úterý 3. září 2013

Procházka Prahou

V neděli při příležitosti zmiňování svých týdenních radostí jsem vám slíbila sepsání článku o mé procházce Prahou s královnou bílých růží, s Annikou. A jelikož bych se o svůj neobyčejně obyčejný den posledních okamžiků léta moc ráda podělila, píšu už teď, dokud mi vzpomínky z hlavy nevytěsní těch sto třicet květin, které se na pondělní hodinu biologie musím coby na první letošní test naučit poznat a určit. 


Nápad, že bych se mohla vypravit v posledních srpnových dnech do Prahy, přišel spolu s náhodným objevením jízdenky do metra, kterou jsem si zakoupila, byť ve spěchu zapomněla odcvaknout, při červnovém srazu právě s královnou bílých růží Annikou a dívkou z polárních legend Luné na pražském Chodově. Když jsem na jízdenku takhle zpětně narazila, rozhodla jsem se, že páteční den nestrávím nad herbářem, který jsem musela dodělat, ale že se podívám po dlouhé době do našeho hlavního města, podle mého města historicky i tak nějak všeobecně krásného. A při té příležitosti jsem se domluvila s Annikou, že bychom se mohly sejít. 

V pátek jsem v jednu hodinu vyrazila ze slánského autobusového nádraží směrem Praha - Dejvice. Čtyřiceti minutovou cestu jsem strávila ve společnosti své spolužačky, která si potřebovala doplnit svou už tak přeplněnou skříň. Metrem jsem z Dejvické během chvilky byla na Staroměstské, kde jsem několik minut čekala na Anniku. Ta se nakonec objevila v nádherné krémově bílé halence a s kouzelným copánkovým drdolem. 

Napřed jsme zamířily do Galerie Pastelka, kde jsme se chtěly podívat na sešity s ilustracemi Marie Brožové. Věděly jsme, že paní malířku nepotkáme, protože právě dokončovala obraz z krásným nočním jednorožcem na Černém mostě. V Galerii nás však obsloužila milá slečna, navíc atmosféra dýchající ze všudypřítomných obrázků pastelkové víly dělala z celé malé místnůstky kouzelné místo. 

Odcházela jsem z Galerie se dvěma novými pohledy, s obrázky Poslední den prázdnin a Hudba. Pak jsem si ještě zakoupila záložku s obrázky v motivech podzimu - ideální ozdoba knih, které se chystám číst - a neodešla jsem ani bez sešitů, konkrétně jsem si vybrala obálky s kresbami Kniha života a Anděl učení. Vím jistě, že jeden z nich, pravděpodobně Knihu života, použiju na zapisování výkladu dějepisu, ale těžko říct, jak skončí druhý. Možná si ho schovám na památku, nebo ho věnuji biologii či jinému předmětu. 

Jelikož jsem v centru Prahy byla naposledy před dvěma lety a tudíž vlastně vůbec neznám zdejší končiny, poprosila jsem Anniku, jestli by trasu naší procházky, které přálo i výborné slunečné počasí, nevymyslela ona jakožto zkušená Pražanda. Nakonec jsme se vydaly ze Staroměstského náměstí na Náměstí republiky, přešly jsme Štefanikův most, pokochaly jsme se výhledem na Prahu z Letenských sadů, prošly kolem letohrádku královny Anny, podívaly se na katedrálu Sv.Víta na Pražském hradě, odpočinuly si v kouzelné Valdštejnské zahradě a vracely se přes Malostranské náměstí a lidmi přeplněný Karlův most zpět na Staromák, pak jsme si zašly do samoobsluhy koupit pití a nějakého nanuka a ulovily jsme pro sebe kousek lavičky ve Františkánské zahradě. 

Povídaly jsme si o všem možném, probraly jsme svět blogový i události z reálného života, prázdninové zážitky, problematiku školy, učení a budoucnosti státních maturit, plány do budoucnosti, blogová království a blogování jako takové, tvoření, přátele a spoustu dalších (ne)smysluplných témat. Dozvěděla jsem se například, čím by Annika po vystudování japanistiky na Karlově univerzitě chtěla být, nebo že se v Praze v pátek hraje (vlastně hrál) zápas mezi Chelsea a jakýmsi německým fotbalovým týmem, jehož název jsem úspěšně zapomněla. Cestou po Karlově mostě na Staroměstské náměstí jsme potkaly několik skupinek oblečených buď červěně oblečených, nebo v modré barvě Chelsea. Nakonec mi Annika zakoupila lístek na metro v tom hrozném automatu, v jehož tlačítkách se já vůbec nevyznám (zkoušela jsem to při čekání na Anniku před začátkem naší procházky) a doprovodila mě na Dejvickou. 

A jelikož celé odpoledne probíhalo vklidu, bez komplikací, trapného ticha, ztrát či nevídaných nálezů, muselo se právě při našem loučení něco zvrtnout. Autobus do Slaného mi jel v 17:40, přičemž metro nám na Dejvické zastavilo krátce po půl. Stihla bych to úplně v pohodě, kdybych já hloupá nevylezla špatným východem a ve změti kruhového objezdu, domů, aut, autobusových zastávek a autobusů, se nějak nezamotala a neztratila. Bohužel můj úplně zamrzlý a nefunkční orientační smysl by mi bez pomoci mamky na telefonu řekl jen to, že můj autobus parkuje u nějakého domu se schody poblíž jakéhosi rozestavěného místa a vchodu do metra. 

Nakonec jsme zjistily, že jsme vylezly špatným východem. No jo, jsem zvyklá, že v tom našem zapadákově je ze všeho jeden, maximálně dva východy. :D Autobus však záhadně stál na svém stanovišti a proto jsem se narychlo rozloučila s královnou bílých růží a odjížděla domů. 

Cestou mi v uších vyhrávala Evanescence a já si v klidu prohlížela zakoupené obrázky nebo jen tak čučela z ušmudlaného okna. Zachytila jsem svým foťáčkem i prašný oblak nad polem - vypadal by epicky a kouzelně, kdybych si nevšimla traktoru mizejícího za ním. 

Doma jsem zjistila, že se mi na nohách udělaly tři puchýře - konkrétně na patě a dvou prstech. Sice se mi mé nohy zničily, ale poučení z toho plyne - už nikdy si na nějaké procházky nebrat balerínky. Vážně úděsné. 
Celý den bych takhle zpětně mohla zhodnotit nejlépe, jak se dá. Annika mi udělala milou společnost předposledního srpnového dne a zároveň byla skvělou průvodkyní po historickém centru Prahy. 
Děkuji tímto královně bílých růží za zpříjemnění končících letních prázdnin! :) 

Kariol 

P.S.: Tak a teď můžu podrobnosti o výletě do Prahy vklidu zapomenout a začít se šptit onu botanickou složku lučních květin a polních plevelů. :) Mimochodem, kdyby vás tak zajímalo, jak probíhal první a druhý školní den - rozvrh máme příšerný, domů se dostanu až v pozdních odpoledních hodinách, učitelé nám s vyjímkou matematiky zůstávají stejní, takže alespoň částečné plus. Na matematiku budeme mít obávanou paní profesorku, i když po jejím dnešním představení působí docela dobře - přísná, zásadová, systematická, ale snad i hodná a tolerantní. Uvidím. Zítra se začínáme učit, zrovna máme osm hodin, to abych se pomalu připravila. Už teď jsem z toho všeho unavená. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat