Šestiletý přítel

Jako by to bylo včera. Úplně se mi vybavuje, jak jsem byla nadšením bez sebe, když jsem v roce 2007 na skautském táboře rozbalila dopis od mamky a v něm byla schovaná fotka malého, chlupatého, sladkého bílého pejska. Anče přišla také fotka, ale trochu jiná. Od té doby jsem se těšila domů. 


Jakmile jsme přijeli, Bertík, ten malý šmudla, před námi utekl do pelíšku, bál se nás. Ale já a Anča jsme měly takovou radost. Rodiče během naší nepřítomnosti koupili štěňátko s papíry, kterému mamka dala jméno Bertík. Vlastně nevím proč, ale je to hezké jméno. 
Vždycky jsem ho měla ráda. Bavilo mě s ním chodit na procházky, spát s ním v posteli, hrát si s ním. Byl to můj dobrý, čtyřnohý kamarád. 
A právě dneska mu je přesně šest let. 
Od rána jsem se snažila, aby Bertíčkovy narozeniny byly nádherné. Ráno jsem mu k snídani (ehm, obvykle nesnídá) dala šunku od kosti, tu má moc rád. Jindy mu jí nedávám, je drahá, ale dneska mi i máma povolila výjimku. Celé dopoledne jsme společně bloudili po vesnici, vzala jsem ho na všechna místa, která má rád. Od mamky po procházce dostal hovězí maso z polívky. Odpoledne jsem ho celého pročesala, potrbala, vymazlila... Teď (snad spokojeně) podřimuje u mě na koberci. Když zavolám "Bertíčku", zvedne hlavičku, nastraží ouška a čeká, co mu řeknu. Je tak úžasný... 
Takhle vypadá, když zavolám: "Bertíčku" 
Je tak úžasný... 
Tuhle fotku jsem mimochodem posílala do soutěže o nejlepšího mazlíčka, nebo jak se jmenovala. Je z léta 2011. A také jsem jí použila jako ilustraci k básničce o něm na blogu Cielin. 

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, BERTÍČKU! 

Kariol

Komentáře

Oblíbené příspěvky