úterý 20. srpna 2013

Chroust v hlavě

Určitě to znáte. Každý z nás měl někdy takovou prapodivnou náladu - nejraději by vybuchl smíchy, vybrečel moře, nostalgicky si zavzpomínal a bezmyšlenkovitě vypnul, a to všechno nejlépe najednou. Život je zvláštní, ale právě proto možná stojí za to žít. Nikdy nevíte, co vás potká, co se vám stane, na koho narazíte, ale i přes tu nejistotu jdete budoucnosti vstříct. 



Ehm, a teď asi upozornění. Pod článkem se dočtete výžbleptu mých myšlenek a nezáživného trávení uplynulých dní, nic pro akční bytosti či tvory lačnící po moudrých řádcích. Jen má nepromyšlená touha po vykecání se. A neříkejte, že jsem vás nevarovala!!! :D 

Dočetla jsem O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby a nemůžu se dočkat šest-a-dvacátýho srpna, až vyjde druhý díl. Mamka mi slíbila, že mi knížku koupí, ale vím, že dřív jak v září to nebude. Za srpen jsme toho utratili až až. Mám nový školní batoh, nijak levný, ale pěkný, pohodlný a velký. Ne, že bych velký potřebovala, když letos budu mít dvě sady učebnic (jednu ve škole, druhou doma, takže se zbavím pořádného nákladu). 

Taky jsem uprosila mamku, aby mi koupila jednu skvělou mikinu. Má díry na palce a kupuci. Ještě mi nepřišla, doufám, že mi bude dostatečně volná, nemám ráda upnutý mikiny. Je zvláštní, když si nemůžete vybrat oblečení ve vaší oblíbené barvě, protože ji nemají, nebo protože by vám neslušela. Tmavě modrá je moc tmavá, bílá se hned ušpiní, zelená vypadá jako sepraný maskáčový kalhoty a růžovou bych si nevzala. Takže zbyla příjemně šedá - jo, budu zase šedá myška, ale nějak mi to nevadí. Šedá je neutrální, fajn. 


Čtu Saturnina. Válím se u toho smíchy, za pochodu koukám na docela dobrý a přesný filmový zpracování s Víznerem a Havelkou. Dostává mě teta Kateřina, její hlášky a ve filmu dost dobré "Milouši!" (čas 04:17). Kdo tohle komické dílo od Jirotky četl, ví, o čem mluvím. (Ještě teď se směju dialogům typu: "Přinesla jsem ti med, ... přinesla jsem ti kompot, ... přinesla jsem ti žloutek s cukrem." "Já nic nechci, neruš mě!" "Přinesl jsem ti červy" nebo Napadlo mne, že vzhledem k tomu, kolik lidí dostal ten dobrý muž z postele by se neměl jmenovat Brudík, nýbrž Budík a to rr by mohl dělat. (citace str.144)) 

Zavzpomínala jsem si na Ebolin. Četla jsem si Vendin článek o mém zmizení a komentáře pod ním. Když nad tím tak uvažuji, nevím, jestli mám být ráda, že mi smazáním mého virtuálního světa někdo dal možnost začít znovu a lépe, nebo mám být pořád ještě naštvaná, že kvůli tomu pitomému tvorovi, který klikl na "smazat" jsem ztratila půl roku internetového života a reálný času, jež jsem mu věnovala. 


Zkoušela jsem uplést náramek přátelství. Už vím, proč se to tak jmenuje a je to docela výstižné, protože když už vám ho někdo uplete, můžete si být jisti, že pečlivě vážil, komu ho dát a tudíž vás považuje za přítele. Takže si doopravdy vážím náramku od Anniky! Raději nebudu zmiňovat, jak dopadlo to mé tvoření, ona totiž tahle práce potřebuje trpělivost a já zpravidla, když mi něco nejde, nějak tuhle vlastnost postrádám. Takže po dvou příšerně vypadajících řádcích jsem nakvašeně vyhodila bavlnky do koše s tím, že si musím sehnat lepší bavlnky a kuchyňskou svorku, ale myslím, že to zapříčinila spíš naštvanost z mé nešikovnosti. 

Jsem nějaká aktivní. Zase jsem začala fotit, poslala jsem fotku do klubu do příslušné rubriky, přidala jsem recept do nové rubriky Gurmánka a taky do Kreativního koutu. Škoda, že nemám vlastní vzhled, hned bych běžela na Designérský pranýř. Taky jsem se stala redaktorkou Blogosvěta, píšu o zajímavých blogách. Začala jsem Annikou, ale brzy se tam objeví spousta dalších, které navštěvuji. Protože já zásadně navštěvuji jen zajímavé blogy! :) 


Už jste někdy viděli šílence, který v bouřce a naprostém lijáku tancuje na zahradě? Ne? No, to buďte rádi. Asi mi opravdu někdy hrabe. Ale co čekat, když po dlouhé době prší? Oslavný tanec! :D 

Uvažuju, že se zapojím do projektu (Ne)Malé radosti a taky 365 dní, o obou dvou už jste určitě slyšeli. Asi bych je spojila dohromady. Ale ještě váhám. 

Trochu netrpělivě čekám na vzhled od Dincie. Ale na druhou stranu jsem si na tuhle fialkovou Zemi Nezemi nějak zvykla a bojím se, že si jen tak nepřivyknu na zelenou/modrou variaci mého blogového kabátku, který doufám brzy bude mít Dincie dokončený. 


Když už mluvím o těch vzhledech, založila jsem si blog. Jmenuje se "kariol-vzhledy.blog.cz" a už jsem tam přidala všechny čtyři kabátky, které Kariolin koutek během toho téměř půl roku vystřídal. 

A navážu na zakládání nových blogů, i když trochu jinak. Obnovila jsem články na blogu Sedmikrásky a Cielin. Škoda, že u Ebolin a Airen to nejde, je to jako díra v dějinách mého vývoje. No, nějak se to přežít dá, musí... 

Mám chuť zase měnit názvy rubrik. Jsem fakt strašná! Jak někomu můžou vydržet rubriky beze změny třeba rok, dva? Mně jediné, co se během posledních dvou let neměnilo, jsou klíče od domu. I když ne, taky mi přibyly nové, když jsme udělali vrátka a plot...Hlídání Bětky je zajímavý. Na stole mám záclonu od okna, kabely jsem dala na hromadu a internet mi běží přes wifi připojení. V zásuvce je takový ten kryt, aby při prozkoumávání nedostala ránu, dveře jsou zavřený, protože má chuť s nimi pořád vířit vzduch, na youtube mi hraje znělka z Ulice nebo Sama doma. Nechápu, jak může máma to dítě kazit těma seriálama. Bertík se před Bětuší schoval pod stůl, nemůžu hýbat židlí - no to mi řekněte, na co mám kolečkové křeslo, když tu musím bez pohnutí sedět. 


Před chvílí jsme se vrátili z města. Je zvláštní být ve městě, už dlouho jsem zapadlá doma. Už se vážně těším na září! :D 

V knihovně jsem si objednala knížku Stmívání - Grafický román od Kim Young. Jedná se o komiks s opravdu pěknými ilustracemi, které se objevily například v Oficiálním průvodci Twilight, co jsem dostala k narozeninám. 

Začínám číst Šifru mistra Leonarda od Dana Browna. Musím to dočíst do konce prázdnin, protože to mám půjčený od kamarádky. Viděla jsem už film, takže nevím, co čekat, znáte to - filmy jsou téměř vždycky jiný a pak je z toho směs prapodivných pocitů. Nu což... 


Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ale rozhodla jsem se, že od teď budu všechny články zdobit pouze vlastními fotkami. Nepočítám tedy knižní obálky v recenzích či případné fotky z filmů pro doplnění povídání o tom, nebo ikonku, kterou jsem si udělala k projektu 30 days song challenge. Ale jinak, k básničkám, článkům... jednak mě to donutí být trochu kreativní, jednak se budu zdokonalovat a nebude se mi prášit na foťák a taky, když už autorská, tak vážně. :) 

Mimochodem, fotky v tomhle článku, to je takový průřez tím, co jsem nafotila. Taky se mi povedlo zachytit pár čmeldů (nebo Brundů? :)), květinek a podobně. Takže určitě brzy uvidíte v nějakých článcích. ;) 

Tak se mějte kouzelně, doufám, že ten, kdo to četl (jestli vůbec někdo) mě nemá za psychicky narušeného puberťáka... Krásný zbytek léta! :) 
Kariol

Žádné komentáře:

Okomentovat