neděle 27. října 2013

Týden příjemně zakončený

Zvláštní. Nějak se mi nechtějí psát články, jako by mi skončilo jakési vegetační období a můj elán a chuť sdílet svůj život na blogu vyprchuvály. Jako by se všechna ta předsevzetí o poctivém přispívání na blog ukládala k zimnímu spánku. Ale ne, když už nic jiného, alespoň v Nemalých radostech nepolevím!

neděle 20. října 2013

Týden rozmanitý

Je to zvláštní, ale nějak nevím, co psát. Jak pojmenovat týden, co napsat do úvodu článku. Zdá se mi, že bych se pořád opakovala. I když se nedějí stejné věci, jako před týdnem či dvěma, zároveň necítím potřebu volit nějaká jiná slova pro začátek nedělních nemalých radostí. 

úterý 15. října 2013

Kariolin odraz


Kariol. Dívka, která se už dva roky pohybuje coby neobyčejně obyčejná bytost obývající planetu Zemi ve dvou světech. V tom reálném, kde ji všichni oslovují Vlasto, Vlasti, Gigi; a ve světě blogovém, v němž si nechává říkat Kariol. Ty dvě dívky, reálná Vlasta a smyšlená Kariol, si jsou hodně podobné. Vypadají stejně, většina jejich povahových vlastností se neliší a mají společné i některé sny. O kom mluvit dřív? O cholerickém tvorovi ze zapadlé vesničky Hrdlív, nebo o nenápadné Kariol obývající tento zastrčený koutek ve světě internetu? 

neděle 13. října 2013

Týden úspěšný

Dny se zkracují, je to znát. Nejenže stíhám o polovinu věcí méně kvůli brzkému stmívání a pozdnímu rozednívání, ale i mé nálady jsou zvláštější, svítím už od šesti hodin a v noci mám silné chlupaté froté ponožky, abych ráno na nohou našla všech deset prstů. 

neděle 6. října 2013

Týden správně podzimní

Tenhle týden utekl nečekaně rychle. Všechno je šíleně zrychlené, jako by den už ani neměl dvacet čtyři hodin. Probouzím se nevyspalá, i když v noci spím jako zabitá, chodím si lehnout relativně brzy a z postele vstávám až po osmi hodinách spánku. Hřeju si nohy o topení, ke kterému jsem si přisunula postel. To je taky známka podzimu - konečně se u nás topí a já tak můžu chodit v normálních ponožkách a tričku s dlouhým rukávem, žádné mikiny a papuče po mamce. 

neděle 29. září 2013

Týden neobvyklý

Měla jsem neobvyklý týden. Neobvykle pěkný, úspěšný, klidný, příjemný s neobvykle dobrou náladou a neobvykle nevšedními zážitky. Celý týden se nesl v poklidném duchu, s nikým jsem se nehádala, nic jsem nepokazila, nic jsem nevyvedla, i počasí se docela povedlo. Navíc jsem po dlouhém zářijovém školaření navštívila spoustu míst, na kterých jsem už dlouho nebyla. Během tohoto víkendu jsem na školu sice úplně kašlala a doteď nemám připraveno, ale užila jsem si. Výletnění za krásného slunečného babího léta mi prospívá, asi to budu praktikovat častěji. :) 

úterý 24. září 2013

Setkání s literární postavou

Když se na Srdci blogu objevila soutěž na téma Setkání s literární postavou, ihned jsem se chtěla zapojit. Nastal však ten největší problém - se kterou postavou se sejít? Tolik bych jich chtěla potkat, s tolika bych si ráda popovídala o všem možném. To byl tedy jeden problém. A druhým se stal samozřejmě omezený počet znaků - 1800 znaků včetně mezer je dle mého názoru opravdu málo. Ale co, do budoucna se mi tohle trénování psaní na určité maximum bude určitě hodit. :) 

Inspirováno příběhem knihy Romeo, Julie a tma
Autorem původního příběhu je Jan Otčenášek
Ve své krátké povídce jsem se setkala s židovskou dívkou Ester
Mé myšlenky vyjádřeny přesně ve 1777 znacích

Příjemné počtení! :) 

Únava mnou prostupuje, oči se mi pomalu zavírají. Tak jako ostatní musím nehybně stát na okraji ušlapaného chodníku a hlídat. Nikdo nesmí projít, to je rozkaz. Nechápu tuhle chvíli. Někteří se na hlídky takového rázu se svou zvrhlou povahou těšili. Mně připojení se k armádě zničilo život. 

Z rozjímání mě vyrušuje hlasitý dupot. Stát! Kdo je takový blázen, že vystoupil vstříc jisté smrti? Společně s ostatními mačkám hlaveň samopalu. Unavené oči nemíří správně. Kulka nezasáhla tu dívku s rozevlátými vlasy v krátkém plášti a pomačkané sukni. Nikdo z ostatních ji netrefil. Stále klopýtavě utíká, slyším její tiché vzlykání a mumlání. 

Kellner pronikavě zapíská na píšťalu. Deset mužů s hákovým křížem na uniformě, včetně mě, se rozebíhá za neznámou osobou. Stále se snaží schovat se, ale už teď ji vidím s krví v těch havraních vlasech. 

Vyděšené dívce se podlomila kolena. Kellner stále píská a vybízí k dalším výstřelům. Něčí samopal vypálil smrtelnou kulku správným směrem. Děvče se z posledních sil snaží dostat na blízký trávník. Co se jí honí hlavou? Další střelba vysílaná odkudsi za mými zády. Dívka naposledy políbila neposečenou trávu potříštěnou kapkami její vlastní krve. 

Běžím k ní. Mé těžké uniformní boty duní na dlažbě. Obestupujeme tu mrtvou krásu kolem dokola, chvíli se na ni mlčky díváme. Nacvičeným pohybem pravé nohy převracím dívku naznak. Ustupuji o pár kroků a vyčerpaně oznamuji: "Schau mal, Ernst! Da ist ja eine junge Jüdin..." 

Probouzím se. V noční tmě vidím obraz zastřelené dívky ze sna. Slyším se, jak stále dokola šeptám, že je židovka, byla. Dokud jse
m ji ve svém převtělení v noční můře nezavraždila. Do očí mi vhrkly slzy. To já jsem ukončila život mladé Ester, její lásky s Pavlem. To já zavinila tragický konec Romea a Julie svým temným snem. 

Kariol

neděle 22. září 2013

Týden mlsací

Narozdíl od předchozího týdne, kdy jsem si teprve začala uvědomovat přítomnost školních povinností v mém volném i nevolném čase, se tenhle týden nesl spíš v duchu klidu. Žádné emotivní výpadky normálních nálad, žádné pubertální hádky z principu s rodiči. Dokonce ani žádné větší pošťuchování se sestrou nebo nějaká nepohoda se spolužáky či učiteli. Zkrátka naprosto klidný týden, skoro ideální. 

pátek 20. září 2013

Zámek Josefa Hlávky v Lužanech

Brzy už to budou tři týdny ode dne, kdy jsem mohla navštívit krásný zámek Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic. Do zámečku českého stavitele, architekta a mecenáše jsem se podívala 1.září společně s rodinou, kdy byl jako v jednom z několika dní v roce zámeček zpřístupněn veřejnosti. Původně se mi sice nechtělo, hlavně kvůli té vidině "rodinného výletu", ale nakonec jsem se příjemně pokochala překrásnou velikou zahradou a příjemně zařízeným interiérem zámku. 
Na tento výlet se nejvíc těšila mamka. Chtěla nás coby organizátorka vzít do sídla jejího oblíbeného Josefa Hlávky už vloni, ale kvůli předčasnému porodu jsme to nějak nestihli. :) 

úterý 17. září 2013

Roztříštěná


Křehká jako průhledná sklenička, 
tak lehce zranitelná bytost. 
ve velkém světě víla maličká, 
znající jen smutek, lítost. 

neděle 15. září 2013

Týden hudební

Tak a je to tady. Škola se mi opět plně vecpala do života, plánované písemky i přepadové testy mě nutí se (m)učit v pokoji, domů se vracím kolem čtvrté a ještě jsem ráda, nestíhám. Protože když si udělám čas na něco jiného, nedokážu se zase správně připravit do školy. Koloběh, který nezachrání ani dvoudenní pauzy na konci týdne. Řetězec vyčerpávajícího životaření, na které si pořád tak stěžuju a nadávám, ale které mě ve skutečnosti baví... :) 

neděle 8. září 2013

Týden plný očekávání

Opravdu netuším, co všechno jsem od tohohle prvního zářijového a zároveň školního týdne očekávala. Jen na víkendovou radost jsem se oprávněně mohla těšit, ale zbytek? Těžko říct, kvůli čemu se mi chtělo do školy, když teď si zase užívám volných chvil a sladkého, byť nudného domova. 

úterý 3. září 2013

Procházka Prahou

V neděli při příležitosti zmiňování svých týdenních radostí jsem vám slíbila sepsání článku o mé procházce Prahou s královnou bílých růží, s Annikou. A jelikož bych se o svůj neobyčejně obyčejný den posledních okamžiků léta moc ráda podělila, píšu už teď, dokud mi vzpomínky z hlavy nevytěsní těch sto třicet květin, které se na pondělní hodinu biologie musím coby na první letošní test naučit poznat a určit. 

neděle 1. září 2013

Týden výletový

Už dlouho si plánuji zapojení se do tohohle ušlechtilého, byť těžce splnitelného projektu slečny Lenky, ale až teď se odhodlávám začít. Už i Ebolin nebo Cielin chtěly zasvětit neděle do sedmi radostí uplynulého týdne, ale to už je dávno. V posledním týdnu jsem zvažovala, jestli se zapojit do tohoto projektu, nebo jeden článek v týdnu věnovat projektu 365, kterého se účastní například Vendy nebo Lúthien

sobota 31. srpna 2013

O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby

O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby - Catherynne M. Valenteová 
Originální název: The girl who circumnavigated Fairyland in a ship of her own making 
Počet stran: 230 
Nakladatelství: Albatros, 2012 

Říše pohádek. Nebo ne? 
Dvanáctiletá September je zvláštní dívka. Moc ráda čte, dovede opravit jakoukoliv mechaniku, má velká a neohrabaná chodidla, na levé tváři má mateřské znaménko a ze všeho nejvíc se jí líbí oranžová barva a všechno, co oranžové je - listí, čas od času měsíc, květy chryzantém a měsíčku, sýr čedar, dýně v koláči i mimo něj, pomerančový džus, meruňková marmeláda. Ví, že oranžovou barvu díky své zářivosti a náročnosti nelze ignorovat. 
A právě pro tuhle dívenku si jednoho dne přiletí Zelený vítr a na Levhartici mírných vánků s ní odlétne do Čarozemě. Do světa kouzel, zázraků a dětských snů, ale zároveň do země plné nebezpečí a nenávisti k vladařce Markýze. September se zapřísáhne, že v Čarozemi opět umožní žít tak, jako tomu bylo před vládou Markýzy. Netuší, jak těžké to bude nejen pro ni, ale i pro její přátele, wyverna Ela a marida Víkenda... 

pátek 23. srpna 2013

Letní kouzlení

Léto je zvláštní roční období. Mám ho právě pro tu zvláštnost a jedinečnost ráda, i když, možná právě proto miluji všechna roční období stejně. Každé je něčím jiné od druhého, má svůj význam a charakteristické vlastnosti. 

úterý 20. srpna 2013

Chroust v hlavě

Určitě to znáte. Každý z nás měl někdy takovou prapodivnou náladu - nejraději by vybuchl smíchy, vybrečel moře, nostalgicky si zavzpomínal a bezmyšlenkovitě vypnul, a to všechno nejlépe najednou. Život je zvláštní, ale právě proto možná stojí za to žít. Nikdy nevíte, co vás potká, co se vám stane, na koho narazíte, ale i přes tu nejistotu jdete budoucnosti vstříct. 

pondělí 19. srpna 2013

Školní

S vychladlým slunkem probouzení, 
do společnosti oblečená, 
z učebnice naučená 
a k školnímu dni vykročení. 

Ve staré židličce posezení, 
před sebou černou tabuli, 
poslouchám výklad plynulý, 
který vrstevníci neocení. 

Proč studium nemít rád? 
Lidé se na něj štítivě tváří... 
S hloupou myslí vyrůstat? 

Slyším opovržlivý smích, 
ale vždyť přece není hřích, 
že se těším do školy, na září.... 

Ano, je tomu tak. Kariol je jeden z té teměř nicotiny puberťáků, kteří mají rádi školu. Neříkám, že mám ráda psaní domácích úkolů nebo své spolužáky, ale jednoduše mě baví sedět a poslouchat... třeba dějepisářku, která umí hezky vyprávět. No jo, jsem hold trochu jiná... :) Mimochodem, kdo pozná, o jaký básnický útvar jsem se pokusila? :) 

Kariol

sobota 17. srpna 2013

Život brouka...

Dnes jsem viděla něco, inu, co mě zamrazilo. Pavouků obecně se doopravdy bojím, štítím, zkrátka je nemám ráda. A na co narazím, když fotím detaily květin? Na obrovského osminohého, zrzavého tvora, který do své velké pavučiny chytá nebohé včelky poletující kolem psího vína. Koukat se, jak je během vteřiny bodne svým jedem a následně bleskově obalí do pavučiny, není zrovna příjemná podívaná... Život brouka je tak v tomhle případě úplně špatný název, když o životě tu nemluvíme a jak známo, včela přece není brouk, ale zástupce hmyzího řádu blanokřídlých... 
Inu, takový je život... 

středa 14. srpna 2013

Dívka s pomeranči

Dívka s pomeranči - Jostein Gaarder 
Originální název: Appelsinpiken 
Počet stran: 160 
Nakladatelství: Albatros, 2012 

Vzpomínky přítomnosti. Žití minulostí. Jednoho dne se dostane do rukou patnáctiletého Georga dopis od otce, který už je jedenáct let mrtvý. Ve svém posledním rozhovoru se synem vypráví Jan Olav nejdůležitější příběh svého života, který je podle jeho názoru pro syna důležité znát. A tak píše o dívce s pomeranči, o svých marných pokusech najít ji i o jejich společném žití a o svém nejlepším příteli - o malém Georgovi. Skrze počítačem napsané stránky pokládá svému synovi zajímavé otázky o lidské existenci, na které je odpověď těžké najít, natož vykřiknout během chvilky. 

neděle 11. srpna 2013

Malé kotě

Jistě si vzpomínáte, jak jsem v nedávném článku psala o malém černobílém koťátku, které jsme si přesně před týdnem, v neděli 4.srpna, vzali domů. Ačkoliv jsem malinkou kočičku jmenovala jako slečnu Jane, nakonec je to prostě Máša - po babičce (naší bývalé kočce, jejíž kotě jsme dali tátově známé a ona nám koťátko své kočičky Žofky dala na oplátku). Především proto, že Jane je jednoslabičné a špatně se to volá. A navíc je babičce tak podobná - dokonce má i tu srandovní ťupku na čumáčku, jako jediné z ostatních pěti koťat. 


Takže, představuji vám malou Mášu (mladší)! 

pátek 9. srpna 2013

Bouřlivá


Tichý vítr mi cuchá vlasy, 
ochlazuje se horký vzduch 
a uprostřed nebeské krásy
se tvoří šedě pochmurný kruh. 

Náhle se nade mnou rozpínají 
oblaka smutně zbarvená, 
dech se mi okouzlením tají, 
zůstávám, leč jsem znavená. 

Mám chuť obejmout mraky bledé,
barevné jako mé pocity, 
zrcadlím se v té zoufalosti šedé, 
můj svět je jí celý pokrytý. 

Alespoň něco tady existuje, 
k čemu se můžu přiklonit. 
co v oblacích jen tiše pluje, 
postrádá záři, nezná smích. 



Cítím se často jako bouře, 
melancholicky unavená. 
Plná hořko-sladkého kouře, 
do beznaděje polapená. 

Tiše se k lidem přibližuji, 
často přijdu bez povšimnutí,
jen náznaky se prozrazuji, 
ostatní se mi oddálit nutí. 

Jsem nevyzpytatelně stejná, 
kdy ozvu se, leží ve hvězdách. 
Kdy udeřím, budu neochvějná, 
kdy nechám tě v klidných snách. 

Někdy jsem prudká, nerozumná, 
někdy tichá a vyčkávám. 
Jsem jako bouře rozporuplná, 
já bouřlivou povahu mám. 

Kariol

čtvrtek 8. srpna 2013

Tajemná země Rondo

Dnes se vás pokusím navnadit do putování po kouzelné zemi Rondo, která se vám během tří velkých knižních dobrodružství určitě zalíbí. Ano, všechny tři knížky vám představím najednou, neboť na sebe navazují a společně jsou prostě úplné, stejně jako jiné ságy. 

"Otoč klíčkem pouze třikrát. Nikdy neotáčej klíčkem, dokud hudba hraje. Když hudba hraje, nikdy skříňku nezvedej. Nikdy nezavírej víko, dokud hudba nedohraje." 

pondělí 5. srpna 2013

Letní bytí

Už je to nějaký pátek, co jsem se neponořila do vzpomínání. Inu, také nebylo moc na co. Ale v posledním týdnu se několik věcí, které stojí za zapsání do neoficiálního deníčku přístupného všem. 

pondělí 22. července 2013

Láska

Láska je jako slza - začíná v oku a končí u srdce. 

Existuje tolik druhů lásky, ale vždycky je v ní nejdůležitější pocit bezpečí, jistota a víra v druhého. 

neděle 14. července 2013

Barevné léto

Léto je v plném proudu. Už několik dlouhých dní se na přírodu usmívá horké červencové slunce, včelky a čmeláci pilně navštěvují barevné květiny plné sladkého nektaru, mravenci běhají po svých pečlivě postavených mraveništích, zvířata hledají chládek pod jabloněmi s malými, teprve zrajícími jablíčky a všechno jen nasvědčuje tomu, že je konečně léto.


Krásně vykvetlé květiny čekající na opylení rostou i v našem malém záhonku kolem domu. Je radost se na ně dívat, čichat k nim se stává kouzelným okamžikem dne. Byla by škoda, kdybych se na ty nádherné květinky nepodívala také přes objektiv.

úterý 9. července 2013

Je čas...

V (ne)dávném červnovém úplňku psala dívka z polárních legend Luné o Zrcadlení přírody. O moudrém pramínku zapomnění na starosti, o přátelství s myšlenkami na jiné věci, než na ty bolestné. Ukázala všem, kteří se potřebují odprostit od obejmutí depresivní nálady i nesmyslného přemýšlení způsob, jak se alespoň na pár chvil plavit v říši jejího moudrého projektu. A jelikož i já potřebuji uvolnit objetí nicnepřemýšlení a nicnedělání, rozhodla jsem se zapojit do kouzelného nápadu princezny šeříkových keřů, která si to určitě zaslouží. A řekla bych, že si ode mě zaslouží víc, než jen několik vět... Ale o tom až někdy v přílivu pocitů nekonečně hluboké dlužnosti...

 ... Je čas věčné lásky i čas neprolomitelného nepřátelství ...
 ... Je čas obdivu i čas nepochopení ...
 ... Je čas upřímné otevřenosti i čas zapřeného schovávání ... 
... Je čas naprostého nicnedělání i čas nezapomenutelných zážitků ... 

... Je čas nespoutané volnosti i čas bezbranného polapení ... 
... Je čas slunce v duši i čas úplné prázdnoty ... 
... Je čas odpuštění i čas chuti se pomstít ...
 ... Je čas přílivu i čas odlivu ...

 ... Je čas lehkomyslnosti i čas přemýšlení ... 
... Je čas konání i čas přihlížení ...
 ... Je čas radostí i čas starostí ...
 ... Je čas zůstat stát i čas jít dál ... 
Kariol

neděle 7. července 2013

Třeboňské výletování

Prvních sedm prázdninových dnů se společně s teplými letními paprsky slunce schovalo do hlubin nekonečného vesmíru vzpomínek a já jsem si konečně dokázala v hlavě přebrat neposedné myšlenky od kouzelných vzpomínek na již uplynulý týden plný nových a nezapomenutelných zážitků. 

neděle 30. června 2013

Sladké sny

Tento červen bych ráda zakončila kouskem poezie... 

Spi sladce a nerušeně, 
kolébej se na vlnách snění. 
Sni o svých tajných přáních 
a o světě, kde se ti splní. 

Procházej se osvobozeně 
ve hvězdách rozzářených. 
Nech se jimi okouzliti, 
daruj jim kouzelný smích. 

Dovol Múze navštívit tě 
v peřinách sladkého snění. 
Ať nakreslí ti inspiraci,
ať černou v duhu změní. 

Sladké sny já přeji tobě, 
sladké sny a klidné dýchání. 
Sladké sny a chvilku štěstí, 
sladké sny a krásné vstávání... 

Kariol

pátek 28. června 2013

Konec jedné etapy

Je to zvláštní. Nedávno jsem si dávala předsevzetí, že celý školní rok se budu snažit být úspěšná a dneska jsem na své (ne)snažení dostala odměnu. Uteklo to opravdu hrozně rychle. Co jsem celý ten rok dělala? Každá minuta se vlekla a ve výsledku čas utekl, ani jsem si ho nevšimla. Měla bych asi začít popořadě, tak, jak se jednotlivé události posledních čtrnácti dnů odehrávaly, ale copak si můžu pamatovat všechno v přesném pořadí? 

sobota 15. června 2013

Přístav zapomenutých přání

Loď snů proplouvá tichou nocí, 
do dávného přístavu míří. 
Do zapomenutých míst se vrací, 
ke spícím přáním se blíží. 

Kdysi dávno tady kotvívala, 
v těchto hlubinách dříve snila. 
Tady v dětství se usmívala, 
v hlubinách snů šťastná byla. 

S jednorožcem v oblacích závodila, 
Toužila po těle mořských víl. 
V kouzelné lesní chaloupce žila, 
v srdci měla vyrovnaný mír. 

Vzpomínání je bolestivé... 

Zářivé dětství zapadalo, 
přístav se utápěl v samotě. 
A každé přání náhle stálo 
v zapomenuté temnotě. 

Víly se náhle proměnily 
v pouhé neexistující bytosti. 
Polapily ji módní síly, 
zmizely upřímné radosti. 

Nechtěla už s jednorožcem závoditi, 
nepřála si být mořskou pannou. 
Přání v chaloupce na kraji lesa žíti 
se stalo vzpomínkou neznámou. 

Přání vrátit se zpět je živé... 

Dávný přístav je pokryt pavučinou, 
vzpomínky ožívají při pohledu. 
Vrací se dívka, cítí se být vinnou, 
že svůj klidný svět nechala ledu. 

Bílému jednorožci hřívu hladí, 
V chaloupce usíná, spokojená, 
Na moře se dívá zpovzdálí, 
mořské panny v něm hledá. 

Přístav zapomenutých přání, 
svět minulosti a vzpomínání. 
Klíč ukrytý v srdci ho chrání, 

Nikdy nezapomeneme na dávná přání.... 

Kariol

pondělí 3. června 2013

Klubíčka zážitků

Svým způsobem si za každého východu slunce můžu přát, aby následující den byl výjimečný. Ale jen málokdy si zachumlaná v peřinách a připravená k usínání řeknu, že se opravdu kouzelným stal. Když už se však některá z hodin mého života promění v interesantní okamžik, zamotám ho do věčného klubíčka vzpomínek, které bych vám ráda rozmotala... 

neděle 26. května 2013

Můžu být

Mohla bych vypadat 
jako módní slečna, 
kdyby má touha jíst 
nebyla tak věčná. 

Mohla bych působit 
jako šprtka chytrá 
Kdybych se učila, 
neříkala "zítra!" 

Mohla bych se cítit 
jako dívka šťastná. 
Jenom kdybych uvnitř
nebyla tak prázdná. 

Mohla bych dokázat, 
že jsem originál. 
Kdyby mi kdokoli 
jedinou šanci dal. 

Vždyť můžu vypadat 
jako módní slečna. 
Mně stačí mé zdraví, 
za které jsem vděčná. 

Vždyť můžu působit, 
jako šprtka chytrá. 
Mně stačí být moudrá 
v hloubi mého nitra. 

Vždyť se můžu cítit, 
jako dívka šťastná. 
Mně stačí být jen svá, 
i s mýma strastma. 

Vždyť můžu dokázat, 
že jsem originál. 
Stačí jen věřit si 
a posunout se dál! 

Dnes večer jsem se procházela starými díly. Našla jsem nikdy nedokončenou povídku Divná dívka, za kterou se po přečtení opravdu stydím. Objevila jsem soupis svých nápadů na knihy, o nebojácné princezně, o ledovém chlapci, o tajemné dívce... A samozřejmě jsem objevila i básničky, které psala malá Ebolin a které se jí dochovaly i po tom, co ji někdo odstranil. A přečetla jsem si takovou krátkou básničku "Můžu být", možná si na ni někteří pamatují. Rozhodla jsem se ji trochu oživit, prodloužit, poupravit a tak z toho vzniklo tohle. Já bych řekla, že je to lepší, ale na původní verzi, kterou jsem psala na táboře téměř před dvěma roky, to nemá. Ach, ty vzpomínky.... 


Kariol

úterý 21. května 2013

Utopená ve vzpomínkách

Slunce se kolébá v peřinách snění, 
chci také usnout v červáncích. 
Chci se utopit v zapomnění, 
chci odejít od pocitů zlých. 

Vzpomínky mne stahují dolů, 
berou mi dech, štěstí a sílu. 
Vidím nás naposledy spolu, 
ztrácím poslední naději, víru. 

Dívám se na tvůj pohled v očích, 
naposled říkáš lásky vyznání. 
Tiskneš mé ruce do těch tvých, 
jsme jen my a naše šeptání... 

Poslední úder tvého srdce, 
poslední bolestivé vzdechnutí. 
Nespatřím tě už nikdy více, 
nedočkám se tvého obejmutí. 

Ve vzpomínkách utopená, 
bez energie do života. 
Do svého trápení uzavřená. 
Tak chutná má nicota... 

Jsem nikdo a zůstanu nikým, 
nikdy nenajdu vnitřní klid. 
Bez tebe každou noc brečím. 
Nemám si snad život vzít? 

Budu se dál topit a o vylovení snít... 

Kariol

pondělí 20. května 2013

Svět knihy 2013

Původně měla sobota 18.května být věnována úsměvnému setkání za pastelkového kouzlení umělkyně Marie Brožové, ale kvůli maturitám a jiným zkouškám, které by zabránily v účasti několika věrných blogerek, byl sraz přesunut až na vyhřátý den dětí. Ale Svět knihy, který se na tom samém místě v Praze odehrával, neodsunul nikdo, a tak jsem tam s dědou a babičkou vyrazila. Mamka mi dala pětset korun, vzala jsem si deštník, foťák a program na veletrhu a jelo se. Do Prahy se dostanu tak jednou, dvakrát, třikrát do roka, takže by se dalo mluvit o "velkém výletu".

středa 8. května 2013

Šestiletý přítel

Jako by to bylo včera. Úplně se mi vybavuje, jak jsem byla nadšením bez sebe, když jsem v roce 2007 na skautském táboře rozbalila dopis od mamky a v něm byla schovaná fotka malého, chlupatého, sladkého bílého pejska. Anče přišla také fotka, ale trochu jiná. Od té doby jsem se těšila domů. 

neděle 21. dubna 2013

Květované

Dubnové sluníčko se příjemně rozehřálo a mezi zmrzlými stébly trávy se začal barvit nový život neobyčejně obyčejných květů... 

pondělí 1. dubna 2013

Životaření v bílé

Vlastně je to životaření namíchané z mnoha barev. Ale bílá a její odstíny přebývá v podobě hnusného, mokrého sněhu, navzdory tomu, že dnes je 1.dubna. A možná právě proto jsem nějak přebělená. Skoro ani nevím, jak vypadají květiny. Chtěla bych zase vidět kvetoucí sněženky. Inu, ty jsou taky bílé. Možná tulipány. Narcisky. Prostě potřebuji jaro jako sůl. Nebo spíš jako múzu, protože bez té bych se asi taky neobešla. Zkrátka a dobře, chci jaro - s prosíkem na kolenou, hlasitým dupnutím, umanutými slzami a psíma očima. 

pátek 29. března 2013

Kulišanda sluníčková

Od toho dne, kdy se Bětuška narodila, uběhlo už víc než půl roku. Až příliš rychle to uteklo a moje o dvanáct let mladší sestřička se hodně změnila, vyrostla. 
Jistě si někteří pamatují moje sliby, že přidám nějaké její fotky. Inu, slibovala jsem hodně a mrzí mě, že jsem téměř nic nesplnila, proto bych to alespoň tímhle článkem ráda napravila. 

sobota 23. března 2013

Knihy: 55 otázek a odpovědí

Řetězák, na který vzpomínám trochu nerada, neboť jsem jej vyplňovala bez jakéhokoli vcítění do otázek. Ale teď si opravdu připadám dostatečně připravená na to, abych na otázky hledala odpovědi. Myslím si, že to byl ten kousek, který Ebolin postrádala. Ani Sedmikráska neuměla najít vhodná slova. Cielin se mezi pečlivě vybranými slovy vůbec nepodobala sobě samé a Airen v sobě nikdy neobjevila něco většího, než jen oslovení. Kariol je zralá na to, aby se pustila do zodpovídání všech otázek, na které dřív nedala odpověď nebo ke které se vyjádřila neohrabaně a lehkomyslně. 

neděle 17. března 2013

Kdybych byla...

Opět jsem se vydala hledat odpovědi k otázkám od Lenky. Ale tentokrát jsem k nim přidala i několik otázek na úplně stejné téma od Lúmenn. Už několikrát jsem se pokoušela zodpovědět je, ale mám pocit, že je to strašně dávno. V době, kdy jsem ani nevěděla, čím bych opravdu chtěla být. Koho bych v sobě chtěla najít... 

Kdybych byla ovocem, byla bych lesní jahůdka.
Kdybych byla zeleninou, byla bych veliká mrkev.
Kdybych byla barvou, byla bych hřejivě hnědá.
Kdybych byla zvířetem, byla bych nespoutaná labuť.
Kdybych byla knihou, byla bych Město snících knih od Waltera Moerse.
Kdybych byla kusem oděvu, byla bych batikované tričko.
Kdybych byla šperkem, byla bych ručně vyrobená.
Kdybych byla věcí, byla bych houpací křeslo,
Kdybych byla dopravním prostředkem, byla bych letadlo.
Kdybych byla živlem, byla bych všudypřítomný vzduch.
Kdybych byla stromem, byla bych stará vrba.
Kdybych byla zmrzlinou, byla bych vanilková.
Kdybych byla člověkem, byla bych pořád člověkem, jen trochu lepším.
Kdybych byla planetou, byla bych ta, která v sobě ukrývá neobjevená tajemství.
Kdybych byla hmyzem, byla bych slunéčko sedmitečné. 
Kdybych byla písničkou, byla bych My Immortal od Evanescence. 
Kdybych byla filmem, byla bych Hotel pro psy. 
Kdybych byla ročním obdobím, byla bych teplé, kvetoucí jaro. 
Kdybych byla květinou, byla bych voňavý šeříkový keř. 
Kdybych byla kresleným seriálem, byla bych Byl jednou jeden život. 
Kdybych byla místností, byla bych ložnice s balkónem k východu. 
Kdybych byla dárkem, byla bych s láskou darovaná. 
Kdybych byla vzpomínkou, byla bych plná úsměvů. 
Kdybych byla městem, byla bych nějaká alpská vesnička v čistém, prosluněném údolí. 
Kdybych byla smyslem, byla bych zrak, který vidí i do lidských srdcí... 
Kdybych byla hrou, byla bych zábavná. 
Kdybych byla sladkostí, byla bych hříšné potěšení. 
Kdybych byla denní dobou, byla bych okamžik, kdy se první sluneční paprsek obejme se zemí. Kdybych byla částí těla, byla bych rtem čekajícím na polibek. 
Kdybych byla chutí, byla bych osvěžující. 
Kdybych byla sportem, byla bych procházka v tajemném lese. 
Kdybych byla vůní, byla bych vábivá. 
Kdybych byla měsícem, byla bych červenec. 
Kdybych byla hračkou, byla bych tichým přítelem svého majitele. 
Kdybych byla látkou, byla bych pravé hedvábí. 
Kdybych byla otázkou, byla bych čistě ze zvědavosti položená. 
Kdybych byla odpovědí, byla bych zasloužená. 
Kdybych byla slovem, byla bych "Děkuji" 
Kdybych byla počasím, byla bych slunečná. 
Kdybych byla dnem, byla bych sobota. 
Kdybych byla školním předmětem, byla bych dějepis. 
Kdybych byla ženským jménem, byla bych Aprillyne. 
Kdybych byla pozdravem, byla bych slušná. 
Kdybych byla nábytkem, byla bych veliká měkká postel s nebesy. 
Kdybych byla myšlenkou, byla bych smělá. 
Kdybych byla citem, byla bych nekonečně hluboká láska. 
Kdybych byla pohádkovou bytostí, byla bych odvážná lesní elfka. 
Kdybych byla animovanou postavou, byla bych Tiana z pohádky Princezna a žabák. 
Kdybych byla jídlem, byla bych nadýchaná Lučina. 
Kdybych byla nápojem, byla bych banánový koktejl. 
Kdybych byla sama sebou, byla bych šťastná.

Kariol