pátek 23. května 2014

Zamrzlé vzpomínky


Je příjemné vzpomínat na hezké věci,
ráda vracím se do krajiny minulosti.
Těžko přecházím přes hranice času,
špatně jde se mi vstříc přítomnosti.

Zamrzá svět našich věčných slibů,
přátelství oddává se mrtvému chladu,
jako by zapomenuto bylo číslo
společně překonaných pádů...

Toužím se vydat zpět v tu dobu,
verši z Kytice si odvahu dodávám,
úzko mi je, že pořád nevycházím,
své city k ní snad postrádám...

"Hoj, mne půlnoc neleká, 
ani liché Vědy:
půjdu, vezmu sekeru, 
prosekám ty ledy"


Říct bych to chtěla odhodlaně, 
napsat pár řádků do zprávy,
vím, že mé sliby vůči sobě,
chybu mou strašnou nespraví.

Svítím si rokem odloučení
na přátelské kvítky zamrzlé,
záře lucerny náklonnosti
zhasíná nicotou den ode dne.

Možná, že usíná rozsvícená,
možná, že čeká na znamení,
které však nikdy nepřichází,
naděje v očích zhasínání...

Květinky sněhových šeříků nesu,
snad vykouzlí jí v tvářích dolíčky, 
snad mi promine mou sobeckost,
snad vzplanou ty poslední jiskřičky.

Kéž s dopisem Ti porozumím,
kéž jsou Tvé dny v duši slunné,
kéž nalezneš, co srdcem hledáš, 
má milovaná, ztracená Luné...

6 komentářů: