neděle 29. června 2014

Velký Gatsby je jako dozrávající víno

O slavném díle americké literatury raného dvacátého století jsem se dozvěděla díky loňskému filmovému zpracování s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Ačkoli jsem film neviděla a chystám se tak učinit nejdříve za pár týdnů, knihu jsem si už dlouhý čas chtěla přečíst. Z přečtení knihy i reakcí na ni jsem vyrozuměla, že postavení této knihy v americké literatuře je podobné postavení naší Babičky - národní klenot, jehož nesmírnou hodnotu už málokdo chápe, ale nadále zůstává nedotknutelný.


Newyorský Long Island, dvacátá léta dvacátého století - právě do tohoto prostředí a doby je zasazen jeden z nejznámějších společenských románů. Jeho vypravěčem je Nick Carraway, mladík přijíždějící do New Yorku s plány na budování zaměstnanecké, peníze vynášející kariéry. Bydlí poblíž luxusní rezidence Gatsbyho, mladého zbohatlíka s obrovským majetkem, který ve svém velkém domě často pořádá večírky doprovázené jazzovou hudbou, na nichž se tančí, popíjí alkohol a kterých se účastní zdejší smetánka. Gatsby je proto všeobecně známou osobností, ale kdo tohoto člověka zná doopravdy, se všemi jeho sny a dávnými láskami?
Příběhy zdejších obyvatel, bezduchých lidí a také Gatsbyho nám vypráví právě Nick, který se stane Gatsbyho přítelem...

Obrátil jsem se zase k tomu novému známému. "Tohleto je pro mě zvláštní večírek. Vůbec jsem ještě neviděl hostitele. Bydlím totiž tamhle naproti -" mávl jsem rukou do dálky ke svému neviditelnému živému plotu, "a ten chlápek Gatsby ke mně poslal šoféra s pozvánkou."
Na okamžik se na mě nechápavě podíval. "Já jsem Gatsby," řekl najednou. 
(Velký Gatsby, str.60)

Příběh o muži, který získal vše kromě lásky jedné ženy

Kniha je psána očima Nicka Carrawaye, který se nastěhuje do New Yorku, a aniž by to tušil, stává se sousedem známého Jaye Gatsbyho. Autor ho určil tzv. pozorovatelem celého příběhu a později jediným Gatsbyho opravdovým přítelem. Autor se nepouští do žádných velkých zvratů. Vše nám odhaluje postupně, za rytmu líbezného jazzu. Můžeme si vychutnávat dekadentní New York 20. let, chuť Martini, zvuk přijíždějících, vždy perfektně naleštěných aut na největší večírky pořádané samotným Gatsbym, kterých se ale neúčastní. Výrok: "Miluju velkolepé párty, jsou tak intimní", je odrazem společnosti zbohatlíků tzv. ztracené generace, jejíchž největší starostí je, jestli si dát suché Martini nebo whiskey s ledem či raději obojí. Gatsby pozvánky neposílá, zván je každý. A i když se v Gatsbyho vile každý víkend vystřídá stovka nádherných žen s perfektně zastřiženým mikádem a rudými rty, Gatsby myslí jen na jedinou. Daisy - bývalou nenaplněnou lásku, která pro něj znamená vše. Daisy je klíčem Gatsbyho tajemství a důvodem velkolepých večírků. A o to víc je láska romantická, pokud není naplněná. Velkých emocí se ale nedočkáte. Fitzgerald v knize spíše pracuje s kritikou společnosti. Sotva si všimnete, že láska je hlavním tématem knihy. A tak se zaměříte na společnost otevřenou čemukoliv, kterou ale autor zároveň popírá a přesně ukazuje její pokrytectví, faleš, a povrchnost. Gatsby věřil ve svou lásku až do konce. Nepřipustil si, že vsadil na špatnou kartu a že nemůže ovládnout minulost. Nutno podotknout, že kniha má výtečný konec. Pokud se k němu ale dopracujete.

Dívat se na věci z pohledu Nicka byla skvělá zkušenost. Gatsby (a jeho večírky) mi zkrátka učaroval. Jen mě, jako čtenáře, mrzí, že mu autor nevěnoval více pozornosti, protože si myslím, že z jeho postavy se dalo vytěžit ještě mnohem víc, než co bylo v knize předvedeno. Ale z druhého pohledu je možná jen dobře, že této postavě ještě stále zůstal jakýsi tajemný opar, jelikož jsme se o jeho životě nedozvěděli vše a jen mu to dodává na intenzitě.

Fitzgeraldův literární um jako záchrana první poloviny knihy

Velký Gatsby mě (překvapivě) velmi zaujal. Prvních pár kapitol mě tolik nechytlo a ze začátku bych rozhodně neřekla, že to je kniha, od které se nelze odtrhnout. Když jsem ale hlouběji pronikla do děje, kniha mě úplně pohltila. Propadla jsem kouzlu Fitzgeraldova stylu psaní, zamilovala jsem se do jeho slov a výrazů, které použil. I když jsem některé věty musela přečíst dvakrát, aby mi plně došel jejich význam, pokaždé mě okouzlilo, jak si Fitzgerald s jednotlivými větami pohrál a dal si záležet na každém detailu. Celkový dojem, který ve mě kniha zanechala, jsem už dlouho z jiné knížky neměla.

Mluvil hodně o minulosti a já pochopil, že chce cosi získat zpět, snad nějakou představu o sobě samém, která se kdysi vtělila do jeho lásky k Daisy. Od té doby byl jeho život zmatený a neuspořádaný, ale kdyby se někdy dokázal vrátit na začátek a znovu to všechno pomalu prošel, mohl by přijít na to, o co vlastně jde...
(Velký Gatsby, str.128)


Velkému Gatsbymu škodí jeho zprofanovanost

Velkému Gatsbymu docela škodí jeho zprofanovanost. Problémem je, že děj je příliš jednoduchý a mnozí čtenáři nedokáží vidět dál, než za slova tištěná černá na bílém. Přitom Fitzgeraldovy myšlenky nejsou ukryté nijak hluboko. Stačí jen pozorně číst a nekárat postavy za jejich povrchnost, ale ptát se, proč jsou takové. 

Váhám nad tím, jak vlastně hodnotit Velkého Gatsbyho. Na jednu stranu první polovina příběhu plynula pomalým, téměř lenivým tempem nudící se bohaté smetánky dvacátých let minulého století a ukazovala právě tuto vrstvu s jejími prioritami, zájmy a zábavami a taky její izolací ve vlastním světě ukrytého stranou očím běžných smrtelníků. Na druhou stranu to byla sonda do této vrstvy společnosti hodně zajímavá a knížka je psána čtivým stylem. Druhá polovina a zvláště konec mě zaujal a byť směřoval k nevyhnutelnému konci příběhu, tak na mě působil mnohem víc. Kdyby byl Velký Gatsby psán takhle jako celek a ne jen posledních třicet stran, tak by to bylo pěti hvězdičkové dílo. Postavy byly vykresleny celkem věrohodně a Gatsby toho v sobě ukrýval podle mě mnohem víc, než autor v knížce naznačil (ať už se jednalo o jeho dobrou či horší stránku). 

Za přečtení rozhodně stojí, ale nemůžu se ubránit pocitu, že je to spíše jen lehce nadprůměrné dílo a ve světové literatuře se dá nalézt zásadnějších děl většího významu než Gatsby mnohem víc, nicméně neupírám této knize její kvality a to i v rámci toho, nač tím chtěl autor zacílit.

Myslím, že až budu číst Gatsbyho za nějaký čas znovu (a jakože určitě budu), nejspíš budu mít pocit, že čtu úplně jinou knihu. Napoprvé mi činilo velký problém se vůbec začíst do první kapitoly, ale třeba si v budoucnu plně vychutnám každé slovo a celkové poslání příběhu. Velký Gatsby je pravděpodobně víno, které časem zraje a nabývá na své kvalitě, tudíž se lépe vychutnává.

Mé hodnocení:

85% 

Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby (The Great Gatsby)
Přeložili Rudolf Červenka a Alexander Tomský. Vydalo roku 2011 nakladatelství Leda, 208 stran.

Za poskytnutí této jedinečné knihy k recenzi srdečně děkuji nakladatelství Leda!

11 komentářů:

  1. Dlouho se na něj odhodlávám. Díky za super recenzi! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tuto knihu jsem nečetla a podle několika recenzí, co jsem na ni četla, mě ani nijak neláká, není to zrovna typ literatury, který bych vyhledávala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Důležité je vyhledávat vůbec nějakou literaturu. :)

      Vymazat
  3. Někdy před lety jsme si ve škole četli ukázku na hodině angličtiny (v originále, of kórs), a těch pár odstavců bylo sice jen popisem nějaké té megalomanské párty, ale mě to tenkrát hrozně zaujalo. Dozajista si Gatsbyho přečtu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gatsbyho jsem si teď v létě v originále pořídila, tak bych si ho jednou mohla znovu přečíst. Určitě doporučuji. ;)

      Vymazat
  4. Asi stojí za přečtení, už kvůli tomu, jak se o ní (o něm) mluví, i když hlavně v souvislosti s filmem. Jestli to zvládnu, nevím, některé styly mi dělají fakt obtíže (takový Palahniuk, například), ale třeba mě to chytne. Moc pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četla jsem Klub rváčů, dost dávno. Ale hrozně mě to oslovilo :-) je to takové strašně zvláštní. Vím to, protože to ví Tyler. A ta chvíle byla asi tak maximum, jaké se v oboru bezchybnosti vůbec dá čekat.

      Vymazat
    2. Taky mi leccos dělá potíže. Ale nikdy nevíš, když nezkusíš. :)

      Vymazat
  5. Gatsby se asi musí číst ve správný čas. Já se do něj ponořila v době, kdy jsem přišla o svou Daisy, pro mě je to knížka zlomova, s úžasnými pasážemi. Pokud je zítra najdu, mužů přepsat.. ale nevím, zda ty slova budou mít takovou hloubku i pro někoho jiného než pro mě. Ten tvůj druhý úryvek, co jsi vybrala, je ale naprosto skvělý. Úplně mi proklouzl. Musím se do Gatsbyho začíst znovu.
    ... Pro mě je to prostě knížka o trpělivosti, o tom, že někdo má chuť čekat na někoho, byť s nejistým výsledkem. A přesně jak si vystihla tou druhou ukázkou - o tom, že jsme někdy zamilovaní do minulosti, do iluze, do něčeho, co už není a možná ani nebude.
    K téhle knížce se mi vždycky asociuje Vian a jeho Pěna dní. Je to podobná jazzová doba, jen z Francie a psaná úplně jiným stylem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že máme na knížku podobný názor. :)

      Vymazat