středa 31. prosince 2014

Co dovede zachránit den

Strávila jsem poměrně dlouhou dobu tím, že jsem přemýšlela, jak tento úkol Hřejivé výzvy pojmout. Mohla bych se například rozepsat o fiktivních hrdinech, kteří si získali mé srdce a navzdory nepříznivému vztahovému počasí v realitě mě dokázali pobavit, přiměli mě na chvilku zapomenout. Nebo bych například mohla psát o skutečných lidech - to jsem si uvědomila, když jsem nedávno třídila dopisy a pohledy od blogerů, na které mám vyhrazenou velkou krabici. Všichni, kdo si kdy vynahradili čas a napsali mi v jakékoliv podobě přívětivá slova, jsou zachránci dnů, které by jinak nespíš šly do kytek. Mohla jsem toho psát tolik, mohla jsem vám naservírovat dlouhý článek, který by nikdo nedočetl do konce. Jako obvykle je to všechno nakonec úplně jinak.

Toho detailu, že je na budíku dvanáct hodin, i když já vstávám nejpozději o víkendu v osm, si nevšímejte, fotka je stará a pouze ilustrativní.

úterý 30. prosince 2014

Královna sebe samé

Stejně jako Iris, i já měla se zpracováním tohoto úkolu problémy. Oblíbených spisovatelů mám hodně, ale jak mohu zvolit toho pravého? A jak potom napsat něco na motivy jeho děl nebo jeho vlastním stylem? Dlouho jsem váhala. Pak jsem si uklízela pokoj a v šuplíku jsem vyhrabala pohlednice s ilustracemi Marie Brožové, kterou jistě všichni znáte díky jejímu veřejnému projektu Obhajoba pastelky. Pohled mi sklouzl do mé knihovny, kde se vyjímají její nádherné knihy Duše kamenů, Duše stromů a nejnovější Zakleté víly. Všechny s věnováním. Jelikož jsem četla zatím pouze Duše stromů, sáhla jsem po nich. Náhodou se mi kniha otevřela na povídce o Veronice, která si vždycky raději hrála na indiánku než na princeznu. Tato povídka je jednou z mých nejoblíbenějších této knihy, a tak, motivována obrázkem, jehož název ani zobrazení jsem na internetu nenašla, hodlám napsat i svůj příběh.

Kousek z ilustrace k povídce Amazonka borovice - medicína odvahy z knihy Duše stromů spisovatelky a především kreslířky Marie Brožové.

pondělí 29. prosince 2014

Kousek historie

Účast v dějepisné olympiádě pro mě má velký význam. Jistě, vidina úspěchu mě láká, protože nejsem ten typ, který by bodoval za každých okolností. Důvod, proč jsem nakonec dala přednost dějepisu před Srbskem, je prostý. Obklopena alkoholu chtivými Srby bych se stejně necítila nejlíp a když už o sobě tvrdím, že jsem milovnice historie, měla bych ji taky znát, že jo. Téma letošního ročníku soutěže se zaměřuje na války, boje a lidské utrpení od Sáma až ke vzniku Trojspolku. Loňský námět - Město v proměnách času - mě sice zaujal víc, ale takhle si alespoň připomenu slavné bitvy, jejichž data jsem stihla zapomenout. Ale pšt.

neděle 28. prosince 2014

Dědictví

Už se nemohu dočkat, až vystoupím z letadla. Nemám ten pocit, že nestojím nohama pevně na zemi, ráda. Při pohledu z okénka se mi pokaždé zatočí hlava a celá se rozechvěju, netuším, jestli strachem nebo vzrušením. Nikdy by mě nenapadlo, že poletím přes půlku světa kvůli dědictví. Mám možnost převzít majetek lidí, o nichž téměř nic nevím, kromě toho, že jsou spřízněni s mou babičkou.



***

sobota 13. prosince 2014

jaká je vlastně ta všednodennost?

je to smutné, ale je to prostě tak. kde jsem to slyšela, že čistý řez je méně bolestivý než pomalé uhlodávání, hnisání a odumírání? myslím si, že byste si zasloužili vědět to. vy, kteří jste mi pomohli dostat se až sem, kteří jste mi byli oporou, i když jste o tom možná ani nevěděli. vy, kteří jste mi dávali životní inspiraci a tolik mě toho naučili. vy, o kterých mluvím jako o přátelích. vy byste si to možná měli přečíst, ostatní snad ani raději ne.

jaká je vlastně ta všednodennost? už nějakou dobu všelijaká. nevím, jak o ní napsat, protože nechci, aby to vyznělo špatně. nechci, abyste si mysleli, že nejsem silná, že jsem přílišná citlivka, že má rozhodnutí jsou unáhlená, nesprávná, dětinská. víte co? možná jsou.

věc se má tak, že už nedokážu žít v téhle bublině. ne teď. musím něco dělat se sebou, se svým životem. sakra, jinak to nejde. musím zaklapnout počítač a jít něco dělat. jít se podívat do přírody, která se neustále mění a je jen otázkou, kdy se změní tak, že už tu ani nebude. nebo už tu nebudu já. musím dokázat sama sobě i svému okolí, že uvnitř se skrývá něco víc, než co je na povrchu. musím si konečně splnit cíle, které si už tak dlouho dávám. nesmím podlehnout té momentální spokojenosti a lenosti, která se mě zmocňuje pokaždé, když se chystám něco dělat. musím se odpoutat od materialismu a závislostí. musím něco dokázat, alespoň sama sobě. musím si uspořádat život a myšlenky. musím, musím, musím to udělat. vím to. je těžké odprostit se od věcí, se kterými jste už tak dlouho spojeni. ale v hloubi duše vím, že když to neudělám takhle, nejspíš to neudělám vůbec. což nemůžu připustit. můj následující krok je klíčem k odemknutí zpátečních vrátek.

není to navždy. až splním všechno, co splnit musím, připlazím se k těm, na nichž mi záleží, zpátky. nejspíš ne na tenhle blog. počkat, kde je ta holka, která tvrdila, že se na tomhle místě našla a už tu zůstane? no, to je fuk. prostě budu cestovat tak dlouho, dokud nenajdu místo, kam zapadnu. kde se usadím. ve světě přece takové místo musí být. nějaké hodně vzdálené. třeba i za oceánem. chci vypadnout z tohohle života, vymazat předsudky a nesmyslná pravidla. chci žít v tichu prostoupeném bušícím srdcem a zvuky radosti.

tak zatím ahoj, držte mi palce a užijte si svátky a vstup do roku 2015.

ps: z tohoto kroku plyne, že ruším své závazky. v případě hřejivé výzvy mě to moc mrzí. nedokončím ji, prostě to nejde. nejenže se při každém úkolu stresuji jak před velkou písemkou z matiky, ale při psaní mě doprovází nepřejícné hlasy okolí. nemůžu psát bez podpory, bez motivace a chuti.

pps: letos mi prosím nikdo neposílejte nic vánočního a tak podobně. jen ať si mé okolí dál myslí, že jsem zakomplexovaný opuštěný asociál. proč jim brát iluze? a když už byste něco poslali, počítejte s tím, že si na to rodiče v záchvatu nedůvěry ve mě samotnou posvítí... nemůžu fungovat ve dvou světech. v jednom, kde jsem veselá blogerka a v druhém, kde se podobám spíše terči, na který míří lidé všechno, co se může zabodnout jak na povrch, tak do hloubky.

pps: ještě by to chtělo nějakou dramatickou tečku. ruším si facebook. končím se spoluprací s nakladateli, protože se to zvrhlo v něco, v co nemělo. prosím, zdržte se komentářů o špatnosti rozhodnutí, nepište povzbudivé zprávy. sice bych to opravdu na jednu stranu ocenila, ale akorát by to všechno ztížilo. až přijde čas, až budu připravená, ozvu se. slibuji.


středa 3. prosince 2014

První zimní

... a nejspíš taky poslední, jak to podle dnešního oteplení vypadá. Jsem moc ráda, že jsem tentokrát neváhala a při první příležitosti se namísto kamenů zaměřila po dlouhé době na focení. A že bylo co fotit. Žel bohu jsem neměla optimální světlo a tak je většina fotek spíš tmavších. Mohla bych je upravit, ale nepůsobily by přirozeně...

úterý 2. prosince 2014

Padá sníh

Chtěla jsem sice započít prosinec v duchu Hřejivé výzvy tak, abych toho stihla co nejvíc, ale až dnešní den mě inspiroval, o které vzpomínky z mého dětství se podělit. Nevím jak u vás, ale můj dnešní den je prosněžený. Někdy to spíš vypadalo na mrholení, ale vrstvička sněhu napadla. Ihned po návratu domů ze školy (výjimečně jsem přijela za světla, protože mi odpadl koncert, z čehož mám obrovskou radost :D) jsem vzala foťák a šla ven. Chtěla jsem při tom vyvenčit Bertíka, který rochnění ve sněhu miluje, a taky mě napadlo, že zabavím Bětku, která sníh ještě v podstatě nezažila, protože na to byla malá a neměla z toho rozum. Ušly jsme spolu dvacet metrů v nemožně nekonečném čase a nakonec jsme se vrátily domů. Tak alespoň foťáku a Bertíkovi jsem udělala radost, i když už se začalo stmívat.

pátek 28. listopadu 2014

Vesmír

Je těžké napsat příběh o vesmíru. Proč? Už jen to slovo, vesmír, je samo o sobě příběhem. Ukrývá se v něm patnáct miliard let vzniku, zániku, změn a životatvorných procesů. Však si vzpomeňte na hodiny zeměpisu, na úchvatné dokumenty o Velkém třesku, na prvního člověka na měsíci, na neuvěřitelné fotografie přibližující slunce, galaxie a nekonečné prostory. Nakonec jsem usoudila, že nejsem schopna dvou věcí - vymyslet vlastní příběh o vesmíru, ani sepsat, jak se věci měly. A na scénu se prodírá ta neumětelská múza a chce, abych jí dala trochu prostoru. Inu, proč ne, nesmím ji urazit. 

neděle 23. listopadu 2014

sobota 22. listopadu 2014

Opravdu? Opravdu.

Začínám být nervózní. Jdu v letních černých šatech po ulici k restauraci U Paviána, kde se s ním mám sejít. Byl to vůbec dobrý nápad? No, teď už to změnit nemůžu. Určitě tam na mě čeká nebo je na cestě jako já.

pátek 21. listopadu 2014

Nevesele, nevánočně

Až se příště budu dívat na dav lidí
stojící už v listopadu frontu v obchodě,
zeptám se, jestli to ti na nebi vidí,
a jestli jim to šílenství přijde v pohodě.

Autor

čtvrtek 20. listopadu 2014

Odvaha

Stála v honosné hale velké rodinné vily a zírala na masivní dubové dveře na druhém konci dlouhé chodby. Nemířila k nim poprvé, ale stejně jako pokaždé předtím se při pomyšlení, co se skrývá za nimi, celá chvěla. Pevněji sevřela svůj medailon - dědičný ženský šperk předávaný z matky na dceru, na němž byl vyobrazen zvláštní erb jejího starého, přehlíženého, leč historicky významného šlechtického rodu. Erb v sobě ukrýval mnohé vlastnosti svých nositelů a navzdory původu z 11. století našeho letopočtu skvěle vyjadřoval i současný stav zámožné rodiny. Došla k dveřím. Prošla jimi jako magickou bránou a vstoupila do obrovské zasedací místnosti, kde se zastavil čas.

Autor

úterý 18. listopadu 2014

Bubák

Dívám se do tvého obličeje zahaleného hlubokou černí. V té bezedné propasti se ukrývají veškeré podoby mého strachu. Vysáváš energii a rozdíráš duši. Nemám tě ráda.

Autor

pondělí 17. listopadu 2014

Kdybych mohla...

Kdybych vydělávala vlastní peníze, za jejichž útratu by mi ani rodiče, ani svědomí nenadávali, cestovala bych. Kdybych se mohla vytrhnout ze školních a jiných povinností, kdybych byla plnoletá a dokázala se přimět k tomu, abych zahodila stereotyp za hlavu, vzala batoh a foťák a odjela někam pryč, udělala bych to. Už dávno.

Autor

neděle 16. listopadu 2014

Oceán

Ženské srdce je hluboký oceán plný tajemství - Titanic
 Taky se vám někdy stalo, že jste se utopili sami v sobě? Že jste bloumali nad svým životem, hledali smysl vlastní existence a z beznaděje neviděli žádné východisko? A že jste si potom, když jste se v horečce pokoušeli usnout, uvědomili, jací pesimisté jste. Jak si nevážíte toho, co máte, jak se snažíte přeplavat na příliš vzdálený břeh, protože si myslíte, že když je k němu v tu chvíli otočeno slunce, čeká vás tam něco lepšího. Vlezete do studené vody a plavete. A pak se něco stane - a nemusíte se utopit, nemusí vás kousnout žralok nebo omráčit slaná voda. Najednou se necháte unášet na vlnách nekonečného oceánu a dovolíte jim, aby z vás smyly tu tíhu, nejistotu, touhu po nemožném. A pak jste to najednou vy...

úterý 4. listopadu 2014

Lehce psychopatická snová můra

Prosím pěkně, ráda bych zdůraznila, že to, co budu v tomto článku vyprávět, je pouze SEN. Není skutečný a takové myšlenky ani nemám. Nemůžu za to, že se mi připletly do spaní. Takže na mě prosím koukejte jako na normálního, bujnou fantazií oplývajícího jedince. Ale popravdě, tenhle sen byl fakt příšerný.. 

neděle 2. listopadu 2014

V knihovně

Po delší hřejivé odmlce si opět zahřívám prsty a píšu. Doufám, že se mi podaří během listopadu udržet tempo, abych nezmrzla. :)

sobota 1. listopadu 2014

Dušičková

Už je zase listopad. Ještě v mých vzpomínkách nevybledly jeho loňské barvy a příroda už zase září v barvách podzimu. Změnu času jsem nijak neprožila, to samé se dá říct i o těchto dvou týdnech. Jistě, něco se událo, jinak bych dál pokračovala ve své nečinnosti a na blogu by se nic nedělo, ale vlastně to za zápisky do deníku snad ani nestojí. Škola, stres, zabíjení času plánováním budoucnosti a prohlížením internetových stránek vysokých škol a cestovních agentur.

Autor

neděle 19. října 2014

Možná, že kdyby...

Včerejší den mi báječně přihrál téma šestého příspěvku do Hřejivé výzvy a ačkoliv se zároveň s tím bude jednat o deníkový zápis pojednávající o skvělém dni za společnosti skvělých lidí, využiji několik událostí, které se mohly vyvinout jinak, v prospěch v mém případě lehce zamrzlé výzvy.

neděle 12. října 2014

Udušené vzdušné zámky

"Myslel jsem, že jsem viděl zástupce," se značnou úlevou poznamenal, zatímco gestem dospělých potahoval z levné, téměř vykouřené cigarety, která se stala součástí jeho večerů. Už dávno ho přestaly zajímat povinnosti studenta, omrzelo ho sebezlepšování. Pod pojmem osobní naplnění si představil plíce plné cigaretového kouře a hlavu otupělou doma ukradenou flaškou podomácku pálené vodky nebo slivovice. Opatrně vystoupila zpoza rohu, ustrašeně mrkajíc nevinně nalíčenýma očima do tmy prosvětlené pouze kousky hořících cigaret. Zdržela se na doučování a nenapadlo ji, že se to tak známé obyčejné místečko na ulici mezi školou a školní jídelnou po setmění tak výrazně změní. Lehce se jí roztřásla kolena, když si uvědomila, že už si jí parta vrstevníků, mezi nimiž poznala i známé tváře, všimla, a ona tedy nemůže nenápadně zmizet a projít skrz vedlejší ulici...

"I v těch nejtemnějších věcech je krása," řekla o této fotce její autorka Zhasnutá...

sobota 11. října 2014

Práce osvobozuje a Srbové zklamávají

Tento týden byl velmi náročný. Na výměnný pobyt přijel do Slaného autobus plný Srbů z gymnázia v Novém Sadu, se kterým náš gympl už více jak deset let spolupracuje. Mám za sebou dvě ubytovávání, před dvěma lety jsme poskytli azyl Němcovi, kterému onemocněl "partner na výměnu", a vloni se Anča poprvé účastnila srbské výměny a u nás se zabydlela Karla, dnes osmnáctiletá holka s dobrou znalostí angličtiny, špatným denním režimem a nezdravým životním stylem. Letos tu byla po druhé. Na rozdíl od minulého roku jsem se však probojovala na zbylá sedadla v jejich autobuse a jela se podívat v pondělí do Terezína, ve středu do Prahy...

neděle 28. září 2014

Letní zaláskované chatování

... trochu přislazený, leč stále skutečný příběh, který pro jeho atmosféru ponechám v původním znění, omlouvám se tedy všem, kteří nerozumí angličtině a ještě víc těm, kteří se budou děsit nad úrovní té mé, ale i to je součást jednoho letního pobláznění ...
... jako většina letních lásek, vlastně spíš zamilovaností, i tento příběh má svůj začátek a konec, který se dá s trochou snahy vypozorovat i v tomto přepisu otevřeného chatu na knize tváří ...
... pokud byste snad chtěli alespoň částečně porozumět, můžete si přečíst tento letní článek, v němž o některých událostech píšu svýma očima ...

sobota 27. září 2014

Sama pro sebe

V osamělém rozpolcení
ticho se v pláč němý mění.
Jistoty, které jsem měla,
pohltila nedůvěra.

Autor

pátek 26. září 2014

Zármutek zaprášené zářivky

Před čtyřmi roky jsem se poprvé rozsvítila. Ještě před tím, než mě její zručný postarší strýc, který se po celá desetiletí živil coby elektrikář, přivedl k vrcholu mé zářivé kariéry na čerstvě vybíleném stropě, přečkávala jsem tu nepříliš dlouhou dobu v kartonové krabičce mezi tisícem světelných sestřiček v regálech velkého obchodního domu okraji hlavního města České republiky, tam, kde podzemní dráha projíždí mou oblíbenou barvou. Netuším, jestli bylo štěstí, že jsem se dostala do lehce upocených rukou jejího nad cenou zamračeně uvažujícího otce, ale tehdy mi to nevadilo - kromě elektrického proudu mě hřálo ještě vědomí, že konečně budu někomu moci svítit. A to je docela důležitý úkol. 

Autor

pondělí 22. září 2014

Místo, které miluji

Už zase. Plival na mě ze svých hněvem zkroucených úst všemožné nadávky a já už ani neměla sílu překřikovat jeho jedovaté poznámky slovy na vlastní obranu. Myslela jsem si, že se konečně vyřval ze všeho svého vzteku na nedokonalou dceru, jejíž roli během jeho výbuchů vzteků zastávám, ale nezapomněl ještě dodat, vymáčknout poslední bublinky naplněné ne(roz)dýchatelnými plyny, že se nevěnuji své malé sestřičce a psovi, že jsem zahleděná sama do sebe a svůj velký zadek přemísťuji jen od počítače k ledničce a zpět. Myslí-li si o své dceři tohle, pak ji vůbec nezná. Jenže když mu navrhnu, aby mě poznal, zakroutí krkem, zrudne v obličeji, rýha mezi jeho hustým černým obočím se maximálně prohloubí a slova z něj jen srší. Jak zase nic nechápu, jestli si myslím, že má na něco takového čas, když musí chodit do práce, abych já pak mohla dělat jenom to, co mě baví, jako čumět do počítače a cpát se jogurty z lednice.

Autor

neděle 21. září 2014

Hřejivá výzva

To se tak jednou stalo, že jsem otevřela složku v počítači, kterou jsem vytvořila zhruba před dvěma lety a v níž archivuji nejen svou starou tvorbu. Nostalgie mě zavedla až do složky "Projekty a výzvy", v níž jsem nalezla seznam asi třiceti různých blogerských čelenží a podobných x-denních záležitostí. A mě napadlo, proč se konečně do těch tak dlouho hledaných a zapomenutých výzev nezapojit. Výzvy pro pisálky jsem našla rovnou dvě a jelikož jsem ve výběru byla bezradná, poprosila jsem o radu Iris, která byla zrovna online na Skypu. A tak vlastně vznikla Hřejivá výzva.

sobota 20. září 2014

I swear by the moon and the stars in the skies

Pokud vás někdo drží za ruku, ještě to nemusí být láska. Teprve až vás chytne za srdce, můžete si být jistí.

středa 17. září 2014

(Zamlžené) babí chvilky

Září, září, na léto jde stáří, zlaté slunce září malátně a s únavou...
Žáci, žáci, ve slohové práci píšou, jak nám ptáci mizí nad hlavou...
(Svěrák, Uhlíř, písnička Září, má oblíbená)

Dny se zkracují, školní režim na mě začíná působit a utlačuje svobodu volného času v mé maličkosti, nosím vysoké ponožky a černý baret taktak pasující na přerostlou hlavu s nepoddajně bujnou kšticí nahoře. K autobusové zastávce si před kohoutím zakokrháním razím cestu příjemně osvěžujícím zamlženým vzduchem vesnického klidu a při kochání se spletitými sítěmi životů hmyzího tvorstva zastavuji před omšelou autobusovou zastávkou, aby mi ten dojemný, srdceryvný pohled na ranní nevinnost zastoupil hustý dým vyfukovaný porouchaným autobusem jedné nejmenované meziměstské linky křižující silnice vzhůru k mému ještě zchátralejšímu a ubožejšímu gymnáziu... 

Dnes bez zbytečných slov, ráda bych vás alespoň tímto nepříliš výstižným, přesto něco zachycujícím způsobem zasvětila do euforických okamžiků mých raději blíže nerozvíjených denních začátků. Nechť vám neviditelní tvůrci orosených obrazů osudu spletou síť, do níž budete chytat všechny pěkné nápady a náčiní potřebné k jejich realizaci! 

pondělí 15. září 2014

Zloději slov

Nemám slov. Nedokážu shromažďovat dostatek slov, abych dokončovala dlouho plánované a rozepsané články. Co mě však čas od času dožírá víc, je to, že i blogerům a mým potencionálním čtenářům někdo krade slova od úst. Ráda bych toho zloděje dostala, zpracovala a pěkně vyprovodila pryč ze všech počestných blogů, které jsou plny kvalitních článků. Jenže s tím budu potřebovat pomoct. (To jsem zvědavá, jestli ten kriminálník znovu zasáhne i v komentářích pod tímto článkem...)

sobota 13. září 2014

Polapená

Hledala jsem tě, dlouho jsem křižovala cesty a nakukovala na všechna možná místa, kde bys mohla být. Ozdobila jsem ti svět zelenými travinami, ale tebe to asi nenalákalo. Otvírala jsem nepopsané sešity, ořezávala polámané pastelky a dnem i nocí vyvolávala tvou přítomnost v mé blízkosti, ale tys nepřišla. Jsou to už desítky dní, během nichž jsme se nesetkaly. Proč? Copak ses urazila? To, že jsem s příchodem letních dní dala přednost čtení a psaní o knihách, snad nemohlo zavinit tvou tak dlouhou nepřítomnost. Vůbec jsem tě nechtěla vyhánět a nahrazovat papírovými příběhy, ale někdy jim nelze odolat. Nejen ty jsi pro mě inspirativní a nejen ty umíš vyprávět příběhy. Jenže to, co mi jako jediná dokážeš poskytnout, co v knihách ani nikde jinde nenajdu, je chuť a cit pro psaní. Inspirace jsem nachytala dost, ale bez tvé pomoci si s tou fůrou nápadů nevím rady. Prosím, odpusť mi mou ignoraci a vrať se mi, slibuji, že tě v deštivých podzimních dnech budu hýčkat, rozmazlovat a patřičně uctívat!

neděle 31. srpna 2014

Takový to tamto

Takový to, když je Den nepřečtených knih a vy si vyberete smutnou knihu. Takový to, když je ta kniha o nenaplněné lásce (nebo spíš lásce naplněné rakovinou) jedna z nejveselejších věcí dne. Takový to, když vás zahřeje, že řidič autobusu zastavil v zatáčce. Takový to, když máte pocit, že váš táta se ztratil někde v éteru a na jeho místě stojí člověk vidící jen peníze. Takový to, když vás k psaní, do kterého se vám vůbec nechce, i když byste měli napsat tři recenze a čtyři další dlouho rozepsané články, nakonec nechtěně donutí do očí slzy vhánějící zážitek z jinak obyčejného nedělně zataženého posledního prázdninového dne.

úterý 26. srpna 2014

Co o mně vědět nepotřebujete aneb TMI Tag

Chtěla jsem psát článek o Atlantic Bridge, vypadalo to slibně, začala jsem v půl páté. Tak jsem napsala úvod a první tři odstavce a přestalo mě to bavit. No jo, plánování je na nic. Záchranné laso mi kolem krku uvázala Ailin s nominací do toho příšerného Too much information tagu. Tak abyste se nedivili, že neotravuju blogosféru, účastním se. A ne, nenajíždějte hned dolů, jestli jsem vás náhodou nenominovala. ;D

neděle 24. srpna 2014

Za některé tragédie nemůžou jen hvězdy na obloze

Tuto novelku od Jana Otčenáška jsem četla během minulých prázdnin a tehdy jsem ji ohodnotila třemi hvězdičkami. Nechápu, proč jsem jí dala tak málo, protože i přes tak trochu ohrané téma tragické lásky, kterou má vlastně už v názvu, je to nesmírně čtivý, dojemný a zároveň kouzelný příběh jedné velké lásky v malém pokojíku...

pátek 22. srpna 2014

Říkejte mi Pampeliško

To bylo takhle - jako obvykle zívám ranní nudou, přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta, střídám papírové a blogové čtení, sem tam mi do komnaty pronikne přítomnost ostatních obyvatel domu a do toho si otevřu a přečtu článek od Iris, kterak přišla ke své přezdívce. Ona vám mě poslední dobou dost inspiruje - nejdřív jsem podle jejího chytrého nápadu při třídění vyfotila věci, s nimiž jsem se těžko loučila, pak mě zaujalo Irisino drabblování a korunu tomu nasadil článek o rozličných jmenných identitách, kde mě navíc v komentáři sama autorka postrčila k tomu, abych její nápad otupeně omámeně okopírovala a o přezdívkách, které mému já zkřížily cestu, také něco napsala. Budiž.

středa 20. srpna 2014

Tajemství jógy

Ani nevím, kdy mě začala zajímat jóga. Možná mne podvědomě okouzlila před pár lety na hodině tělocviku, kdy se nás k ní tělocvikář snažil - neúspěšně - přimět pomocí několika cviků. Také blogerka Ophelie mě svou životní filozofií podobnou té jógínské zaujala. Korunu tomu nasadilo nakladatelství Metafora, když se ozvalo, že mají na skladě novou knížku právě o tomto sportu, životním stylu, filozofickém směru a pradávném učení. 

úterý 19. srpna 2014

Once upon a midnight dreary...

Že vám nadpis článku něco říká? Nebojte, nedala jsem se na poetizování v angličtině, to jsem jen použila úvodní verš jedné z nejznámějších básní na světě. Každý z nás, když se řekne Edgar Allan Poe, si jistě vybaví právě jeho slavné dílo Havran, v originále The Raven. Už jsem o něm hodně slyšela, dokonce mám originál ve své čtečce, ale k Poeově poezii a jejím překladům jsem se zatím nedostala. Až teď se mi to konečně podařilo a já si mohla vychutnat obvyklá témata skrytá za neobvykle psanými řádky.

neděle 17. srpna 2014

Ženy v životě císaře Františka Josefa

Už zase další kniha o Františku Josefovi? Jméno tohoto císaře, které je nám z hodin dějepisu známo v souvislosti s nejdéle vládnoucím, předposledním císařem habsburské monarchie, si jistě všichni pamatujeme zvlášť v souvislosti s krásnou a opěvovanou Sisi nebo s manifestem "Mým národům", jímž vyhlásil císař válku Srbsku. V této knížce se však nesetkáme s Františkem Josefem jako s císařem, politikem a spořádaným vojákem. Autor se zaměřil především na ženy, které Františkův život ovlivnily, a s objektivním zaujetím barvitě popisuje skutečnosti v historii poměrně nedávné doby. 

pátek 15. srpna 2014

Byl jednou jeden král, král Lear

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, když se mi podařilo navázat spolupráci s brněnským nakladatelstvím Atlantis. Poprvé jsem si tohoto knižního vydavatelství všimla na Světě knihy, zvlášť díky milé paní prodavačce jsem si vzpomínku na stánek L-už-nevím-jaké-číslo uchovala. Také tam jsem se "seznámila", dá-li se při pětiminutovém příjemném pohovoru mluvit o seznámení, s panem Martinem Hilským, který přeložil všechna Shakespearova díla do češtiny. A nabuzena pozitivní sílou, jež z pana překladatele vyzařovala, jsem jako první možnost knihy k recenzi zvolila něco, co jsem i přes slávu díla doposud neznala. Krále Leara. Ale počkat, ten příběh něco připomíná. Já ho vlastně tak trochu znám...

středa 13. srpna 2014

Follow the star and search for the heart

Tuším, že to bylo v březnu, co do Slaného přijeli Johnny, Nizozemec a zakladatel Atlantic Bridge, Jackie, usměvavá čtyřicátnice z Ameriky s vysokým hláskem a legračním mikádem, a Amanda, náctiletá slečna rovněž z divokého západu. Byla to opravdu milá trojka a my, členové Bridgebuilders klubu, jsme měli možnost se s ní seznámit na jednom setkání. A právě tehdy jsem se poprvé dozvěděla, že existuje jakýsi festival, pořádaný každoročně v různých státech, kam se sjedou skupinky zapojené do Atlantic Bridge projektu z celého světa. A jelikož jsem jistojistě věděla, že na začátku srpna nic nemám a tušila jsem, že to bude skvělý zážitek, svou účast jsem přislíbila. Nakonec nastaly nějaké komplikace, ten měl tohle a ten tamto, takže z naší desetičlenné skupinky do Liberce, kde se letošní festival konal, jsme se vypravily jen já a Bětka, tak trochu zakladatelka naší slánské bridžbildrs skupinky.

úterý 12. srpna 2014

Knižní nej

Už dlouho mám v šuplíku, pardon, v článku ve složce "Blogové projekty a výzvy" v počítači, právě tento nápad o dvaceti tématech knižního nej. Největší, nejmenší, nejlepší i nejhorší, to všechno můžete subjektivně odhalit právě díky tomuto projektu. Nevím sice, kde se vzal, ale je to dobrý nápad. A proč se tedy nezapojit? :)

neděle 10. srpna 2014

Představy o štěstí a vztahové iluze

Nejprve mě trochu mrzelo, že jsem nestihla knížku Esej o tragédii od Knihcentra, ale pak mě zaujala anotace ke knížce Sestra a sestřička od Magdy Váňové, pro mě naprosto nové a neznámé autorky. Nemyslela jsem si, že ji přečtu tak rychle, přeci jen to ze začátku vypadalo spíše na půlměsíční čtení než na čtyřdenní skvělou rychlovku. Jenže jak to tak bývá, nakonec jsem se neodtrhla ani přes nabitý program festivalu, o kterém budu psát v některém z příštích článků.

neděle 3. srpna 2014

Co v sobě nosí krásné ženy?

Vytříbený vypravěčský styl pana Vondrušky jsem si oblíbila už při čtení knihy Ještě že nejsem kat. Když se mi naskytla možnost přečíst si jeho další novinku, Smrt ve Vratislavi, neváhala jsem a očekávala od knihy skvělý čtenářský zážitek. Jen jsem se k četbě dostala až na úplném konci července, což nebylo přesně podle mých plánů. A když se nad tím zamyslím, ono jaksi nic nevychází podle mých plánů.

pátek 1. srpna 2014

Esej o tragédii v úryvcích

Včera jsem vám slíbila, že zveřejním několik úryvků z nádherné knihy Esej o tragédii, kterou jsem jako e-knihu mohla díky nakladatelství Host přečíst téměř hned po jejím vydání. U Bastery na blogu Knihy nekoušou právě probíhá společné čtení a jeden z účastníků má možnost vyhrát jeden krásný opravdový výtisk tohoto neobyčejného příběhu. Pokud se o knize chcete dozvědět víc, můžete si například přečíst mou recenzi. A tady jsou tedy ty slíbené ukázky!

čtvrtek 31. července 2014

Okouzlující a nádherně napsaný příběh první lásky a zlomeného srdce

Toho dne jsem ještě pobývala na Maltě. Byla středa a já dočítala Digitální demenci a děsila jsem se, že v letadle na zpáteční cestě nebudu mít co číst. Shodou náhod jsem dostala mail z nakladatelství Host, že vychází nová kniha pro mladé. Obálka i anotace na mě na tu dálku neobyčejně zapůsobily a tak jsem poprosila paní Plevovou právě o tuto novinku. Nakonec jsem ji začala číst až doma, nějak jsem v letadle spíš koukala z okna a sentimentálně přemýšlela o uplynulých dvou týdnech.

úterý 29. července 2014

Co byste obětovali pro své nejlepší přátele?

Anna Boleynová. To jméno mi prostě něco říkalo, určitě jsem ho už někde slyšela. Internet poradil. No jasně, to byla jedna z těch několika manželek toho samolibého anglického panovníka, který se vzepřel katolické církvi, aby si mohl dělat, co se mu zachce. Nebo tak nějak jsem si to vybavila z těch ponurých hodin podzimního dějepisu plného reforem a nesmyslného vraždění. Teď se mi však nabízel román o slavné osobnosti a navíc jsem chtěla poznat také dobu Tudorů (nebo Tudorovců?), takže proč po knížce nesáhnout.

středa 23. července 2014

Potřebujete motivaci? Seznamte se s Whitney!

Téhle knižní novince nakladatelství Fragment, která má prostě neuvěřitelný název, jsem dlouho nevěnovala pozornost. Nemám ráda knížky, videa nebo články o hubnutí. Z vícero důvodů. Jenže nakonec mi to nedalo, zrcadlo zanaříkalo při pohledu na mé tělo v plavkách a já si řekla, proč to nezkusit a nepřečíst si něco trochu tematického situaci.

pondělí 21. července 2014

Vzdálená blízkost

Už mě zase nenapadá, jak pojmenovat článek. Ráda bych vám totiž napsala, co jsem dělala od sobotního do nedělního odpoledne, jenže pocitovost, kterou jsem nakonec nazvala tento výlet, s tím krásným víkendem nemá vlastně nic společného. Tedy, ano, samozřejmě, že má, jenže trochu jinak, než by si to kde kdo mohl vyložit. A jistě, ráda bych si to vyložila jinak, jenže pocity se rodí ze skutečnosti, nikoli naopak. Bohužel.

sobota 19. července 2014

Jste digitálně dementní?

"Tak a odteď budeš na počítači hodinu denně, abys nebyla digitálně dementní," oznámila mi jednoho červnového dne po příchodu ze školy mamka. Právě totiž četla knížku Digitální demence a rozhodla se ji brát vážně a důsledně. Tak to ona vždycky dělá, když si něco přečte, a proto jí čas od času doporučuji své knížky, aby nesáhla po něčem horším, než je kritika počítačů a mobilních telefonů. Ale zpět ke knize. Obvykle bych se nad něčím takovým ani nepozastavila, ale mamka mi z oné knížky četla úryvky a docela mě to zaujalo. A jelikož jsem na Maltu nechtěla tahat moc papírových knih (poškození a zabírání místa), poprosila jsem paní Plevovou z Hosta o zaslání další e-knihy. Digitální demence.

pátek 18. července 2014

(Nejen) na kole (nejen) kolem Telče

Vlastně to není tak úplně přesný název. Ano, kola jsme sice těch asi sto osmdesát kilometrů přes dálnice a vesnické silničky vezli, ale nakonec jsme se během třídenního pobytu v Telči blízké vesničce Řásná projeli na jejich sedlech pouze během středečního dne. I tak jsem moc ráda poznala zase trochu jinou kulturu českých končin (doslova, v té přírodě a tak jsem si připadala jako na konci světa, jen to wifi volné připojení to kazilo), provětrala se na čerstvém vzduchu, protáhla nohy na pětadvaceti kilometrech a ochutnala speciality tamních restaurací. Ale pojďme to vzít popořádku.

úterý 15. července 2014

Čtení Tampy vede nejen k provinilému vychutnávání

Nevěděla jsem, že je to jakýsi bestseller. Neměla jsem ani zdání, že to někdo porovnává s Lolitou, neboť jsem ji nečetla. A vlastně jsem ani netušila, jestli se mi to bude líbit. Jestli tomu budu rozumět. Jestli si nebudu připadat hloupě během čtení. A víte co? Vznášela jsem se na stránkách neobyčejně nemoralistického příběhu stejně krásně jako mé letadlo na Maltu nad nekonečně azurovým mořem.

neděle 13. července 2014

Nezapomenutelně okořeněná a nezapomenutelná Malta

Ciao amici aneb Vaše Pampeliška, lehce opálená, silně dezorientovaná a nepopsatelně rozohněná, je zpět na své rodné hroudě! Pohodlně se usaďte, neboť Vás čeká očekávaně nekonečný příběh jednoho, vlastně dvou týdnů jedné puberťačky, která si jela procvičit angličtinu, stihla přitom téměř poblít nafrněnou Španělku, udělat několik unuděných selfie a zamilovat se do Itala italštiny. Prvních prázdninových čtrnáct dní bych si ráda uchovala nejen v paměti, ale nechala neblednoucí červeň otisknout se i ve svém srdci, takže prosím omluvte detailnost a rozsáhlost následujícího výžbleptu.

čtvrtek 10. července 2014

Děti mají těžké dětství

Protože si všímám tolika špatností páchaných na dětech a protože bych se k tomu chtěla vyjádřit. 


úterý 8. července 2014

Let

Psáno v nebeských výšinách kdesi nad italským sluncem provoněným odpoledním životem

pátek 4. července 2014

Barevná knihovnička

Řekla jsem si, že by to chtělo nějaký ten knižní příspěvek. A fotit samotnou knihovničku mi nepřišlo dost originální. Tak jsem si (místo přípravy na Maltu :D) sedla před knihovnu a seřadila knížky podle barev. Tak se pokochejte. 

neděle 29. června 2014

Velký Gatsby je jako dozrávající víno

O slavném díle americké literatury raného dvacátého století jsem se dozvěděla díky loňskému filmovému zpracování s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Ačkoli jsem film neviděla a chystám se tak učinit nejdříve za pár týdnů, knihu jsem si už dlouhý čas chtěla přečíst. Z přečtení knihy i reakcí na ni jsem vyrozuměla, že postavení této knihy v americké literatuře je podobné postavení naší Babičky - národní klenot, jehož nesmírnou hodnotu už málokdo chápe, ale nadále zůstává nedotknutelný.

pátek 27. června 2014

Zvonek zvoní, škola končí

Jo, kéž bych mohla tak velkolepě vyjít před majestátní a reprezentativní budovu zchátralého gymnázia jako Zuzka Norisová a stejně krásným hlasem se vznášet v melodiích známé písničky z muzikálového filmu Rebelové. To by to byl parádnější odchod ze života terciánky...

středa 25. června 2014

Úspěšné zakotvení ve třetím přístavu může být velmi obtížné

Poslední dobou jsem si historické romány oblíbila. Když se mi v květnu poštěstilo získat knížku z období Velké francouzské revoluce, měla jsem velkou radost. Ačkoli je kniha, o níž budu dnes psát, druhým dílem příběhu francouzské rodiny, která kvůli revoluci musela opustit svou zem, první knihu Kočár do neznáma jsem si nezakoupila ani jinak nepořídila. Naštěstí pro mě byl děj předchozí knihy popsán v prologu a v samotném příběhu se o něm hodně mluvilo, takže až na nějaké nejasnosti jsem se v životních příbězích hlavních hrdinů zorientovala.

pondělí 23. června 2014

Zprávy z knižních světů, bazar knih a menší poptávka

Dlouho jsem na psaní o knížkách neměla náladu. Nedivte se - od ledna do dubna jsem nepřetržitě recenzovala a v květnových dnech se mi opravdu nedařilo nic smysluplného napsat, navíc mě navštívila Múza a s tou se nerada hádám. Jenže teď se do hry opět vrací Knihomol a ten jednoznačně vylučuje nějaké tvořivé akty s Múzou, naopak upřednostňuje své audience a vtírá se mi do volného času. Tak by nebylo od věci ukojit jeho touhy a poreferovat vám o mé současné knižní situaci, plánech do budoucna (léto knížek čas, že ano), informovat vás o skvělém bazaru mé maličkosti a nakonec se poptat po nějakých těžko sehnatelných knížkách. Jste pro?

sobota 21. června 2014

Jarní okamžiky, nad nimiž oko doposud nemžiklo

Původně jsem tuto prezentaci, poskládanou z fotek nafocených od března do konce května, tvořila na hodinu výtvarné výchovy, kde jsme si ji měli pouštět. Bohužel z toho sešlo a mně by bylo docela líto, kdybych dvě hodiny práce na jednoduchém filmu v MovieMakeru proklikala a proseděla zbytečně. Tak se můžete pokochat, pokusit se přežít hudebně nesourodý pelmel skladeb nalezených v počítači a třeba i napsat váš názor na fotky, zpracování a obecně letošní jaro, pokud vám tedy k takovému činu zbudou po vyčerpávající prezentaci nějaké síly. :)

pátek 20. června 2014

Srdeční proudy


Přála bych si někdy zaposlouchat se do svého srdce. Ne do těch rytmických period uvnitř mě, ale do melodie hloubi vlastního já. Co bych právě teď slyšela?

pondělí 16. června 2014

Jsi


Jsi dítětem půlnočně padajících hvězd,
jsi semínko naděje unášené chmýřím,
jsi majákem života mých bloudivých cest.

neděle 15. června 2014

Dystopie aneb bledá budoucnost jako inspirace současných bestsellerů

Zhruba před půl rokem se mi dostalo příležitosti číst si knižní novinky všemožných nakladatelství a tomu se samozřejmě nedá odolat. Coby čtenář koutkem oka sledující aktuální bestsellery a knižní aférky jsem z pochopitelných důvodů začala sahat po titulech, jejichž název už jsem někde zaslechla a které pro mě tím pádem nejsou tak cizí. Antiutopických knih je na pultech knihkupectví dnes opravdu hodně, dozajista jsem nepřečetla všechny a s velkou pravděpodobností nebudu nikdy jejich vášnivým fanouškem natolik, abych si všechna tato díla vybarvující naši budoucnost do tmavých odstínů přečetla. O těch, které mýma rukama prošly, bych však v souvislosti s tématem týdne v Klubu snílků chtěla něco málo napsat.