neděle 10. března 2013

Bojím se...

Bojím se změn k lepšímu žití, 

bojím se dělat chyby. 
Bojím se užít si svoje bytí, 
bojím se dávat sliby. 
Bojím se, že ztratím přátele, 
bojím se, že budu neúspěšná. 
Bojím se tvářit vždycky vesele, 
bojím se, že má bázeň je věčná. 
Bojím se, že kvůli náladám, 
ať jsou depresivní nebo pohodové, 
těm blogerům sbohem dám, 
blogy věčně střídají pouze otrapové. 
Bojím se, že přijdu o polární záři, 
o andílka mého strážného, 
bojím se, že skončím mezi lháři, 
nebudu mít přítele žádného. 
Bojím se, že jsem moc špatná byla, 
co hůř, že špatná budu. 
bojím se, že to o čem jsem snila, 
nemám určeno v osudu. 
Bojím se a je to hloupé, 
bát se a chtít se schovati. 
Časem se radost ošoupe. 
nezbývá, než jen doufati... 
Doufati a modlit se za své sny, 
přát si úsměv nenucený. 
Dokázat si zpříjemňovat dny, 
až teď, když mi úsměv vyhasl, 
jsem poznala, jak byl cenný...

Ve verších se zrcadlí (nebo by měla) bolest a těžká nejistota, nedůvěra v sebe samu. Neschopnost se posunout dál... Také jsem se pokoušela vyjádřit na pár řádcích omluvu všem, které jsem dlouho obelhávala. Mockrát jsem jim řekla jméno mé internetové říše a nyní jsem se bála. Omlouvám se vám, mí drazí. Bála jsem se, že holku, která blogy střídá častěji než povlečení na postel, nebudete považovat za jednu z vás... 
Kariol 
Ebolin/ Sedmikráska / Cielin / Airen

Žádné komentáře:

Okomentovat