všechny čtyři roky. Je to zvláštní, asi mi to přišlo jednodušší. :D Nu tak si užij prázdniny a dej report z té Malty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já naopak když slyším o letadle, hned se vydám kamkoliv, protože to miluju. :)
      No, mně teda vyšší gympl zatím vůůbec nevychází, je to hrozný, ale mám trojky čtyřky. :D

      Vymazat
  8. Ruzyně bude vždycky Ruzyně, a kdoví, jestli se k tomu názvu po letech nevrátí.
    Máš moc pěkné vysvědčení (někde jsem je tu viděla) a pěkné společné fotky. Uvidíš, jednou nostalgicky zavzpomínáš.
    Tak tu vaši češtinářku opravdu vyhodili? Bordel.
    S lodičkama ses už skamarádila, myslím, že tomu napomohlo "okřtění nohou" puchejřemi, ale taky i silonkové ťapky, které trochu ohladily nejhorší.
    Kytky jsi vybrala dobře. Ten kopr s bílými kvítky, napadá mě, jestli nejde o ozdobný keřík zvaný nevěstin závoj...
    Prázdninový pobyt na Maltě? Užij si to! Na putovní knihy doporučuji čtečku, zlatý vynález. Ale stejně toho asi moc nepočteš, zážitků mnoho, ani nebudeš mít čas.
    Zaujala mě ještě jedna malá zmínka - existuje nějaký Pan Tajemný? :-) Nějaký On, mého srdce šampion? Nebo jsem to jen špatně pochopila? :-)
    Krásné léto přeji!

    P.S. možná ti proklikne do názvu jména ANA, pořád patří té samé osobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, existoval, ale abych pravdu řekla, ani o tom nevěděl a nikdy se nedozví, jak jsem o něm kdysi uvažovala... :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky