Týden správně podzimní

Tenhle týden utekl nečekaně rychle. Všechno je šíleně zrychlené, jako by den už ani neměl dvacet čtyři hodin. Probouzím se nevyspalá, i když v noci spím jako zabitá, chodím si lehnout relativně brzy a z postele vstávám až po osmi hodinách spánku. Hřeju si nohy o topení, ke kterému jsem si přisunula postel. To je taky známka podzimu - konečně se u nás topí a já tak můžu chodit v normálních ponožkách a tričku s dlouhým rukávem, žádné mikiny a papuče po mamce. 



S podzimními zamračenými dny se mi spojuje popíjení čaje, knihy, barevné listí a ranní mrazíky. A během těchto sedmi dnů jsem si všechny symboly mého podzimu užila, možná že příliš. Však o popíjení čaje před vámi mluvit nemusím, protože jak jistě víte, celý tenhle týden byl v mém koutku zasvědcen vyhlašování čajovníkové soutěže. :) 

1. V odpoledních hodinách posledního zářijového dne se rodiče vypravili na Kladno do nemocnice na jakési vybírání krve či co. Měli se vráti za třičtvrtě hodiny, vrátili se za víc než hodinu a patnáct minut. Bylo to podezřelé, zvlášť když se tak uculovali. Nakonec z nich vylezly dva nové mobilní telefony Samsung Galaxy Ace 2, jeden černý a jeden bílý. Zatímco sestra byla vzteky bez sebe, že rodiče šetří každou korunu a pak jdou a koupí si telefon, na kterém neumí ani napsat zprávu, já byla docela ráda. Už jen proto, že v jejich telefonech je připojení k wifi a tak mám jistotu, že mi mamka nebude neustále vysedávat u počítače - nehrozí tak, že by mi klikla někam, kam nemá. :) 

2. První říjnový den byl pro mě dlouho očekávaným. Už od července jsem měla podanou přihlášku do Klubu snílků, ale nebyla jsem si jistá, jestli budu přijata. Přeci jenom na blog nepíšu tolik tvorby, jako kdysi Ebolin. Nicméně jsem po přečtení zeleného ano pocítila nutkání vyskočit od notebooku a zatancovat si něco. Škoda, že žádný radostný tanec neumím. :) A rozhodla jsem se, že budu (alespoň nějakou dobu) správný snílek a budu se zapojovat do projektů. Ale myslím, že to udělám formou článků - vždycky třeba pět iluzí do jednoho článku, deset fotografií, .. :) Snad to nebude nikomu vadit, zkrátka to tu nechci mít začlánkované při té spoustě námětů, které ještě musím sepsat. :) 

3. Nevím jak vy, ale já tak nějak žiju heslem, že bez sluchátek ani ránu. No, těch ran bez sluchátek bylo dost, protože jsem si je dala do nějaké tašky a od té doby nemůžu ta svá najít. Naštěstí můj strejda v hospodě vyhrála zelená sluchátka Staropramen. Ale jelikož by je nevyužil, svěřil ten zelený poklad k anonymnímu poslouchání hudby mně. Mám z toho radost, že zase můžu poslouchat. V autobuse, ve škole, večer při usínání. :) 

4. Nemám ráda zimu. Tedy, myslím to ranní chladno, do kterého musím ve všední dny vycházet z vyhřátého domova. Ten mráz je příšerně studený, už jsem vytáhla ze skříně zimní bundu a prstové rukavice. Ale někdy je mrazík docela příjemný. A hlavně, je fotogenický! Skrz nádherné ornamenty na zamrzlém okně auta se na mě ráno co ráno usmívá, vybízí k vyfocení. A to bych mu přece neudělala, abych pro potěšení mé i jeho nezmáčkla spoušť na foťáku. :) 

5. S koncem čajovníkové soutěže přišla řada na mě. Jednak, abych ohodnotila a uveřejnila všechna dílka, která se v čajovníku sešla a taky jsem musela (a stále musím) opatřit ona drobná překvapení. To by člověk nevěřil, co se mu při tom může přihodit. Mně konkrétně to, že se mi do nákupního košíku zdarma dostal šípkový čaj. A musím vám říct, že ve spojení s lžičkou pampeliškového medu, domácky vyráběného, chutná výtečně! :) 

6. Už je tomu nějaký pátek, co jsem narazila na prosbu Maky Orel. Potřebovala zrovna korektora, který by jí pomohl zkontrolovat její první díl série 3 ŽIVLY. I chopila jsem se příležitosti zkusit si něco, co bych sama ráda v daleké budoucnosti jeden čas prováděla. :) Ke knížce jsem se dostala až po takové době, ale i tak jsem nesmírně ráda, že jsem Maky napsala. Příběh, který vypráví, se mi moc líbí a čte se mi neuvěřitelně dobře, červených škrtanců v textu napáchám jen minimum. A navíc, Maky mi svěřila své pisálkovské postupy, které mě utvrdily v tom, čeho se tak bojím - že všechno jde, ale musí se chtít a musí se vytrvat. :) 

7. A posledním bodem nemalých radostí číslo šest jsou nové filmy, které jsem během týdne zhlédla. Konkrétně jsem dokoukala celý animovaný seriál X-men, plus jsem se podívala na všech pět filmů s mutanty s genem X spojenými. Do toho jsem měla příležitost vidět několik vážně dobrých animáků a chvíli jsem ujela na High School Musical. No jo, na blbosti mě užije. :) 

Jak jsem napsala v sedmém bodu, ujela jsem na Muzikálu ze střední s Vanessou Hudgens a Zacem Efronem v hlavních rolích. Neříkám, že se mi to celé líbilo, některé písničky mi do noty nepadly, ale některé melodie s texty mi stále znějí v hlavě. A právě jednu z těch pěkných písniček přidám jako závěr tohoto článku, tohoto týdne. :) 

Kariol

Komentáře

Oblíbené příspěvky