Bouřlivá


Tichý vítr mi cuchá vlasy, 
ochlazuje se horký vzduch 
a uprostřed nebeské krásy
se tvoří šedě pochmurný kruh. 

Náhle se nade mnou rozpínají 
oblaka smutně zbarvená, 
dech se mi okouzlením tají, 
zůstávám, leč jsem znavená. 

Mám chuť obejmout mraky bledé,
barevné jako mé pocity, 
zrcadlím se v té zoufalosti šedé, 
můj svět je jí celý pokrytý. 

Alespoň něco tady existuje, 
k čemu se můžu přiklonit. 
co v oblacích jen tiše pluje, 
postrádá záři, nezná smích. 



Cítím se často jako bouře, 
melancholicky unavená. 
Plná hořko-sladkého kouře, 
do beznaděje polapená. 

Tiše se k lidem přibližuji, 
často přijdu bez povšimnutí,
jen náznaky se prozrazuji, 
ostatní se mi oddálit nutí. 

Jsem nevyzpytatelně stejná, 
kdy ozvu se, leží ve hvězdách. 
Kdy udeřím, budu neochvějná, 
kdy nechám tě v klidných snách. 

Někdy jsem prudká, nerozumná, 
někdy tichá a vyčkávám. 
Jsem jako bouře rozporuplná, 
já bouřlivou povahu mám. 

Kariol

Komentáře

Oblíbené příspěvky