úterý 9. července 2013

Je čas...

V (ne)dávném červnovém úplňku psala dívka z polárních legend Luné o Zrcadlení přírody. O moudrém pramínku zapomnění na starosti, o přátelství s myšlenkami na jiné věci, než na ty bolestné. Ukázala všem, kteří se potřebují odprostit od obejmutí depresivní nálady i nesmyslného přemýšlení způsob, jak se alespoň na pár chvil plavit v říši jejího moudrého projektu. A jelikož i já potřebuji uvolnit objetí nicnepřemýšlení a nicnedělání, rozhodla jsem se zapojit do kouzelného nápadu princezny šeříkových keřů, která si to určitě zaslouží. A řekla bych, že si ode mě zaslouží víc, než jen několik vět... Ale o tom až někdy v přílivu pocitů nekonečně hluboké dlužnosti...

 ... Je čas věčné lásky i čas neprolomitelného nepřátelství ...
 ... Je čas obdivu i čas nepochopení ...
 ... Je čas upřímné otevřenosti i čas zapřeného schovávání ... 
... Je čas naprostého nicnedělání i čas nezapomenutelných zážitků ... 

... Je čas nespoutané volnosti i čas bezbranného polapení ... 
... Je čas slunce v duši i čas úplné prázdnoty ... 
... Je čas odpuštění i čas chuti se pomstít ...
 ... Je čas přílivu i čas odlivu ...

 ... Je čas lehkomyslnosti i čas přemýšlení ... 
... Je čas konání i čas přihlížení ...
 ... Je čas radostí i čas starostí ...
 ... Je čas zůstat stát i čas jít dál ... 
Kariol

Žádné komentáře:

Okomentovat