Tak trochu božská detektivka

Není to tak dávno, co jsem veřejně prohlašovala, že nejsem ten typ knihomola, který by četl Percyho Jacksona a podobné nesmyslnosti. Není to tak dávno, co se mi první díl téhle série o neobyčejném klukovi dostal do rukou. Napřed jsem ho půjčila sestře, neboť jsem ho neplánovala hned číst, a ona z něj byla nadšená a hodnotila ho pěti hvězdičkami a tak. Řekla jsem si, proč ne, třeba to nebude taková hloupost, jak jsem si vždycky myslela. Konec konců, nesuď knihu podle obalu.


Musím se přiznat, že nejvíc mě na celé knížce bavilo její focení pro tento článek. Každá fotka je novou výzvou a já se snažím vymýšlet něco zajímavého. Doufám, že vás můj zloděj blesku (nebo spíš podstrčené šunky, jinak by nepózoval) pobavil. :)


Jak se rodí hrdinové 

Percy Jackson je problémový - každoročně mění školu, nevychází se svým nevlastním otcem, trpí hyperaktivitou a dyslexií a téhle problémové pyramidě dodá na vrchol pomyslnou třešničku fiaska, když vypaří svou učitelku matematiky. Následně zjišťuje, že jeho ztraceným otcem není nikdo jiný než Poseidón, bůh moře a že za své nejlepší přátele považuje nekonfliktního satyra a Annabeth, dceru Athény. 

Po střetnutí s bájným Mínotaurem se zmatený a vyděšený Percy uchýlí do tábora Polokrevných, dětí, kteří stejně jako on mají místo jednoho z rodičů Boha. Novopečený polobůh se v bezpečném úkrytu neohřeje dlouho - je obviněn z krádeže Diova mistrovského blesku a při cestě do podsvětí se snaží nejen najít ztracený blesk, ale i zabránit promýšlené válce bohů, objevit skutečného zloděje blesku a také zjistit, jak může z říše mrtvých přivést z životu osobu, na které mu záleží ze všeho nejvíc. 

Vtipná hodinka řecké mytologie

Nedávno jsem četla Fausta, divadelní hru napsanou slavným Johannem Wolfgangem Goethem. V recenzi jsem si poté povzdechla, že se mi některé pasáže četly velmi obtížně kvůli mé neznalosti (nebo spíš hodně zaprášeným znalostem) řecké mytologie, vztahů mezi bohy a slavných příběhů. Uznávám, že okusit jako alternativu namísto učebnice dějepisu zrovna Percyho Jacksona není příliš smysluplná volba vzhledem k různorodosti těchto dvou knih, přesto přečtení prvního dílu o polobožském klukovi nelituji. Ba naopak, svůj účel to splnilo, klidně se mě na něco ohledně olympských bohů zeptejte. :)


Opravdu je právě zapojení těch známých hrdinských příběhů jedním z největších kladů knihy. Vtipnou a nenásilnou formou se čtenář poučí o vztazích mezi nejdůležitějšími bohy, které si také není na škodu připomenout, a k tomu všemu se mu toto vybájené božstvo ukáže v jiném odraze - zjištění, že i bohové se zamilovávají do krásných lidských žen a že stejně jako každý jiný mohou mít strach, sílu, znuděný život nebo osudovou cestu, přidalo knize na hodnotě.

Předvídatelnost nepředvídaných situací

Navzdory zajímavému námětu starořecké kultury a poutavé zápletce, v níž nechybí ani hrozící apokalypsa, jsem z knihy moc nadšená nebyla. Hlavní hrdinové - tedy dvanáctiletý Percy Jackson a jeho dva nejlepší přátelé a společníci Annabeth a Grover - se prostě chovali nemožně. Vadily mi jejich reakce a přišlo mi to nepřirozené. Tím, že příběh vypráví samotný Percy, celým jménem Perseus, mu čtenář vidí do hlavy a bohužel má někdy chuť odčerpávat přebytečné nervově zhroucené buňky. Abych přesně vyjádřila své pocity vůči ústřední postavě knihy, měla bych použít Annabethinu oblíbenou nadávku "Chaluhový mozeček". Dávám plus autorovi za takovou kreativitu. :)

A co se té předvídatelnosti týče - nejsem ten typ člověka, který si přečte knihu, při jejímž čtení je napjatý jak kšanda, a pak odměřeně prohlašuje, že vlastně celou dobu věděl, jak to skončí, co kdy jaká postava udělá a tak. Jenže v případě Percyho Jacksona to prostě nešlo ignorovat - pokud Percy prohlásí, že se ta a ta osoba chová divně a někoho mu připomíná a přesto s ní jde na její území a klidně se nechá omámit a pak se hrdinně zachrání, něco je trošku špatně, no ne? Interesantní a poměrně epický konec však první díl série má, smířlivý happyend uzemňuje otevřený konec zvěstující blížící se hrozbu.

Budoucnost ve hvězdách

Svým způsobem jsem ráda, že jsem této knize dala šanci. Rick Riordan poměrně dobře zpracoval skvělý nápad. Já jsem se vždycky bála psát o skutečných místech neskutečným způsobem a tím víc si toho cením na jiných dílech.

Percy Jackson však zatím nestoupl v mém žebříčku knižních hodnot natolik, abych se vrhla do dalších dílů. Sestra říká, že se každou knihou všechno mění k lepšímu. Taky říká, že Svět knihy byl nudný a nezajímavý. Takže je těžké jí věřit.

Já sama si od podobných knih dám nejspíš nějakou chvíli pauzu a do dalších dílů série se budu pouštět pomalu a zlehka, to však nemá být negativním ohlasem na knihu, kterou doporučuji. Především pokud toužíte po něčem dobrodružném, praštěném a zároveň smyšleně smyslném.

Mé hodnocení:

★ ★ ★ ☆ ☆


Rick Riordan: Percy Jackson - Zloděj blesku (The lightning thief)
Překlad Dana Chodilová. Vydalo nakladatelství Fragment roku 2009, 400 stran.

Komentáře

  1. Já četla druhý díl - Moře nestvůr, když mi bylo něco málo přes 10 let a pamatuji si, že jsem z něj byla naprosto odrovnaná. Neskutečně se mi líbil, byť jsem první díl přeskočila. No a v důsledku mého velkého nadšení jsem si hned jak byla možnost, sehnala díl třetí a ten mi dodnes, už tři a půl roku trůní nedočtený a už dlouho i nedotčený v knihovničce. Nějak jsem se nedokázala začíst...
    Každopádně na Moře nestvůr mám skvělé vzpomínky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi taky občas stává, že mě nadchne první/druhý díl série, ale zbytek už prostě ne. :)

      Vymazat
  2. Percy Jackson je moje nejoblíbenější knižní série - ale já do toho beru i její spin-off, Bohové Olympu. Nevím, jestli můžeš věřit mně, ale Riordan je knihu od knihy lepší a lepší. Zloděje blesku jsem četla naposledy před 4 lety, takže už mám od té doby trochu odstup, ale od pátého dílu Percyho Jacksona mám ze čtení těch knih téměř extázi :D Ono možná i pomůže, že ta spin-offka není vyprávěna v první osobě ale ve třetí a vypravěčem není pouze Percy. Tak doufám, že jestli se do toho někdy pustíš, bude se ti to taky líbit víc. :)
    Mimochodem, není to školní tričko na fotce? Jestli jo, podobná jsme u nás měli taky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, je. :D Máme "Genialita je moje hobby" a "Mám rád náš ústav" :D

      Vymazat
    2. Jo, ústav... Já osobně mám "Myšlení mě nebolí, kráčím s chutí do školy" :)

      Vymazat
  3. Ech, ti bohové jsou v posledních letech nějak módní, připomnělo mi to jedno ujeté anime, na které se teď koukám. Taky tam je Zeus, Apollón, Dionýsos a spousta dalších z jiných zemí - ale tvoří harém hlavní hrdinky :-D
    Tuhle knihu si asi nepřečtu, už jen proto, že asi není zrovna pro mou věkovou kategorii. Ale kdyby mi bylo o 7-10 let míň, tak i přes tvé průměrné hodnocení pro ni hned utíkám do knihovny :-D

    Jen ale ještě drobná hnidopišská poznámka (máš to v textu totiž dvakrát), promiň, jestli jsem moc rýpavá: bacha na "smyslný" a "smysluplný". Smysluplný = mající smysl, smyslný = eroticky svůdný :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D
      Přiznám se, že jsem to tak napsala schválně. Ne smyslný ve smyslu erotický, ale jako že dobrý a čtivý. :D No nic, beru na vědomí a příště si dám pozor. ;D

      Vymazat
    2. Ach ták, on to nebyl omyl ale úmysl! Tak to pardón, že šťouchám! :-)

      A.

      Vymazat
  4. Možná teď, když je mi už 16, bych byla o něco náročnější čtenář, ovšem tehdy jako třináctileté se mi série o Percym Jacksonovi líbila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná jsem to taky měla číst ve třinácti. :)

      Vymazat

Okomentovat