čtvrtek 15. května 2014

Román o lidských touhách a nelidských činech

Nevím, čím to je, ale přitahují mě příběhy odehrávající se během minulých dob. Nemám dějepis nějak přehnaně ráda a vlastně se mi ani až tak dobře neučí, ale nikdy nepohrdnu knížkou poukazující na lidské životy před (ne)dávnými lety. Když jsem jednou objevila na internetu upoutávku k filmu 7 dní hříchů a později ho zhlédla, nijak zvlášť mě neoslnil. Ano, byl pěkný a herecké výkony jakbysmet, ale přesto mi připadal dost zmatený a smyšlený. Tohle se přece nemohlo dít, honilo se mi hlavou. Lidé se přece neupalují jen kvůli tomu, jakou mají národnost. Ano, i to se bohužel stávalo...

Když jsem se dozvěděla, že předlohou filmové verze je stejnojmenná kniha od autora Habermannova mlýnu (nečetla jsem, ale chystám se), od Josefa Urbana, na nic moc jsem nečekala a vyšla tomuto příběhu vstříc.

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi v poválečném Československu

Jan Olšan, český lesník žijící v Sudetech, se roku těsně před obávanou válkou oženil s Němkou Agnes. Z lásky k ní a ke svému domovu, horským lesům na Kralickém Sněžníku, přijal Olšan německé občanství, aby mohl v klidu hospodařit ve svých lesích.
Je květen 1945, Adolf Hitler spáchal sebevraždu a lidé se přestávají bát. Sovětská armáda postupuje přes hranice a osvobození Češi využívají výhodné nadřazenosti nad obyčejnými lidmi, jejichž mateřštinou je němčina, a krutě mstí uplynulých šest let.
Agnesino zmizení je zahaleno tajemstvím. Jen ona sama ví, že by ji svědectví o kolaborantství a zradě mohlo stát život. Po jejích stopách se vydává i Olšan, spolu s jejím bratrem Jürgenem, které svedl dohromady pouze konec války a osud štvanců. Zatímco Olšan chce zachránit nešťastné manželství poznamenané dávnou láskou Marií a dvěma potraty, Jürgen coby pravý voják nacistické armády hledá po návratu z fronty smysl svého budoucího života.
Sedm dní trvající cesta se stává symbolem vzájemného hledání a touhy po ztraceném domovu.

Srdcervoucí příběh plný napětí a lásky

Myslela jsem si, že mě kniha, stejně jako film, nijak zvlášť nenadchne. Navíc to vždycky bývá tak, že pokud se napřed setkám s knihou a poté s filmem, kniha se mi zalíbí víc. Nebo obráceně. V tomto případě však kniha překonala všechny mé dojmy z filmového zpracování - autor si vybral velmi náročné téma na zpracování a svůj román sepsal výtečně. 

Josef Urban je skvělým vyprávěčem, který vždy ví, jak v příběhu postupovat. Obdivuji umělecké popisy hlavních postav, horské krajiny i myšlenek či zážitků hrdinů. Stejně tak se mi moc líbilo střídání minulého a přítomného času, díky němuž jsem se lépe vcítila do role křehké Agnes nebo smělého Olšana. I když jsem znala osu příběhu, čímž jsem se ochudila o hlavní otázku vyplývající ze začátků knihy - Najdou se Olšan s Agnes? -, nebránilo mi to v maximálním čtenářském prožitku. Pan Urban dokázal brilantně navodit atmosféru ve všech situacích, ať už se jednalo o soukromý život Agnes a Olšana nebo útěk před smrtícími kulkami fanaticky pomstychtivých nepřátel. Skvělým doplňkem knihy, což samozřejmě počítám jen k dobru, byla přirozená mluva knižních postav. Němci mluvili povětšinou německy (je jasné, že lidé žijící na českém území rozuměli a dokázali komunikovat i v českém jazyce), sovětští osvoboditelé připíjeli ve své mateřštině a dialogy se neobešly ani bez bezmocných nadávek a výkřiků zoufalství. I to přidávalo knize na dynamičnosti a uvěřitelnosti. (Asi nemusím roztrubovat, že jsem se díky tomu naučila pár nových německých slovíček. :-))


Na motivy zcela odlišných lidských povah

Možná může kniha působit jako laciný románek o dvou mladých lidech stíhaných nepřízní osudu, což by se teoreticky jako pravda dát bralo, přesto je hlavním motivem psychika člověka. Dozajista není tento román prvním ani posledním dílem, které na nelidské chování během války a po ní přímo poukazuje, přesto si zaslouží své místo mezi tímto druhem literatury. 

Jakmile se německá vojska dala na ústup, vylezli Češi ze svých úkrytů, odhodily pláště strachu a bezmocné výrazy a vyrazily coby vlastenečtí partyzáni proti německému obyvatelstvu. V podstatě nebyli v těch poválečných dnech o nic lepší než nacistická armáda - okrádali, vraždili, mučili a ponižovali nevinné lidi, které válka zasáhla úplně stejně. Nic naplat, že to byli slušní lidé, německé občanství jim vynášelo rozsudek zločince a byli hnáni přes hranice, hladověli a jejich domy pozřely nenasytné plameny nenávisti. Jistě, na jednu stranu by se dalo toto chování z řad Čechů pochopit - když po dlouhých šesti letech utlačování a bezpráví dostali možnost pomstít smrt všech svých blízkých na německy mluvícím obyvatelstvu. Roli v těchto krvavých bojích nehrálo ani dávné přátelství nebo zásluhy jako třeba záchrana života. (To je ale spíš k Habermannovu mlýnu, prvnímu z děl autora.)

Přes to všechno si myslím, že žádný člověk nemá právo vzít někomu život čistě z nenávisti. Dle mého je polehčující okolností například sebeobrana nebo třeba poprava za vraždu, přestože bych měla jako správná křesťanka ctít přikázání Nezabiješ. Lidé mezi sebou bojují odjakživa. Odsuzovat však někoho jen podle víry, vzhledu, národnosti nebo schopností je opravdu barbarství, nelidskost. Rasismus je opravdu jeden z největších problémů tohoto světa - lidé jsou schopni se nenávidět jen při pohledu na muslimský turban, křesťanský křížek, tmavou barvu pleti nebo způsob oblékání. Občas je i já zašklebím, když na ulici potkám nějaké individuum, což osobně pokládám za jednu ze svých nejhorších vlastností. Nikdy nevíte, co ty lidi potkalo. Nikdy nevíte, proč jsou takoví, jací jsou. Můžete jen hádat, jestli jsou bez práce, domova nebo přátel kvůli svému chování, nešťastné náhodě nebo kvůli odtažitosti okolí. 


Jednou nám učitelka k tomuto tématu vyprávěla svůj zážitek. Učí už hodně dlouho a na jedné ze škol vyučovala Romku. Chytrou, normální holku ze slušné romské rodiny, její rodiče vydělávali peníze jako každý jiný a lišili se maximálně tmavou pletí, černými vlasy, hustým obočím a hlubokým hlasem. Ta studentka odmaturovala, dnes už je jí dávno po čtyřicítce. Jednoho dne se s naší učitelkou střetly u kosmetičky, náhoda. A ona si jí postěžovala, že ji v žádném kosmetickém salónu nechtěli přijmout právě kvůli její národnosti. To je přece absurdní! 

Ale to bych se moc rozepsala a takovéto úvahy jsou nejen nekonečné, ale vystačily by i na samostatný článek, kterého se také jistě někdy dočkáte.

Kniha, která vás nadchne i rozpoltí

Shrnuto a podtrženo. Tuto knihu s poutavým titulkem na filmové verzi obálky "Román o zradě, lásce, přátelství" doporučuji všemi deseti. Máte mé ujištění, že se při četbě nudit nebudete - nejenže si vychutnáte jedinečnost autorova stylu a pohledu na věc, ale dostanete příležitost zamyslet se nad tím, jak to vlastně celé bylo. 

Když jsem všem, kteří se zeptali, co čtu, oznámila název této knihy, v jejich očích se zračilo nedůvěřivé "To jako vážně? Zní to jak nějaká další parodie Padesát odstínů něčeho." Jelikož se nezeptali, nemohla jsem jim o kvalitách této knihy a o zcela odlišném tématu, které s erotikou společné maximálně manželství Olšanových, nic povědět. Vám však mohu a proto se zapřísahám, že pokud si knihu přečtete, rozhodně nebudete zklamaní. Můžete se samozřejmě podívat i na film, na nějž přidávám do článku trailer, ale doporučuji především knihu! 

Mé hodnocení:

98 %


Josef Urban: 7 dní hříchů 
Vydalo nakladatelství Fragment roku 2012, 242 stran.

12 komentářů:

  1. Moc ti děkuju za tuhle recenzi! Pokud na knížku někdy narazím, určitě si ji přečtu, zápletka mě hodně zaujala. Téma 2. světové války (a jejích následků) je podle mě aktuální pořád (těžko říct, jestli je to dobře, nebo ne - každopádně, je dobré vědět, co se v té době dělo, a pokud možno se z toho poučit).
    Já sama rasismus také nesnáším a mám na něj stejný pohled jako ty, takže se o tom nebudu více rozepisovat. Tvou úvahu na toto téma si moc ráda přečtu! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sakra, já slibovala nějakou úvahu? Neměla bych ve článcích tolik slibovat. :D
      Každopádně knížku ti někdy můžu půjčit. :)

      Vymazat
  2. Jsem ještě více utvrzená v tom, že tuhle knihu si přečtu. Navíc, teď mám náladu na válečnou a poválečnou dobu a nešťastné lidské osudy. Koukám, že to v místní knihovně mají, myslím, že tam hned zítra poběžím! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsi ji, myslím, četla, tak doufám, že se líbila. :)

      Vymazat
  3. :) Viděla jsem film a název mi také dost evokoval Padesát odstínů :). Pro mě to bylo trochu zmatené, nicméně líbilo se, ale knihu číst asi nebudu... :)
    .
    Zážitek s Romkou mám obdobný...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, občas jsem trochu nechápala, ale víc zmatený byl film než kniha. :)

      Vymazat
  4. Kniha mě vážně zaujala, tvá recenze byla jako obvykle výborná, čtivá, živá a poutavá, žádné suchopárné hodnocení, je vidět, že kniha tě opravdu zaujala a zatla se drápky.

    OdpovědětVymazat
  5. Vypadá moc pěkně tahle kniha, já ráda čtu.

    Dája (Yoshikuni Ayumu)

    http://yoshikuni-pise.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Vypadá to skvěle, už jsem po knize pokukovala a tvoje recenze mě ještě navnadila. Mám ráda tématiku dvacátého století a válek, takže to bude jasná volba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že sis ji od té doby už stihla přečíst. :)

      Vymazat