neděle 22. září 2013

Týden mlsací

Narozdíl od předchozího týdne, kdy jsem si teprve začala uvědomovat přítomnost školních povinností v mém volném i nevolném čase, se tenhle týden nesl spíš v duchu klidu. Žádné emotivní výpadky normálních nálad, žádné pubertální hádky z principu s rodiči. Dokonce ani žádné větší pošťuchování se sestrou nebo nějaká nepohoda se spolužáky či učiteli. Zkrátka naprosto klidný týden, skoro ideální. 

Je zvláštní, že i když mých sedm dní bylo takhle pohodových, musím si teď namáhat hlavu s tím, jaké radosti do článku napsat. Protože buď úsměvy v tomto týdnu tak překypují, že si nedovedu vybrat sedm největších z nejmenších radostí a nebo to byl tak obyčejně klidný týden, že se vlastně žádných sedm bodů ani zaplnit nedá. A teď ještě zjistit, co je vlastně pravda. :) 

1. Neznám nikoho, kdo by si nerad prohlížel svoje fotky z dětství. Objevila jsem na starém domě několik alb s fotografiemi z dob, kdy jsem se narodila, kdy mi byl půlrok, rok, dva.. A taky fotky mamky coby batolete, dědy a prastrýce v předškolním věku a svatbu dědy a babičky. Opravdu to pro mě byla radost, sedět v posteli a prohlížet si zapomenuté vzpomínky z dětství mého i mých příbuzných. :) 

2. Někdy na začátku primy jsem se každou sobotu ráno dívala pravidelně na seriál X-men na Nově. Líbily se mi jisté dívky Rogue a Shadowcat. Po dlouhé době jsem si na seriál vzpomněla a zatoužila jsem znovu se do příjemných dvacetiminutových epizod ponořit. Už pár dní předtím jsem nějaký odkaz na online přehrání či stažení seriálu koukala na internetu, ale nenašla jsem nic víc než hrané verze Wolverine. Až v úterý se na mě usmálo štěstí a já narazila na jeden web, kde jsou všechny díky všech sérií k dispozici. :) 

3. Myslím, že jste už určitě viděli upoutávku ke strhujícímu novému filmu Colette podle novely Arnošta Lustiga. Mamka měla pana Lustiga jako spisovatele v oblibě, dokonce se s ním setkala naživo na svém dávném pracovišti. Sice od něj nečetla všechno, Colette taky nemá přečtenou, ale na film se s námi chce vydat v nejbližší době do kina. A při té příležitosti, když jsme se ve středu procházely po Slaném, koupila v knihkupectví knížku Colette. Jako první jsem si ji zabrala já, protože mě Prázdné místo od Rowlingové příliš nebaví a naopak Colette mě opravdu zajímá. :) Takže mám nový papírový přírůstek ve své malé kouzelné knihovničce. :) 

4. Nenávidím chození k doktorce, nebo v mém případě k dětské lékařce. Ať už se jedná o pravidelné obroční prohlídky, očkování či odběr krve, nikdy se mi do její ordinace nechce. Není to vina mé lékařky, spíš obecně nerada chodím do prostor nemocnice. Tento týden jsem se musela vydat na třetí fázi očkování proti rakovině děložního čípku. Zrovna injekce při tomhle očkování jsou nepříjemné, ruka mě bolí vždycky ještě několik dní potom. Ale to nejlepší - třetí fáze je zároveň fází poslední. :) Takže se za paní doktorkou podívám zase až na patnáctileté prohlídce. :) 

5. Pátky jsou ve škole zasvědceny písemným testům z matematiky. Minulý týden jsem svou první letošní písemku z toho hrozného předmětu totálně pokazila, hůř už to snad ani nešlo. (A to myslím doslova, ne žádné že z trojkou se boří svět. Zkrátka jsem měla téměř plný počet záporných... -_-) Ale po mém neúspěchu jsem se začala připravovat, prostě si doma počítám probíranou látku z Bělouna. Písemka tohoto týdne mi tedy připadala jednoduchá a její řešení mi nedělalo problém. A na internetu se dnes objevila v kolonce předmětu Matematika krásná stoprocentní jednuška! :) Tak doufám, že už žádné propadáky nebudou a linie vynikajících se bude jen rozvíjet. :) 

6. V sobotu jsem na blog přišla víceméně nadšená. Páteční půlnocí totiž skončila Čajovníková soutěž. Že skončil termín přijímání dílek, to není radostné, protože mě vždycky bavilo zaslané příspěvky číst. Ale na druhou stranu jsem ráda, že se mi v emailové schránce sešlo tolik povídání i obrázků ze dna čajové konvice. :) V prvním říjnovém týdnu si příspěvky budete moci přečíst a samozřejmě s Luné vyhlásíme vítěze... (ale o tom všem až v příslušných článcích :)) 

7. Vaření je skvělá věc na odreagování, ale zároveň se u něj může člověk pekelně zapotit. Tento víkend jsem se v kuchyni držela víc než obvykle, sobotní oběd a nedělní zákusek byly mou prací. S kuchtěním sladkého zákusku v podobě čokoládových muffinů mi (bohužel) pomáhala Anča, takže jsem na to neměla klid a akorát jsem se s ní hádala o hloupostech - třeba jakou čokoládu do muffinů dáme. :) Nakonec to dobře dopadlo, muffiny se jíst daly a brzy můžete očekávat recept ;) 

Oproti minulému týdnu, kdy jsem hudbu nechala denně vyhrávat z reproduktorů, jsem v tomto týdnu moc písniček neposlouchala. Vlastně jsem si na youtube pouštěla dokola jen jednu písničku - Guten Tag, Wie heißen Sie?, kterou jsem se musela naučit do školy. Je to hrozná písnička, a horší je, že si ji pamatuji a pořád si ji musím broukat. :D 

Kariol

Žádné komentáře:

Okomentovat