Zastavte mě

Věnováno deváté iluzi


Můj život je cestou,
cestou plnou prachu,
prachu a štěrku a udusané hlíny,
hlíny svobodných nádechů,
nádechů a výdechů naplněných touhami,
touhami po lesních cestičkách,
cestičkách drobně zelených,
zelených životem mé existence.

V očích mám prach ospalý,
ospalý pocit, že nic nezmůžu, mě vláčí vpřed rychle,
rychle jako velký kousavý pes, který cítí kořist,
kořist bezbrannou, jež by rád pozřel každý.
Každý jen spěchá, nezastaví,
nezastaví čas ani sebe,
sebe ztrácím s každým dalším krokem.

Vidím kouzelnou záři,
záři paláce, kde vládne naděje,
naděje čekající, až si někdo vzpomene na pocit,
pocit volnosti a důvodu, proč odbočit z cesty,
cesty určené zkaženou společností,
společností, jež si z lidí dělá stádo,
stádo ovcí, které nemyslí a dělají, co se po nich chce.
Chce snad někdo takhle žít navždy?

Pouštím se vodítka, které mě spojuje s tím zlým psem,
psem určujícím mi, co dělat.
Dělat a přitom nedělat nic naplňujícího,
naplňujícího prázdno ve mně. 

(Ač se to nemusí zdát, v těchto verších je zpola vyjádřena má aktuální životní situace, v níž se prolíná bouřlivá zmatenost s odhodlanou bezvýrazností.)

Komentáře

  1. ,,Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína
    a šedé šmouhy kreslí do vlasů." :-)

    Vyjádřila jsi to skvěla, něco podobného se snažím sama marně vyjádřit. Takovou tvořivou impotenci, múzu přikovanou ke zdi nářků odhodlanosti a věčného čekání.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, Kryl mi zní v hlavě poslední dobou často. .. :) Děkuju. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Cesta od Kryla, Cesta od Kerouaca, Cesta od V.
    Krásná báseň, tyto rozpory tě budou možná doprovázet celý život. Ale těmi pochybnostmi právě že rosteš, zlepšuješ se.

    OdpovědětVymazat
  4. Sebe ztrácím s každým dalším krokem...
    ...jak rozumím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ztrácím a ztrácím a už nenalézám... :)

      Vymazat

Okomentovat