Jak mi přicházely dopisy z Bradavic

Před pár týdny jsem si stěhovala knihovničku a při té příležitosti jsem ošetřovala časem a bláznivou nerozvážností poškozené knihy. Každá je jedinečná - pod některými se mi vahou jejich obsahu podlamují kolena, za brožovanými obálkami jiných cítím přitažlivé příběhy, hřbety ozdobeny jmény slavných autorů se na mě usmívají slibným čtenářským zážitkem a některé knihy věčně dýchají do mého srdce vrytým obsahem, který je nejen plný příběhů, ale i vlastních vzpomínek.


Když jsem si ve vší té knižní euforii nevědomky přičichla k zubem času ohlodaným stránkám fialových paperbacků s bleskovitě nadepsanými názvy a všem známým jménem slavné britské autorky, smísily se ve mně dojaté výkřiky minulosti, překvapený úsměv přítomnosti a výraz plný budoucího očekávání. Tu vůni jsem nemohla dostat z hlavy, v magických spirálkách kroužila kolem mé aury. Pro jistotu jsem se nechala omámit jinými knihami, avšak tak silně opojnou a mírumilovně naléhavou vůni, jakou v sobě po pět let v mém vlastnictví ukrývalo těchto opotřebovaných a nezapomenutelných sedmero knih, neměla žádná. A právě v ten moment jsem si uvědomila, že pro mne tato fantaskní série plná kouzel, bájných tvorů a nadpřirozena znamená víc než jen první knížky, které jsem četla vícekrát než jednou.


Poprvé jsem o tajuplném a všudypřítomném světě kouzelníků zaslechla ve svých osmi letech. Bratránek vlastnil dvě videokazety s nahrávkami adrenalinového létání na koštěti či čarování různorodých nadpřirozených jevů pomocí dřevěných, pečlivě nalakovaných a starostlivě opečovávaných kouzelných hůlek. Tehdy mi však takový svět nic neříkal, žila jsem sama sebou nerušeným dětstvím a čas od času jsem se skamarádila s různými Alenkami a Aničkami z dětských knížek.

Podruhé jsem brýlatého kluka s černými rozcuchanými vlasy a jizvou ve tvaru blesku na čele spatřila na obálce sestřiny rozečtené knížky. Seděl tam na židli a na hlavě měl ošklivý starý klobouk. Přemýšlela jsem o tom, avšak významy obálek se povětšinou dají rozluštit až po důkladném prolistování knihy. Brzy jsem zaznamenala, že tentýž knižní příběh leží nedočtený na poličce v knihovně, čemuž jsem se upřímně divila, protože jsem sama něco takového ve zvyku neměla. Když jsem se ptala svého staršího dívčího sourozence, dostalo se mi vyhýbavé odpovědi, že je to divná knížka a že ji nebavila. Jak by však mohla, když se přenesla pouze přes první kapitolu?


Dnes už si nepamatuji, co bylo příčinnou štědrosti mé milované babičky, ale nikdy ze vzpomínek nedostanu ten slastný moment. Psal se rok 2009, za oknem padal výjimečný vánoční sníh, z rádia vyhrávaly melodické koledy a kuchyň neodolatelně voněla čerstvě upečenými perníčky, lineckými a jiným sladkým cukrovím. Z rohu obýváku majestátně zářila barevně nazdobená borovička a v televizi se utkával odvážný princ s nebezpečným drakem, jež unesl krásnou princeznu. Možná to bylo nějak takhle. U nás se stalo zvykem, že jsme na Boží hod vánoční obědvali u babičky z maminčiny strany. Vychutnávali jsme si výtečnou hovězí svíčkovou s plátkem libového masa, několika nadýchanými kynutými domácími knedlíky, s kyselým kolečkem citrónu, lžičkou červenajících se brusinek a s čepičkou z čerstvě ušlehané zakysané smetany. Mmm. Po obědě nastal čas na rozdávání dárků, které se během dopoledne nahromadily pod stromečkem. Byl menší než ten u nás doma a vůni smůly nahradil lehký zápach umělé hmoty. Přesto se atmosféra tetelila rodinnou pohodou. Nejprve jsme se sestrou všem rozdaly balíčky nadepsané jejich jmény. My jich, přirozeně, měly nejvíc. Poté jsme se nadšeně pustily do rozbalování - ponožky a spodní prádlo, pyžamo, kartáček na zuby, nějaké sladkosti a plyšáci a nakonec velký, těžký krabicový balík zabalený dárkovým papírem ještě z obchodu. Odhalit jeho obsah netrvalo ani minutu. Uvnitř se na mě usmívala fialová krabice obsahující jeden, dva, tři, ... sedm knížek poskládaných vedle sebe v řadě! Opatrně jsem jednu vyjmula z krabice a přičichla si k ní. Cítila jsem z ní novotu, nový příběh čekající na čtenářské oko lačnící po knižních zážitcích. Tak jsem přišla k sérii Harry Potter. 


První díl jsem přečetla během následujícího víkendu, druhý a třetí získaly označení přečteno ještě o vánočních prázdninách. Dobrodružství turnaje tří kouzelníků jsem podléhala ještě polovinu ledna. Nejtlustší ze sedmi knih, Harry Potter a Fénixův řád, mi dělal společnost v únorových večerech. Tehdy jsem samým vzrušením četla, četla a četla. Doslova a do písmene, četla a zase jen četla. Četla ve vaně, četla u jídla, četla v autobuse, ve škole pod lavicí i při chůzi! Po večerech mi rodiče násilně zhasínali světlo a nedovolovali mi číst další a další kapitolu a tak jsem si na omamující písmenka svítila slabým svitem staré Nokie pod peřinou. Březnové bolesti hlavy, špatné zaostřování a občasné závratě mě dovedly až do čekárny u očního lékaře. Výsledek byl šokující: dvě a půl dioptrií na každé oko a co možná nejméně namáhání těchto smyslových orgánů. To mě omezilo ve čtení a já velmi zlehka pokračovala v rozečtené, zamilované sérii. Brumbál zemřel ve stejných květnových dnech, ve kterých jsem knihu dočítala. Dodnes si, nevím proč, pamatuji, jak sedím v hudebce, čekám na hodinu flétny a několikrát za sebou si čtu těch pár mrazivých odstavců posledních nádechů jednoho z nejmocnějších kouzelníků. Závěrečný díl jsem si s sebou nesla na předávání vysvědčení za třetí třídu, mimochodem, pochopitelně samé jedničky. 


Abych to nezapomněla zmínit, nutno proložit tyto řádky čtením prvního dílu Harryho Pottera s celou třídou. První díl nám naše skvělá paní učitelka Čechová, kterou jsme ve třetí třídě měli posledním rokem, zadala k přinesení a brzy už všichni moji tehdejší spolužáci vlastnili, nebo měli vypůjčený první díl té kouzelné série. Bavilo mě to číst znovu, i když jsem současně bojovala se smrtijedy v dalších dílech.

Co mi tato souvisle půlroční závislost dala? Naučila jsem se číst. Už jsem neslabikovala jako moji spolužáci, mezi řádky jsem s lehkostí závodila s větrem knižního napětí. Naučila jsem se milovat knihy. Ano, správně - byl to právě ten slavný a přitom neobyčejně obyčejný kluk a jeho přátelé, kteří mi ukázali, že milovat knihy může být zrovna tak silné jako milovat spánek nebo přátele. A i silnější. Od té doby jsem pořád četla.

V létě desátého roku jednadvacátého století jsem se o svém velkém čtenářském zážitku bavila s přítelkyní mé tety. Prozradila mi, že si své oblíbené knihy čte pravidelně znovu, protože pokaždé v nich nalezne další a další drobnosti, jež předtím přehlédla nebo nebrala vážně. Každý re-reading je proto novým dobrodružstvím, jako byste šli stejnou cestou do školy a potkali nové lidi, všimli si neobvyklých detailů nebo vešli do školní budovy zadním vchodem a viděli celé to ranní hemžení z jiného úhlu pohledu. Vzala jsem ji za slovo a s přechodem do páté třídy jsem se opět pohroužila do magického fantasy ze světa čar a kouzel.


Tentokrát jsem opravdu vnímala věci trochu jinak. Proč jsem si dřív nevšimla charismatické osobnosti Siria Blacka? Jak je možné, že jsem přehlédla těch několik polibků Harryho a Ginny? Z jakého důvodu jsem se nechala zaslepit Nebelvírem a nedokázala ocenit i ostatní bradavické koleje? Nalezla jsem tolik nových věcí, že se mi během těch dvou měsíců opětovného čtení rapidně zvýšil optimismus. Moc jsem tehdy nečetla a připomenutím této série jsem se opět dostala do nálady. Mohu se svěřit, že poté následovala řádka pokusů o četbu dívčích románů, z nichž uspěla pouze Georgie Nicolsonová a pár titulů, na jejichž název už si nevzpomenu.

Díky druhému čtení jsem nejen poznala nové významy skryté v knize, kterých jsem si možná všimla jen díky tomu, že jsem od předchozího zážitku povyrostla a naučila se spoustu věcí, možná to však bylo úplně jinak.

Napotřetí jsem se do série začetla v primě na gymnáziu. Měli jsme si začít vést čtenářské deníky a já nevěděla, co číst. Tak jsem z knihovny vytáhla překvapivě svého oblíbeného Harryho a nic mi nezabránilo si ho potřetí přečíst - i když, mamka měla výhrady, že čtu pořád to samé, češtinářka nechápavě vykládala před třídou, jak jí HP přijde jako blbost a spolužáci se mi trochu smáli, protože věděli, že už jsem tuto sérii četla. Přesto jsem si svou vášeň nenechala otrávit jedovatostí sarkastického smíchu okolí.


Po dočtení jsem objevila něco skvělého - internetovou školu čar a kouzel! Ihned jsem se tam přihlásila a jako studentka havraspáru se začlenila mezi ostatní potterovské nadšence. Taková aktivita mi s přestávkami vydržela až do loňského jara, kdy jsem si uvědomila, že je tento koníček velmi náročný na čas a nic moc mi nepřináší.

Nyní už jsem dlouho Harryho Pottera nečetla. Když mám chuť si příběh připomenout, pustím si film. Miluju filmovou hudbu k Harry Potterovi. Oblíbila jsem si i herce a počítačové efekty stimulující kouzla. A taky jedinečnost, jež do filmů skrz knihy režiséři přenesli. Mám ráda originální dabing a miluju hlas Vojty Kotka. Marně už se dva roky chystám na další kouzelnou plavbu světem kouzel v podobě četby prvního dílu HP v originále. Věřím, že se k tomuto činu dokopu, velmi brzy.

A jak to máte s touto sérií vy? Četli jste ji? Máte ji rádi? Proč přesně? Přečtete si Harryho Pottera ještě někdy? Cokoliv, co se týče právě Bradavic, je vítáno!

Komentáře

  1. Krásný článek :) Já jsem HP maniak, všechny díly čtu každé léto znovu a znovu, už ani nevím, pokolikáté to bude letos, a když nemám čas na knížku, pustím si aspoň film. Harryho Pottera miluju, protože mě prostě okouzlil :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nápodobně, Harry je srdcovka, příběh, který neztratí kouzlo. Doslova. :)

      Vymazat
  2. Pěkný článek :-). Harry Potter je prostě pro mnoho lidí srdcová záležitost :-) I pro mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Špatně se mi přiznává skutečnost, že já Harryho nečetla. To by se ale ještě dalo skousnout - druhé přiznání bude těžší. Harryho Pottera jsem nezhlédla ani v jeho filmové podobě.
    Ale tvůj článek je nádherný a voní po nostalgii a vzpomínkách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, však se svět nezboří. Třeba bys to tak nemilovala. To nikdo neví. :)

      Vymazat
  4. Krásné vyznání lásky milovaným dílům. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. K Harrymu Potterovi mám velmi úzké pouto. Nikdy jsem nebyla tak zanícená fanynka, jako je má kamarádka Pivoňka, ale tahle série se prostě člověku do srdce zapíše a už tam zůstane :-)
    Mám hrozně ráda první díl. Ještě než jsem se k němu dostala jako ke knížce, slyšela jsem audioknihu načtenou Lábusem, a tu jsem si hrozně zamilovala. Filmy mám ráda taky, ale stále jsem ještě neviděla sedmičku. Nechci vidět své milované postavy mrtvé. A souhlasím s tebou, že tam je parádní soundtrack. Waaa, mám teď chuť se na nějaký z filmů podívat!
    Samotného Harryho přitom nikterak nemusím :-D Ale ostatní charaktery jsem si povětšinou oblíbila. Ron a jeho bráchové-dvojčata navždy zůstanou mými platonickými láskami :-) Nyní bych si všech sedm knih ráda přečetla anglicky. Už se těším, až se v létě vrhnu na dvojku!

    A jinak - krásný článek, úplně z něj překypuje ta vřelá náklonnost :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, tenhle příběh se do srdce zapíše, ať chceš nebo ne. A ačkoliv fantasy už moc nečtu, svět Bradavic a dalších kouzel pro mě vždycky bude srdcová záležitost, na kterou nedám dopustit. :)

      Vymazat
  6. Ahoj Kariol! Omlouvám se, že jsem u Tebe tak ldouho nebyla. Máš to tu krásné a píšeš kvalitní články :)
    A Harry potter? I u mě patří k dětství. Člověk ho skutečně může odložit po pár stránkách anebo se do něj "zažrat" a nechat se jím tak trochu pohltit. A knihy o kouzlení mají své kouzlo :)
    A je tak tolik sympatických postav! A tolik správných záporáků a polozáporáků! Zkrátka parádní čtivo

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám HP moc ráda :-) Přiznám se, že všechny díly jsem přečetla teprve nedávno, i když některé z nich jsem četla už když mi bylo zhruba 9 let. Tenhle příběh patří k mému dětství :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevadí, kdy, otázkou je, jaký vztah si utvoříš. :)

      Vymazat
  8. Jak vidím, je nás poměrně hodně, které vděčí za lásku ke knížkám právě Harry Potterovi. :-)
    I mě nad jeho stránkami chytává nostalgie. I když, částečně za to mohou i všechny ty hry s kamarády, hromadné jásání nad vydáním každého nového dílu a netrpělivé vyhlížení filmů.

    Z tohodle pohledu je mi vlastně jedno za jak (ne)hodnotnou četbu ho mají jiní. Protože já vím, že tenhle příběh je nejen součástí mého dětství, ale i mě samotné. Bez nadšení z písmenek (hraničící až s Hermionou Grangerovou :-) ) bych se nikdy nestala tím, čím jsem dnes. :-)
    V mém okolí se naštěstí vyskytl snad jen jediný škarohlíd, který na mě hleděl s despektem kvůli knižnímu výběru. Ale co, jeho prohlášení, že "kdo začne číst na takovém braku se k perlám litertury nikdy nedostane", jsem se po letech solidně zasmála. Poté, co jsem přečetla Annu Kareninu (kterou při těch slovech držel pod paží) a po kritickém zhodnocení prohlásila, že Ivanhoe je lepší. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré prohlášení. To je vidět, že knížku nečet, možná by změnil názor...

      Vymazat
    2. Souhlasím s tebou i s Vendy. :)

      Vymazat
  9. U mě to bylo upřímně Stmívání, které hned vzápětí následoval Potter a kromě čtení mě to přeneslo i k psaní fanfiction (tedy k čtení... asi o něco tlustšímu čtení, než byly dívčí romány s koňmi a všechny možné encyklopedie). A u mě to taky není až tak chápané, třeba mamka to dodnes nechápe - ale co, na týden k Brnu, kam jezdí moje virtuální škola čar a kouzel, budu moct jet už potřetí, tak mi to nějak moc nevadí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Stmívání jsem taky žrala, v jedenácti jsem to přečetla asi dvakrát. :D

      Vymazat
  10. Ty jo, kde bydlíš? :D My měli taky paní učitelku Čechovou (jasně, je možné, že to nebude ta samá) na základce, akorát první 2 třídy, no... nevím to jistě, ale spíš jo, protože pak si chudák zlomila nohu, měla nás družinářka a potom učitelka, kterou jsem nemusela hned od začátku! Ó, super, mám námět na článek! :D

    Na své otázky pár odpovědí najdeš u mě na blogu, projdeš-li si Myslánku a na konci menu i rubriku Hocz a já. :) A asi jsme se na té internetové škole čar a kouzel potkaly, pokud jsi také byla na Hocz :D Jak se tvá postava jmenovala? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do školy chodím do Slaného. :)
      Hocz.org znám, ale nikdy jsem se tam nepřihlašovala. Já byla na Hogwarts.cz :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky