neděle 13. října 2013

Týden úspěšný

Dny se zkracují, je to znát. Nejenže stíhám o polovinu věcí méně kvůli brzkému stmívání a pozdnímu rozednívání, ale i mé nálady jsou zvláštější, svítím už od šesti hodin a v noci mám silné chlupaté froté ponožky, abych ráno na nohou našla všech deset prstů. 

Ale překvapivě se v tom šíleném podzimním měnění dá žít. A to docela úspěšně. Tenhle týden jsem měla úspěšný - jak ve škole, tak mimo ni. Ostatně o tom víc v jednotlivých radostech... :) 

1. Minulé pondělí jsem o lesním rohu, na který hraji, psala. Každé pondělí si ho nosím do školy, odkud mířím do hudebky. Ale přemluvila jsem svého učitele, aby mi (samozřejmě za školní peníze) koupil druhý, abych si nosila pouze nátrubek a noty. Trvalo to dobrý půlrok, než mi toto pondělí oznámil, že ho sehnal. Novou, o pět tisíc levnější hornu v F-ladění s moderním měkkým pouzdrem a nerezavějící ladičkou. Byla to pro mě skvělá zpráva a do konce října mám slíbeno, že ho dostanu. :) 

2. Ani bych neřekla, jak může být kocour, konkrétně Váša (dříve Máša, o které jsem psala, zjistili jsme totiž, že je to kluk :D), přítulný. Většinou spíš zlobí, škrábe sedačku, honí Bertíka a kouše Bětušce plyšáky. Ale v úterý se mi rozvalil v posteli na neustlané peřině (zrovna jsem měnila povlečení) a předl, předl, předl. Krásněji než ten kocour s botama, až jsem z toho byla na měkko. Pak přišel Bertík, lehl si k němu a spali tam dobrou hodinku společně, než jsem se nakutě odebrala já. 

3. Také jsem to v pondělním článku zmiňovala. A sice, že ve středu jsem hrála se svou sestrou, která se učí hře na pozoun, v městském divadle ve Slaném. Je to malé divadlo, ale hraje se tam díky optimální akustice výborně. A že se nám to povedlo! Pan učitel nás doprovázel na klavír, já hrála hlavní hlas a Anča druhý, lehce doprovázející. Nejvíc mě však potěšilo, že jakmile jsme vstoupily na pódium, začaly si malé děti, kterým byl koncert určen, ukazovat na můj nástroj a správně vykřikovaly "To je lesní roh!". Můj nástroj obvykle nikdo moc nezná a tak mě to nesmírně potěšilo. :) A jak jsem už zmínila, koncert dopadl dobře. 

4. Co se vám vybaví, když napíšu Demi Lovato? Někomu jakási zpěvačka, někomu představitelka Mitchie ve filmech Camp Rock, někomu možná někdo jiný. Já jsem se do ní nejspíš zamilovala. Všechny písničky, které nazpívala, jsem si během tohoto týdne přehrála nejméně dvacetkrát. Naučila jsem se několik nových, do telefonu taky něco málo přidala. Nedá se to považovat za úchylku, protože Demi jako běžně žijící osoba mě nijak moc nezajímá, ani nevím, jakou má teď barvu vlasů. Jde spíš o její hlas, který jsem si v kombinacemi se zvučnými melodiemi a originálními texty zamilovala. :) 

5. Přijela k nám Srbka. Jmenuje se Karla, je z Nového Sadu a spolu se svými spolužáky se účastní výměnného pobytu mezi gymnáziem v Novém Sadu a tím naším, ve Slaném. Vyměňuje se s Ančou, která někdy na konci školního roku pojede na pět dní do Srbska. Karla je skvělá společnice. Je jí šestnáct a na svůj věk umí plynule anglicky, s komunikací nemá vůbec problém a naopak je dost upovídaná, což je jen dobře. V tuto chvíli je se svými spolužáky a spolužáky mé sestry, kteří ubytovávají ostatní Srby, na bowlingu. Včera jsme koukaly na Zatmění, v angličtině s anglickými titulky, což mě bavilo. Přitom jsme si totiž dost povídaly a i když jsem v tomhle případě dost tichá, rozmluvila jsem se. :) Proč jsem tichá? Inu, bojím se dělat chyby. A nesmějte se, já vím, že dělat chyby je přirozené...

6. Celý týden bylo hnusně. Pršelo, foukalo, bouřilo se. Na příjezdové cestě k našemu domu je rybník bahna, přes který jde jen s obtížemi projít. A i tak mám úplně zablácené boty. Proto mě potěšilo, když v sobotu dopoledne přestalo pršet. I vyšla jsem si s Bertíkem na procházku po ulicích osázených opadavými listnáči, abych zachytila nějaké ty podzimní barvy. A povedlo se, procházka se svým cílem zdárně splněna! :) 

7. A proč že to byl týden úspěšný? Jedním důvodem je povedený koncert, o němž jsem psala v bodě číslo tři. A pak je tady samozřejmě škola, ve které se mi tento týden docela dařilo. Vlastně, vůbec nic jsem nezkazila. Jednička ze zeměpisu (ráda bych viděla, jak se tvářila na mou písemku. Profesorka nám řekla, abychom se rozepsali o geologickém vývoji České republiky a já popsala asi pět stránek. :D), jednička z informatiky, jednička z matematiky, jednička z češtiny, plný počet bodů z celohodinového testu z němčiny. Dokonce i výtvarka se mi dařila, povedla se mi nakreslit docela ucházející sedící postava. Nemá to být vychloubání, vůbec ne, ale upřímně, kdo by nebyl rád, že se mu ve škole daří. :) 

A jelikož jsem tento týden vážně propadla Demi Lovato, nemůžete čekat jinou písničku, než právě nějakou od ní. A to konkrétně Two Pieces. Líbí se mi melodie... :) 

Krásný večer a ještě krásnější snění! 
Kariol

Žádné komentáře:

Okomentovat